Ultimátum pro Rudolfa II. -Náboženská situace v 16.století

Napětí, nejistota a boj o náboženskou svobodu – v jaké atmosféře se zrodil Rudolfův majestát – dokument, který měl změnit dějiny?

Evropa si v 16. století prošla zásadními změnami v otázce náboženství. V roce 1517 německý teolog a kněz Martin Luther vystoupil proti praktikám katolické církve, zejména proti prodeji odpustků a dne 31. října 1517 vyvěsil na dveře Wittenberského kostela svých 95 tezí, v nichž vyzval k diskusi o reformě církve. Lutherovy myšlenky se rychle šířily po celé Evropě, čemuž napomohl i vynález knihtisku, a postupně začaly vznikat další reformační proudy.

Reformace církve vyvolala nejen velké množství otázek týkajících se víry, ale také řadu krvavých konfliktů napříč Evropou. Krvavá byla především Německá selská válka a Bartolomějská noc.

Reformace církve vyvolala nejen velké množství otázek týkajících se víry, ale také řadu krvavých konfliktů napříč Evropou. V letech 1524–1525 se nespokojení němečtí sedláci, inspirovaní reformací, vzbouřili proti feudálnímu útlaku v tzv. Německé selské válce. Povstání byla brutálně potlačena a bylo zabito desítky tisíc lidí. Napětí na německé půdě uklidnilo až uzavření Augšpurského míru v roce 1555, který byl uzavřen mezi císařem Karlem V. a německými knížaty. Tento mír zavedl zásadu cuius regio, eius religio (čí země, toho náboženství), což znamenalo, že náboženství vládce určovalo oficiální vyznání jeho území. Tím byla uznána koexistence katolicismu a luteránství v rámci Svaté říše římské.
​
Ve Francii probíhaly mezi lety 1562 a 1598 náboženské války mezi katolíky a hugenoty, příznivci kalvinismu. Významným mezníkem tohoto konfliktu byl masakr známý jako Bartolomějská noc, který vypukl v noci z 23. na 24. srpna 1572 v Paříži. Během této noci byli zavražděni přední hugenotští vůdci a násilí se následně rozšířilo do dalších částí Francie a vyžádalo si tisíce obětí. Tyto konflikty vyvrcholily v roce 1598 vydáním Ediktu nantského králem Jindřichem IV., který hugenotům zaručil náboženskou svobodu a rovná práva s katolíky.

V Anglii vedly spory mezi králem Jindřichem VIII. a papežem k odtržení anglické církve od Říma a založení anglikánské církve v roce 1534. Tento krok vedl k náboženským konfliktům a střídavé perzekuci katolíků i protestantů v závislosti na vládnoucím panovníkovi.

A jaká byla náboženská situace v Českých zemích?

​Po husitských válkách v 15. století se v českých zemích na základě Basilejských kompaktát upevnil utrakvismus (kališnictví), který spolu s katolicismem tvořil dvě hlavní vyznání. V 16. století se pak do Českých zemí šířily reformované směry jako luteránství a kalvinismus, přičemž významnou roli sehrála Jednota bratrská, která prosazovala víru založenou na Bibli. Její největší kulturní odkaz představuje Bible kralická – první český překlad Bible z původních jazyků.

Jak do této situace zapadá Rudolfův majestát?

Představme si situaci v českých zemích na příkladu Václava Budovce z Budova. Václav se narodil v roce 1551 do rytířské rodiny, která převzala učení Jednoty bratrské. Jako protestantský šlechtic získal své vzdělání na německé univerzitě ve Wittenbergu, kde měl příležitost seznámit se s předními protestantskými teology. V letech 1577 až 1581 pak působil jako hofmistr rakouského velvyslance v Konstantinopoli, kde se seznámil s islámskou kulturou a náboženstvím. Přehled a zkušenosti ze zahraničí co se týče náboženských otázek mu nechyběly a po svém návratu do vlasti začal usilovat o větší rovnoprávnost vyznání i v Českých zemích, kde byl do této chvíle uznáván mimo katolicismus pouze utrakvismus.

Otec Rudolfa Maxmilián II slíbil českým stavům náboženskou toleranci, ale potvrzení České konfese proběhlo pouze ústně a konfese tak nebyla právně závazná.

