Biblické desatero poněkud jinak
Ještě předtím si ale dovolím něco připomenout. Někteří (i křesťané) říkají, že zatímco Starý zákon přináší desatero ve formě příkazů a zákazů, Nový zákon hovoří o desateru, které je vyjádřeno pouze slovy „milovat budeš Boha a milovat budeš svého bližního“. „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ (Matouš 22,36-40) Tedy žádné příkazy a žádné zákazy. Nehledě k tomu, že to jsou slova samotného Ježíše. Ale ten samý Ježíš říká bohatému mladému muži, který se jej ptá, co má dělat, aby byl spasen, slovy „starozákonního“ desatera. A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“ Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Matouš 19, 17-19) Je v tom rozpor? Zmýlil se Ježíš? Určitě ne. Naopak dává slovům správný význam. Ano miluj Boha a bližního. Ale co to znamená milovat Boha a bližního? A právě desatero uvedené ve Starém zákoně explicitně vyjmenovává, co znamená ono milovat Boha a milovat bližního. Jsou to prováděcí pokyny. A tak si tyto „prováděcí pokyny,“ které nám Bůh sděluje, (2.Mojžíšova 20,2-17) „přeložme“ do volnější řeči:
Já jsem, člověče, tvůj osobní ochránce, který dokázal uzavřít tvoji minulost, včetně toho, co nebylo dobré. Už nemusíš hledat nějaké další východisko, nemusíš se trápit s tím, co nebylo pozitivní ve tvém životě. A tím také nemusíš hledat nikoho dalšího, kdo by ti měl pomoct.
Vím, že by sis mne rád nějak logicky zpřítomnil, představil, zhmotnil, abys měl pocit, že mě máš blízko. Ale mě nemůžeš nijak znázornit, přivlastnit si mě. A pokud něco, co je kolem tebe zbožštíš, potom se dostáváš na slepou kolej. Nemusíš žádnému bůžku otročit. Máš mne, a já jsem tobě neustále nablízku.
Pokud mne přijímáš jako svého ochránce, pomocníka, ale také jako autoritu, která tě miluje, potom by bylo užitečné, dokonce žádoucí, abys mne dobře reprezentoval svým životem. Tím totiž můžeš ukázat někomu dalšímu cestu ke mně.
Měl bys pamatovat na to, že je pro tebe dobré, abys do svého života zařadil pravidelný odpočinek. Ten potřebuješ pro svoji fyzickou i duševní oblast. Ale zároveň potřebuješ být také více se svojí rodinou i s těmi, kteří sdílí stejnou víru a stejný životní styl jako ty. A samozřejmě můžeš při odpočinku také věnovat více prostoru pro setkání se mnou. A to je velice důležité. Je to vše dokonce tak důležité, že jsem nenechal na lidech, co s těmito mými slovy udělají, protože vždy by si nějak omluvili, že nemají možnost toto naplnit. A tak jsem přímo určil konkrétní den pro tvůj odpočinek, pro tvůj čas, který můžeš věnovat rodině, ale který je potřebný věnovat také duchovním věcem a setkávání se mnou. Je přece třeba naplnit i duchovní oblast tvého života. Tím dnem, který jsem oddělil, a proto učinil zvláštním, je sobota. Nezapomeň na to.
Samozřejmě je potřebné prožívat i kvalitní mezilidské vztahy. A to předně ve svých rodinách. Proto veď svoje děti k tomu, aby se naučily ctít své rodiče, respektovat jiné lidi, protože to si také odnesou do svého života, který tím bude i kvalitnější.
Život je to nejcennější, co máš. Je třeba ho chránit. Proto války, nenávist, ale i drogy a všechno, co ničí život, včetně zlého slova, by nemělo být ve tvém repertoáru. Jedná se o život tvůj i život kteréhokoliv tvého bližního.
Tvůj manžel, tvoje manželka jsou ti nejbližší lidé. Pokud bys ublížil jim, ubližuješ i sám sobě. A nevěra je takové ublížení. Rozbíjí vztahy, narušuje i tvoji psychiku, zatěžuje tvoje svědomí a v posledku ti může uzavřít cestu ke tvým dětem. Sexualita patří pouze do tvého manželství. Protože vy dva se nejenom stáváte jedním tělem, ale navazujete celkové intimní pojetí vztahu. Jde u vás o vrcholné odevzdání se jeden druhému.
Máš právo vlastnit majetek. A nikdo si na něj nemůže dělat nárok. Protože ale tvoje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého, protože chceme žít s čistým svědomím a v dobrých vztazích, proto je potřeba, abychom respektovali i vlastnictví jiného člověka. Stejně jako my i on má na ně právo.
Určitě nechceme, aby nás někdo pomlouval, aby nám někdo lhal nebo jakýmkoli způsobem uváděl v omyl či s námi manipuloval. A protože nechceme, aby to někdo dělal nám, potom oplácejme stejnou mincí. Nedělejme to ani my jiným. Jenom tak můžeš žít spokojený a šťastný život v dobrých mezilidských vztazích.
A protože závist narušuje klid našeho života, moří nás samotné, vyvaruj se takové vlastnosti. Ona totiž neubližuje tolik jiným, jako ubližuje tobě samotnému.
A tak desatero není něco, co nám chce ublížit, zbavit nás svobody, ale naopak nám chce nabídnout cestu k lepšímu životu.
Jan Dymáček
