Úvod Magazín Bůh a Bible Ámos a Ozeáš

Ámos a Ozeáš

Ozeáš byl prorokem žijícím v Severním Izraelském království. Byl mladším současníkem proroka Ámose. Ámos, přestože byl pastýřem kmene Juda, svou prorockou službu věnoval Severnímu království a zasvětil své zvěsti a kázání nadcházejícímu osudu Izraele. Doba, do které zaznívají slova proroků, je vyznačena jmény čtyř Judských králů: Uzijáše, Jótáma, Achaza a Chizkijáše. K nim je připojeno jméno severoizraelského krále Jarobeáma II., za jehož vlády zažívalo království svou poslední dobu rozkvětu a blahobytu. A právě do této doby se ozývá prorocké volání nadcházejícího soudu, který na zpupné Izraelce přijde v podobě Asyrských bojovníků, kteří během několika desetiletí vyvrátí severní říši.1 O době králů Jótáma, Achaza a Chizkijáše se dozvídáme mnohé také z prorockého příběhu Izajášova,2 významného proroka Judského království.

Doba těchto dvou proroků je charakteristická odpadnutím Izraelského lidu od Boha. Odpadnutí dokonce došlo tak daleko, že mnozí lidé se oddávali modloslužebnictví k pohanskému božstvu Baalovi. Baal byl hlavním božstvem Asyrského království a Izraelci si od uctívání tohoto boha slibovali, že jim přinese stejnou velikost, jaké se dostalo království Asyrskému. Uctívání boha Baala zahrnovalo všelijaké pohanské praktiky a na jeho počest se konaly orgie a hedonistické slavnosti plné obžerství. Mezi odpadlíky nechyběli ani samotní králové, například král Achaz neváhal zasvěcovat nové chrámy tomuto pohanskému Bohu.3 O odpadnutí i těch nejváženějších svědčí slova Ozeášova:

„Krále si ustanovili, ale beze mne, dosadili velmože, ale já se k nim neznám.“ (Ozeáš 8,4) „Ti, kteří měli okolnímu světu svým příkladem představovat svatý Boží charakter, zachovali se vůči Hospodinu věrolomně.“ (Ozeáš 5,7)

Bůh skrze Ámose a Ozeáše posílal svému lidu mnohá napomenutí, varování před zkázou, do které vedou jejich cesty, ale také možnost milosti a spásy, navrátí-li se Izraelský lid zpět na stezky Boží. Avšak Izraelce více zajímala jejich moc, majetek a požitkářství. Jejich láska k pomíjivostem, se začala propisovat do jejich nenávisti směrem k prorokům, kteří jako jediní mluvili k lidu hořkou pravdu jejich hříchu.

„Můj lid se zdráhá vrátit se ke mně; když ho volají k Nejvyššímu, nikdo se nepozvedne.“ (Ozeáš 11,7)

Přesto všechno však proroci neustali. Milá slova jejich naděje na vykoupení, zní slastně v porovnání s jejich admonitní, káravou řečí, zvěstující nadcházející soud:

„Pojďte, vraťme se k Hospodinu, on nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také obváže… Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat. Jako jitřenka, tak jistě on vyjde. Přijde k nám jako přívaly dešťů a jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi.“ (Ozeáš 6,1.3)

„Dotazujte se mne a budete žít!“ vyzývá Hospodin Izraelce. „Hledejte dobro, a ne zlo a budete žít, a tak Hospodin, Bůh zástupů, bude s vámi, jak říkáte. Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo! Snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad pozůstatkem lidu Josefova.“ (Ámos 5,4.14.15.)

„Zaniknou domy ze slonoviny, smeteno bude mnoho domů… Izrael bude zcela jistě přesídlen ze své země… A protože s tebou naložím takto, připrav se, Izraeli, na setkání se svým Bohem!“ (Ámos 3,15; 7,17; 4,12)

Odpadnutí lidu a jeho nevíra ve slova proroků byla ještě více umocněna činností pohanských kněží, kteří rádi využili každou příležitost ke zpochybnění jejich slov. Severní království navíc zažívalo období klidu a prosperity za vlády krále Jarobeáma II., který byl schopný vymoci mnohá vítězství nad Asyrskými vojsky. I jemu však byla předpověděna krutá smrt po meči a Izraelský lid se měl dočkat mnohých strastí; smrti ve válce, nemocí, a nakonec odvedení do Asyrského zajetí.

Slova proroků se sice naplnila až po několika desetiletí, ale jak praví naše české přísloví: Boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě. Za dnů izraelského krále Pekacha napadl severní království Asyrský král Tiglat-Pileser a odvedl sebou mnoho zajatců žijících v Galileji a na východ od Jordánu. Zajatci byli odvlečeni do zemí velice vzdálených od Palestiny a byli nuceni žít mezi pohany. To byla pro Izrael velice těžká rána a krátce po nástupu nového izraelského krále Hóšea na trůn, bylo izraelské království navždy zničeno.

Redakce Genesis Era

Související články

Kdyby nebylo zlo…

23. září 2024

Nevraživost mezi lidmi, agresivita, lhaní, nekorektnost, zisk na úkor druhého. To jsou věci, které kdyby nebyly, jak krásně by se žilo!

Boží království? Ne! ...Ale vlastně ano.

16. září 2024

Myslím, že snaha lidstva od nepaměti byla, „aby nám bylo dobře“. Za tímto cílem jdeme jako jednotlivci, jako rodiny i jako společnost. Revoluce a politické zvraty probíhají, ale to, co neprobíhá je revoluce lidského srdce.

Jak se modlit?

13. září 2024

Modlitba je rozšířeným jevem ve všech náboženstvích a patří k nejdůležitějším výrazovým formám náboženské víry. Modlitba je rozmluva s Bohem, základem naší náboženské zkušenosti a hraje důležitou roli v našem životě.

O chlebu

9. září 2024

O tak obyčejné, ale i nepostradatelné věci, jako je chléb. Jak je důležitý pro fyzický život. Avšak co je nepostradatelným chlebem pro život duchovní?