Bíla sobota – zvyky a tradice
Historie
Bílá sobota je druhým dnem, kdy Ježíš ležel ve skalním hrobě, poté co byl v pátek ukřižován na vrchu Golgota. Jeho tělo bylo sundáno z kříže, zavinuto do plátna a hrob, kde leželo Ježíšovo tělo, byl zavalen kamenem. V noci ze soboty na neděli, tedy podle tehdejšího vnímání již v neděli, bylo ale zjištěno, že kámen, který zakrýval hrob byl odvalen, a Ježíš tam nebyl, protože vstal z mrtvých.1
Církevní obřady
S Bílou sobotou přichází završení Svatého týdne, velikonočních vigilií (slavností Zmrtvýchvstání) a vrcholí celý liturgický rok. V církevních obřadech je Zmrtvýchvstání Ježíše spojeno se symbolikou světla a ranního úsvitu. V katolické církvi se proto rituálem Zmrtvýchvstání zažíhají a světí nové ohně, předávají se světla věřícím a kolektivně se vnáší nové světlo do temného chrámu. Kontrast tmy a světla umocňuje první zvonění, kterým vyvrcholilo Ježíšovo zmrtvýchvstání.2 Zmrtvýchvstání se odehrálo v noci ze soboty na neděli a odtud vznikl i název Velikonoce – Velká noc neboli Vigilie. Název Bílá sobota má symbolizovat čistotu, nebo také může připomínat bílá roucha křtěnců, kteří se ze soboty na neděli nechali pokřtít o velikonoční vigilii.3
Při Bíle sobotě se v současnosti nekonají žádné mše ani bohoslužby. Tento den je dnem hlubokého smutku, dochází pouze k pomazání nemocných a svátosti smíření ých. To znamená, že poslední zazvonění zvony a hra na varhany je na Zelený čtvrtek, poté se znovu rozezvoní až po velikonoční bohoslužbě. Lidé vcházejí do kostelů v tichosti a přicházejí se pomodlit a poklonit symbolickému Kristovu hrobu. Večer přicházejí na závěr vigilie křty lidí, kteří se rozhodli stát křesťany. Před kostely večer hoří ohně jako symbol světla, které přišlo s Kristem do světa.4
Lidové zvyky
Tento posvátný čas byl vyhrazený pro konání obyčejů Pašijových dní, neboli Pašíjového týdne při kterém si křesťané připomínají poslední týden Ježíšova pozemského života, jeho smrt a vzkříšení. Šlo o obyčeje, které měly přinést za čistotu domova a hojnost všeho potřebného. Kvůli tomu se tlouklo do prahů, zvonilo se klíčemi a mincemi. Domy se vymetaly novými košťaty a některé domy se i bílily, aby se jich čistota držela po celý rok. Šlo také o získání síly, a z toho důvodu se zvedala těžká břemena.5 Usilovalo se o zdraví a krásu tím, že se lidé umývali v pramenité vodě. Například děvčata se chodila oplachovat vodou z potoka dřív, než se objevily ranní sluneční paprsky, aby jim nenaskákaly pihy.6 Pozornost se soustředila i na ovocné stromy. Pro zabezpečení příští bohaté úrody se stromy kropily vodou. Někdy je hospodyně během zvonění zvonů otíraly čerstvě zadělaným těstem na mazance. Nejčastěji ale lidé stromy třásli. Protože Bílá sobota byla svátečním dnem, lidé snažili nosit sváteční a nové oblečení. S tímto dnem se pojí také zvyk v rámci, kterého zamilovaní chlapci malovali nebo vysypávali pískem chodníčky lásky, které vedli k jejich milým.7 Na Bílou sobotu předváděli hudební umění venkovští kantoři, muzikanti a zpěváci, kteří vytvářeli slavnostní atmosféru v procesí a průvodu Vzkříšení. Tento den se pekli velikonoční beránci a mazance, a večerem končil půst.
Během Svatého týdne si křesťané připomínají poslední dny Ježíšova pozemského života, jeho ukřižování, a také jeho zmrtvýchvstání. A právě Ježíšova oběť a jeho zmrtvýchvstání, kterým byla poražena smrt, je podstatou celé křesťanské nauky a víry. Pro křesťany se jedná o nejvýznamnější část celého roku.
Redakce Genesis Era
