Úvod Magazín Rodina a děti Bůh je láska

Bůh je láska

8. února 2023

Že Bůh je láska zůstává faktem, ať už si to připouštíme nebo si to připustit nechceme, či nedovolujeme. Že je tento fakt mimo možnosti našeho chápání, to je dáno našimi schopnostmi, naší zkušeností, našim chtěním i našim zájmem. Že popis stvoření, stejně jako ostatní zprávy v Bibli mají svoji logiku a k jejich přijetí potřebujeme menší víru než k jejich nepřijetí, to je pravda. A že Graham Greene řekl: „v takového Boha, kterého bych dokázal chápat, bych odmítal věřit“, je také pravda. Možná je to tím, že: „slovo „Bůh“ nám dnes už nic neříká, protože my už nic neříkáme Bohu. A Bohu nemáme co říct, protože jsme jej prohlásili za mrtvého“. (Petrus Ceelen) Ale přece jenom alespoň zkusme přijmout onen fakt zaznamenaný v Bibli, 1. list Janův 4,8, že Bůh existuje, a „že je láska“. Něco z něho vyplývá.

Čteme v bibli, že Bůh JE láska. Nečteme, že Bůh MÁ lásku. Kdyby Bůh měl lásku, potom by ji mohl použít, nebo také nemusel, někoho by miloval, jiného ne, někdy by svoji lásku projevoval tak, jindy jinak atd. Bůh ale JE láska. On nemůže být jiný. On je jí vždy a ke všem. V evangeliu Janově 3,16 čteme, že

„Bůh tak miloval svět, že položil život svého jediného syna, aby nikdo nemusel zahynou, ale mohl mít život věčný“.

Ono slovíčko „svět“ znamená všechny lidi bez rozdílu. Apoštol Pavel k tomu dodává, že: „Bůh chce, aby všichni lidi došli spásy a poznali pravdu“. (1. Timoteova 2,3) U Boha není žádná protekce, žádný pořadník, žádné kapacitní omezení. On totiž JE láska.

Otázkou může být, co je to láska? Pomiňme to, co se pouze za lásku vydává, lásku, která je pouze výbuchem emocí, lásku, které je spíše zištná než co jiného a řekněme si, co je opravdová láska. Vztah lásky je ten vztah, který se projevuje v činech. Když to zkrátím, potom: láska je čin. Pokud se láska neprojevuje v činech, potom nejde o lásku. Ale Boží láska se prokázala a prokazuje v činech. „Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní“. (Římanům 5,8). Nelze ale o činech Božích hovořit pouze v minulém čase. Apoštol Pavel napsal dopis do města Filipis, a tam připomíná:

„Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu…, Bůh pokoje bude s vámi…, Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství…“ (Filipským 4 kapitola)

A opět citát: „Nedovedeme ani domyslet, co Bůh může udělat ze střepů našeho života, jestliže se mu zcela vydáme.“ (Blaise Pascal)

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Samozřejmě může přijít otázka, jestli jde také o Boží lásku, když hovoříme o koncentračních táborech, o nespravedlivých válkách atd. Ano, i tak není popřena skutečnost, že Bůh je láska. Jeden z největších projevů lásky je darování svobody. Možnost svobodného rozhodování na základě jasných a předem daných informací. Bůh ony informace srozumitelně formulované nabízí v Bibli a také prostřednictvím svědomí člověka. A tak se můžeme svobodně rozhodnout i nerespektovat tyto Boží rady, byť by to bylo v náš neprospěch. Rozhodnout se k nekorektnímu jednání, ke lhaní, k nevěře v manželství, k rozvodu, který velice poznamená děti, k sobeckému egoismu, k ničení přírody, k násilí v rodině a žel i k válce se všemi zvěrstvy, které k ní patří. Kdybychom chtěli, aby Bůh zasáhl v případě války, protože trpí nevinní lidé, potom by musel zasahovat i ve výše zmiňovaných věcech. Tedy v případě lži, nevěry, nekorektního jednání, rozvodů, ničení přírody atd. A jde o to, jestli právě to by se nám líbilo. Pokud by Boží zásah měl mít někde hranice, kde by zasahovat měl a kde již neměl, potom kam tu hranici položíme? Nehledě k tomu: nebyli bychom pouze roboti, vykonávající vůli svého konstruktéra?

Pokud někdo hovoří o válkách v Bibli s tím, že tam se určitě Bůh neprojevoval jako láska, potom to spíše svědčí o nepochopení ať už chtěném nebo nechtěném. Dovolím si příklad, kdy řeknu: „ukrajinská armáda napadá armádu Ruska“. Je to pravda? Ano. Ale takto formulovaná věta bez jakýchkoliv souvislostí vede k totálně mylnému závěru. Proč ji napadá, kde ji napadá, jak to, že ji vůbec napadá atd. Polopravdy a vytrhávání věcí z kontextu, přináší pouze lež.

A že Bůh, tak se nám to může jevit, neodpovídá na naše modlitby? Opět si pomohu citátem: „možná, že jeden z důvodů, proč Bůh pozdržuje odpověď na naše modlitby, je, že ví, že mnohem víc, než jeho odpověď potřebujeme jeho blízkost“.

Ano, Bůh je láska, svoji lásku dokazuje, nám ji nabízí, a to všem bez rozdílu. Otázkou je, zdali my ji přijmeme. Vím, bez Boha se dá žít, ale s Bohem je to mnohem lepší a zároveň je to s perspektivou a nadějí do budoucna. Ano, bude lépe, ale pouze s Bohem. „Hledal jsem lásku, marně. Hledal jsem přítele, též marně. Hledal jsem Boha a nalezl jsem milujícího přítele. Nyní mám vše. Bůh nás nežádá, abychom jej milovali, protože naši lásku potřebuje, ale proto že naši lásku k Bohu potřebujeme my“. (Franz Werfel) Onen fakt uvedený na začátku tohoto zamyšlení, že Bůh je láska, je pravdivý. Jde o lásku, kterou Bůh nabízí nám lidem. Jde o lásku, skrze kterou nám Bůh nabízí přátelství.

„Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti“. (Jeremiáš 29,11)

Jde o lásku se kterou nám Bůh nabízí život.

Jan Dymáček