Apoštol Petr, pokračování
Když měl být Ježíš zatčen, nejprve jej Petr bránil, poté však uprchl. Vydal se sice zpět k Ježíšovi, do paláce nejvyššího kněze kde měl být Ježíš souzen, avšak když se ho začali tázat, ze strachu, že bude s Ježíšem společně souzen, jej třikrát zapřel. Když si Petr uvědomil svou zradu, byl velmi zdrcen a plakal. Nebyl přítomný tomu, když Ježíše křižovali a když vstal z mrtvých, nevěřil Marii Magdaleně, že se to skutečně stalo. Byl to však i on, kdo se jako první z apoštolů rozeběhl k hrobu, aby jej spatřil prázdný. (Lukáš 24,12)1.
Podle Pavla (1.Korintským 15) byl právě Petr jedním ze dvou apoštolů, kterým se Ježíš jako první ukázal hned den po své smrti a rozprávěl s nimi. (Lukáš 24)
Po Ježíšově smrti se Petr opět chopil svého údělu a postavil se do čela Jeruzalémské církve křesťanů. Skutky hovoří o tom, jak řídil volbu nového apoštola Matěje (Skutky 1,23-26). Vzdělával křesťany, a dokonce i uzdravoval. V mnohém se zasloužil o rozšíření křesťanství. Jako první se vydal do Samáří, kde díky duchu svatému přivedl mnoho lidí k víře (Skutky 8,4-17) 2. Poté se vydal do Liddy, kde uzdravil ochrnutého muže a ve jménu Ježíše Krista vzkřísil ženu jménem Tabitha, která vynikala v dobrodiní. (Skutky 9,32-43) Následně se vydal dále na sever až ke Středozemnímu moři, do Cesareje. Zde pokřtil římského centuriona Kornélia, společně s menším okruhem jeho přátel, kteří chtěli žít v souladu s Ježíšovým přikázáním. Tento křest byl prvním křtem lidí, kteří nebyli židé a stal se vzorem pro svobodné přijímání pohanů mezi křesťany. (Skutky 10). To však vedlo k mnohým sporům s židovskou komunitou.
Z Herodova nařízení byl Petr zavřen do vězení a hlídán čtyřmi strážemi po čtyřech vojácích, ale noc předtím, kdy jej chtěl Herodes předvést, poslal Bůh anděla, který ho zázračně vyvedl z vězení. (Skutky 12,3-11)3
Starokřesťanské dokumenty uvádí Petrovo působení v Antiochii, v Korintu a v Římě, to je zčásti potvrzeno i některými částmi Nového Zákona (např. Galatským 2,11)4 Avšak Petrovo působení v Římě je stále opředeno mnoha tajemstvími. Z Říma pravděpodobně napsal dva listy. První, křesťanům pohanského původu v pěti římských provinciích Malé Asie. Druhý list psal křesťanům, které chtěl ochránit před učením těch, kteří nesprávně pochopili učení Pavlovo. List byl odeslán částečně jako závěť, protože Petr již očekával svůj pozemský konec.
O Petrově působení v Římě existují některé starokřesťanské dokumenty, zejména spisy jeho třetího nástupce Klementa I., které svědčí o jeho delším působení a smrti v Římě. Nepřímý důkaz jeho činnosti vidí historici ve velkém rozvoji a konsolidaci římské církve před Pavlovým příchodem do tohoto města.5
Petr byl patrně zajat a odsouzen k smrti za vlády císaře Nera, který svedl na křesťany hrůzostrašný požár, který sužoval Římany dlouhých šest dní. Dopadení křesťané byli odsouzeni ke strašlivé smrti ukřižování a upálení zaživa.
O posledních dnech apoštola Petra panuje legenda: Když byl apoštol Petr zajat, rozhodl se uprchnout. Opustil město, aby se vyhnul mučednické smrti, protože věřil, že pro mladou římskou církev bude v této situaci lepší, když její biskup zůstane naživu. Před branou města Říma na Via Appia, na cestě, která vede z Říma na jih, se mu zjevil Kristus. „Quo vadis, Domine?“ (Kam kráčíš, Pane?) zeptal se ho Petr a Kristus mu odpověděl: „Jdu do Říma, abych se nechal znovu ukřižovat.“ V tu chvíli se apoštol zastyděl a obrátil se. Jeho cesta zpět do města byla cestou na smrt, k mučednictví. Nechtěl však umřít stejnou smrtí jako jeho Pán, a proto se nechal ukřižovat hlavou dolů. A tak se vyplnilo Ježíšovo proroctví o Petrově smrti, které pronesl ještě za svého života:
Petrův hrob leží pod oltářem baziliky ve Vatikánu, která nese jeho jméno. U jeho hrobu se nachází modlitebna, ke které má dnes přístup pouze hlava církve, kterou je papež.
Redakce Genesis Era
