Úvod Magazín Bůh a Bible Apoštol Pavel, pokračování

Apoštol Pavel, pokračování

8. dubna 2024

Během svých cest zažil Pavel řadu trápení a uvědomíme-li si, že většinu cesty musel zdolávat po vlastních nohou, je Pavlův misijní výkon opravdu úctyhodný. Za svého života vykonal čtyři cesty, Navštívil řadu ostrovů v Egejském moři, Krétu, téměř všechna města v tehdejším Řecku, Maltu, Sicílii i samotný Řím.

Nebyl však všude vítán s otevřenýma rukama, například v Lyakonské Lystře jej lidé vyháněli s kameny v ruce, poté co odmítl být považován za posla boha Herma (Skutky 14), a v Athénách sklidil Pavel po své řeči od posluchačů pouze výsměch. (Skutky 17,22-34).¹

Strastiplnou povahu svých cest popisuje Pavel i v jednom ze svých listů: (2. Korintským 11,25-27).² Na svých cestách však nalezl Pavel i řadu stoupenců, vedle Barnabáše patřili k nejvýznamnějším Silas, Timotej, Titus a Lukáš. Měl však nepochybně i mnoho nepřátel, a to i z řad křesťanů, kteří odporovali přijímání pohanů do církve. Přesto Pavel nepřestával věřit, že i spása pohanských duší je součástí Božího plánu.

„Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom, abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení… (Římanům 11,13-14)

„Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse? Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, když ho povolal k víře. A tak to nařizuji v církvích všude. Jsi povolán jako žid? Nezatajuj svou obřízku. Jsi povolán jako pohan? Nedávej se obřezat. Nezáleží na tom, zda je někdo obřezán nebo není, ale na tom, zda zachovává Boží přikázání. Nikdo ať neopouští postavení, v němž ho Bůh povolal. Byl jsi povolán jako otrok? Netrap se tím. Ale kdyby ses mohl stát svobodným, raději toho použij. Koho Pán povolal jako otroka, má v Pánu svobodu. Koho povolal jako svobodného, je v poddanství Kristově.“ (1. Korintským 7,17-22)

Zatímco Petr vstoupil do historie jakožto hlavní apoštol židů, byl to právě Pavel, který se stal apoštolem pohanů a výrazně se zasloužil o to, že z tehdejší malé křesťanské enklávy, nacházející se převážně na území Izraele, se stalo světové náboženství. Z úryvku můžeme vidět, jak usilovně Pavel prosazoval rovnost každého člověka před Bohem. Kromě usilování o přístupnost křesťanství pro všechny, vyžadoval Pavel od nových následovníků dodržování Křesťanských mravních zákonů, v čele s desaterem. Silně dbal na zákaz idolatrie, která byla v mnohých společenstvích silně zakořeněna. A i když nemohl řadu míst opakovaně navštěvovat, udržoval se společenstvími alespoň písemný kontakt, aby je nadále povzbudil v jejich cestě v Kristu. Důkazem tohoto kontaktu je například Pavlův 1. List Tesalonickým, který je zároveň nejstarším dochovaným písemným důkazem konverze určité komunity ke křesťanství.

Pavel žil v úplném celibátu na důkaz své oddanosti Bohu a zcela se věnoval svým kázáním a misiím. Dodržování celibátu se v této době praktikovalo v některých menších židovských diasporách, převážně řecky mluvících, ale zdaleka nebylo běžnou praxí. Pavlův celibát se stal vzorem pro nadcházející křesťanské společenství, které začalo celibát postupem času považovat za nutnost každého duchovního.

„Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, kdo pláčou, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí. Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu, ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen.“ (1. Korintským 7,29-33)