Celý život bez partnera/partnerky?

Začněme ale z jiné strany. Člověk je „tvor“ společenský a samota není jeho přirozenost. Samozřejmě chápu, že být single ještě neznamená být osamělý, ale pokračujme. Bůh stvořil muže a ženu s tím, že mají oba opustit, vymanit se, ze závislosti na rodičích, přilnout jeden k druhému a být jedním tělem. Není možné jinak plodit děti, než že je zde žena a muž. A zmiňovat se o tom, že dítě potřebují oba rodiče, by bylo „nošením dřeva do lesa“. Bible také říká, že není dobré, aby byl člověk sám, a tak Bůh vytvořil pár, muže a ženu. Každý je jiný, ale to pouze proto, aby se mohli vzájemně doplňovat. A opět je zbytečné zmiňovat v čem je ženská, ale i mužská role nezastupitelná. A z toho vyplývá, že původní Boží záměr s člověkem je přijmout instituci manželství.

V této souvislosti musím také vzpomenout několik vyjádření single osob, i když připouštím, že nejde o reprezentativní vzorek. Proč jsem single? Chci budovat svoji karieru a partner by mě omezoval, chci cestovat, bavit se a užívat si svobody, nemusím se nikomu zpovídat, dělám si co chci, spím s kým chci, nehodlám slevit se svých návyků, na rodinu je ještě dost času… Bylo by možné ještě pokračovat. Nemohu ale přehlédnout, že pozitiva, která dotyční vidí na tomto způsobu života jsou „JÁ“. Není tedy za single životem někdy i kus egoismu? Není tam touha po pomyslné „svobodě“, ale bez jakékoliv odpovědnosti? Není tam myšlenka „já má práva, povinnosti mají jiní“?

Ale ještě jinak. Hovořil jsem s manželi, kteří prožívali krizi svého vztahu. Když se seznámili a uzavřeli manželství, shodli se na tom, že v žádném případě nechtějí děti. Uplynulo několik málo roků a ona žena začala velice toužit po dítěti. Její manžel o tom nechtěl ani slyšet. V jiných případech jsem byl svědkem smutku z toho, že úmyslně neměli děti, a teď je už pozdě je mít. Chci tím pouze ukázat, že i to, co v nějakém čase považuji za optimální, se může časem velmi razantně změnit. V pozdějším věku můžeme zjistit, že už jsme se té nekonečné svobody nabažili. A když budeme chtít skutečný vztah, budeme mít problém vzdát se svých stereotypů. Nebo přijde doba, kdy si uvědomíme, že doma na nás nikdo nečeká, že na nemoc, byť by sebelehčí jsme sami, že naši přátelé, se kterými jsme trávili čas, vstoupili do rodinného života a na nás již čas nemají atd. Je možné, že to sice nepřiznáme, ale toužíme po nějaké spřízněné, milující, duši. Jenomže léta uběhla… A k tomu je zde ještě otázka: jsem vůbec ještě schopen navázat opravdový vztah?

Na druhé straně je třeba respektovat ty, kteří se dobrovolně, promyšleně, z nějakého důvodu svobodně rozhodli, že budou žít bez partnera/partnerky. Těch důvodů může být několik. Může to být opakovaná špatná zkušenost z partnerského života, může to být touha věnovat se plně profesionální dráze, může to být důvod, že jsme nenašli partnera/partnerku se kterým/kterou bychom si rozuměli, nebo který/která by sdílel/sdílela naše životní přesvědčení, například náboženské, nebo i jiné. Ale i v těchto případech je třeba všechno velmi dobře zvážit. Bible hovoří o důvodech pro single život následovně:

„Jsou tři důvody proto, aby člověk zůstal svobodný. Když je k manželství nezpůsobilý od narození, když mu v uzavření sňatku zabránili lidé, nebo když se manželství zřekne dobrovolně pro plnou službu Boží věci.“ (Matouš 19,12)