Už před Václavovým návratem měli čeští protestantští šlechtici snahy o sjednocení nekatolické víry v zemi a získání jejího právní uznání a to na základě České konfese. Tu stanovili jako podmínku pro uznání korunovace Rudolfa II., který se stal českým králem v roce 1575. V tomto roce tedy otec Rudolfa Maxmilián II. slíbil českým stavům náboženskou toleranci, ale potvrzení České konfese proběhlo pouze ústně a konfese tak nebyla právně závazná.

Celý systém fungoval tak nějak na hraně až do roku 1602, kdy byla Rudolfem II. na nátlak katolické vládní strany, nuncia i arcibiskupa obnovena platnost Svatojakubského mandátu.¹ To způsobilo zhoršení do té doby dost nejistého statutu nekatolíků v Čechách. Přestože byl Svatojakubský mandát namířen především proti Jednotě bratrské, značně omezoval také novoutrakvisty a další protestantské směry, protože uznával pouze katolíky a utrakvisty podle Basilejských kompaktát. V reakci na tuto událost se stal Václav mluvčím nekatolických šlechticů a vedl s katolickými úředníky ostrou debatu na obranu svobody vyznání. Debata nepřinesla očekávané výsledky, ale nově nabyté zkušenosti bylo možné využít v pozdějších politických potyčkách.

Rudolf II.

Rudolf II. si během své vlády prošel velkou osobní krizí. Ta se projevovala převážně dlouhotrvajícím strachem ze ztráty vlády. Byl také snadno manipulovatelný a neschopný udržet běh věcí pod kontrolou. V náboženských otázkách se projevoval jako vlažný až formální katolík a záležitosti týkající se víry mu byly bytostně cizí. Rudolf II. byl známý svými neobvyklými zájmy, které ho výrazně odlišovaly od ostatních habsburských panovníků. Místo aktivního politického řízení se stále více uzavíral do svého vlastního světa, který byl plný umění, vědy, alchymie a astrologie.

Rudolf II. byl známý svými neobvyklými zájmy, které ho výrazně odlišovaly od ostatních habsburských panovníků. Místo aktivního politického řízení se stále více uzavíral do svého vlastního světa, který byl plný umění, vědy, alchymie a astrologie.

Do této situace vstupuje další významný aspekt – dochází k prohloubení rozporů mezi Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem. Matyáš, který měl za sebou po roce 1606 úspěšné mírové jednání s Uhry po Bočkajově povstání a mírové jednání s Turky, se stal vhodným adeptem na trůn, namísto nespolehlivého Rudolfa, u kterého se navíc projevila silná recidiva jeho záchvatů. Z toho důvodu proběhlo jednání členů habsburského rodu, na kterém se všichni přítomní shodli, že Matyáš má být Rudolfovým nástupcem. Aby Matyáš své nástupnictví upevnil, vedl ještě separátní jednání se španělským dvorem a obrátil se i na papežský stolec.

V lednu 1608 svolal Matyáš do Bratislavy uherský zemský sněm. Na sněm byli přizváni i zástupci Horních a Dolních Rakous. Výsledkem bylo uzavření konfederace mezi rakouskými a uherskými stavy. Jedním z cílů tohoto setkání bylo udržet mír s Turky a v této souvislosti byl Rudolf II. označen za narušitele míru, což Matyáš využil jako záminku k zahájení kroků vedoucích k jeho sesazení.

V reakci na Matyášovo jednání svolal Rudolf v březnu 1608 do Prahy zemský sněm, kde se měla projednat ochrana země. V té době se k bratislavské konfederaci připojily i moravské stavy, což aktivně podporoval Karel st. ze Žerotína. Rudolf se tak ocitl v nepříjemné situaci, kdy potřeboval silnou podporu českých stavů. A právě v této chvíli vystupuje Václav Budovec z Budova v čele českých nekatolíků s požadavkem náboženské svobody výměnou za podporu Rudolfa II. proti Matyášovi. Majestát byl nakonec podepsán Rudolfem II. 9. července 1609, zaručoval širokou náboženskou svobodu a svým rozsahem neměl obdobu přinejmenším ve střední Evropě. ²

Eliška Sovišová