Úvod Magazín Rodina a děti Aby naše manželství bylo ještě lepší, aneb několik kroků ke spokojenému manželství

Aby naše manželství bylo ještě lepší, aneb několik kroků ke spokojenému manželství

Někdy se mluví o krizi manželství, ve smyslu, že tato instituce je již zastaralá, a ne úplně funkční. A vedle toho se také hovoří o krizi v manželství s poznámkou: podívejte se, kolik manželství se rozvádí, anebo sice nerozvádí, ale lidé v něm nejsou šťastni. A tak jak to udělat, aby naše manželství bylo lepší, bylo funkční a přinášelo naplnění všem zúčastněným. Muži, ženě i dětem. A stojí za to, se vůbec o to snažit? Určitě stojí. Protože jinou formu soužití lidé sice uplatňují, ale rozhodně se neukázalo, že je funkčnější jako manželství. A druhou věcí je, že existují šťastná, naplňující manželství, která ukazují, že žít ve šťastném manželství je možné. Co pro to udělat? Samozřejmě bychom mohli vzpomenout potřebu dobré komunikace, vzájemné podpory, sdílení společných zájmů atd. To vše je jistě potřebné a užitečné pro prožívání šťastného manželství. Rád bych ale připojil ještě něco. Něco, co je třeba.

Uvědomit si, že manželství není perpetuum mobile, tedy trvale funkční bez vnějšího podnětu. Že nefunguje samo. Do manželství, stejně jako do jiného vztahu, je třeba stále něco vkládat. Svůj díl lásky, svůj díl odpovědnosti, práce, snahy, odpuštění, svůj díl důvěry, úcty, trpělivosti atd. Pokud chceme pouze brát a ne dávat, potom je jasné, že dřív nebo později nebude z čeho brát. V Bibli čteme, že „Bůh tak miloval člověka, že dal svého syna Ježíše Krista, aby za nás položil život, a to proto, abychom měli život věčný“ (Jan 3,16). „Dání“ přineslo naději člověku na věčný život a Boží království, „dání“ přináší pomoc potřebným, dávání ale také činí člověka šťastným. „Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.“ (Skutkové apoštolů 20,35) A totéž platí i v manželství. Dávání a stálé budování a udržování vztahu je nezbytné.

Je třeba si připustit, že ani já, stejně jako nikdo jiný, nejsme bez chyby, a neděláme všechno pouze dobře. To nás vede ke zdrženlivosti v posuzování jednání druhých lidí a v případě manželství v posuzování toho druhého. Když přivedli „ti spravedlivý“ k Ježíši ženu, která byla přistižena při cizoložství, žádali, aby podle dávných předpisů byla kamenována. Ježíš jim řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ Když to ti, kteří ženu přivedli slyšeli, vytráceli se jeden po druhém. A nakonec Ježíš řekl ženě: „nikdo tě neodsoudil? „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ (Jan 8, 3-11) Mějme pochopení pro chyby druhých, protože ani my nejsme bez chyby. Nemusíme je schvalovat, ale můžeme je odpustit.

A jsme u dalšího kroku, a tím je odpuštění. Vím, mluví se o tom, víme, že by to tak mělo být, ale hůř se to dělá. A to zvláště ve chvílích, když mám pocit, ať už oprávněný, nebo neoprávněný, že mně ten druhý ublížil. Křesťané se modlí: „odpusť nám naše viny, jako my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám“. (Matouš 6,12) I když se tady jedná o to, že jde o Boží odpuštění člověku, pokud on odpustí jiným, jde o všeobecný princip. Pokud my odpustíme, teprve potom můžeme čekat, že i jiní odpustí nám. „Odpouštějte, a bude vám odpuštěno“. (Lukáš 6,37) Ono to má co do činění s pravidlem, které říká: „jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi“. Mimochodem jde také o biblické pravidlo. (Lukáš 6,31)

Jiným krokem ke spokojenému manželství je vzájemná úcta. Opět slova Bible: „Nic nedělejte se soupeřením, ani s ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího sebe“ (Filipským 2,3) Nikdo není lepší, ani horší, schopný nebo neschopný, protože každý máme svoje přednosti i zápory. A pokud si toto uvědomíme, nikdo se nebude povyšovat, ani nebude mít pocit méněcennosti. Sebe povyšování i pocit méněcennosti, jsou jedněmi z největších nepřátel dobrého vztahu. Míra vzdělanosti, stejně jako míra schopností, nebo míra poměrů ze kterých jsme vyšli ještě nemusí být důvodem k sebehodnocení tím nebo jiným směrem.

Bible říká, že muž (i žena) má opustit svého otce i matku a přilnout ke svému muži, ženě a stát se jedním tělem. (1. Mojžíšova 2,24) Přilnout znamená spojit se, splynout s tím druhým, být jedno. A to je další krok, který je třeba udělat, aby naše manželství bylo šťastné. Jestliže zůstaneme pevně svázáni s rodiči, svázáni s někým z přátel, svázáni se svými koníčky, svými potřebami, svými zájmy, svým viděním věci atd., potom to je rozdělující prvek ve vztahu. „Já mám přítelkyni, my si řekneme všechno“, řekne žena. Ale nejlepší přítel je manžel a s tím je dobré si říct všechno. „Já mám ještě své rodiče a s nimi konzultuji naše plány, finanční záležitosti atd.“ Ne, máš manželku, abys s ní konzultoval vaše plány, finanční záležitosti i všechny další věci. Jeden celek jste vy dva. Manžel, manželka a později doplní tento celek ještě vaše děti.

A tak by bylo možné pokračovat. Nechci opomenout potřebu vzájemné komunikace, společných koníčků, důvěry jeden k druhému, potřebu intimity atd. Chtěl jsem pouze přidat něco, co by mělo předcházet všem těmto věcem. A potom bude v manželství dobře. A to byl také záměr Boha, když instituci manželství uvedl v život.

Jan Dymáček

Související články

Vedení dětí k víře

26. srpna 2024

Proč se spiritualitě vyhýbat, proč neumožnit našim dětem vnímat i tuto stránku lidského života? Přece dětem, zvláště těm našim, přejeme pouze a jenom to nejlepší.

Manželství

22. července 2024

O manželství a soužití jedinců byly napsány „metry“ knih, neskutečné množství článků, pojednání, ale i vědeckých prací. Nebudu proto rozšiřovat tento výčet, ale zaměřím se na biblický pohled na manželství. O něm se totiž až tak moc nepíše. A přesto je to důležité.

Role muže a ženy ve vztahu III. - role ženy, pokračování

19. července 2024

Ženy, akceptujte, že jsou muži jiní a chápejte tyto rozdíly jako mosty, ne jako překážky. K pochopení musíme umět naslouchat. A to pozorně.

Soužití ano, ale proč v manželství?

3. června 2024

Klasické manželství prožívá krizi a je „pouze pro téměř extrémně konzervativní lidi“. jaké jsou ony důvody pro vztah bez oddacího listu?