Co je pokora
Pokorný člověk je také ten, který se neustále neporovnává s druhými ve smyslu v čem je lepší. Naopak se projevuje skromným jednáním a respektem k druhým lidem. Uvědomuje si, že jsou situace a věci, které nedokáže, anebo ani nemůže ovlivnit. Uvědomuje si hranice svých možností, ale neznamená to, že zabíhá do pasivity. Pokorný člověk není slaboch, zamindrákovaný jedinec, který si neví rady se svým životem. Naopak je to člověk, který je vnitřně silný, pravdivý sám k sobě, uvědomující si složitost života a také skutečnosti, že máme pouze omezené poznání a z toho vyplývající omezené možnosti.
Mluvíme-li o tom co je pokora, co znamená, potom je také třeba říct to zásadní. Proč by měl být člověk pokorný? Proč se pokora řadí mezi ctnosti? Proč nás Ježíš vybízí:
„Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce, a naleznete odpočinutí svým duším.“ (Matouš 11,29)
Proč nás apoštol Pavel nabádá: „…nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe.“ (Filipským 2,3) Vedle toho, že pokora člověka šlechtí, je ještě k něčemu dobrá? Dnes je třeba se přece prosadit, podat jasný důkaz, že vím, umím, zvládám. „Nevaž se, odvaž se“, „buď svůj“ to čteme na billboardech. Moderně (a když je to moderní, tak je to přece „správné“) se tomu dnes říká asertivita. Tedy být sebevědomý, sebeprosazující a rozhodně nebýt trapně odevzdaný. A tak proč se pokora řadí mezi ctnosti a Bible nás opakovaně vybízí se takto projevovat?
Odpověď na to, co nám naše pokora přináší je ve slovech, které řekl Ježíš: „učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce, a naleznete odpočinutí svým duším“. Jinými slovy: naleznete vnitřní pokoj, odpočinek, vyhnete se mnoha stresům. Jak se to může stát? Na to jsem již odpověděl viz výše. Pokud se stále neporovnávám s druhými, uznávám svoje hranice možností, uvědomuji si, že ne vše mohu ovlivnit, že ne jenom já mám na všechno správný názor, že jsou věci, které nevím atd., potom mě to zklidní, odbourá mnohé stresy a já jsem vyrovnanější a prožívám pokojný, harmonický a kvalitní život. Není to právě to, co člověk v dnešní době potřebuje nejvíce? Znovu cituji apoštola Pavla, který to vyjadřuje slovy:
„Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám“. (Filipským 4,11)
To není projev pasivity, slabosti a naivity, protože když čteme v Bibli o Pavlovi, potom jde o člověka rozhodného, vzdělaného, skvělého řečníka a velmi nebojácného. To je právě to uznání svých životních limitů.
Ještě se ale vraťme ke slovům apoštola Pavla, který nás nabádá: „…nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe.“ (Filipským 2,3) A proč by tomu tak mělo být? Protože to přináší pozitiva nám samotným, ale přináší to pozitiva také našim bližním. Má to tedy co říct i do mezilidských vztahů. Jak si vážíme člověka, a jaké je soužití s člověkem, který neustále prosazuje sám sebe, vše ví nejlépe, vystavuje svoje ego, a málokdo mu sahá po kotníky? Jaké je soužití v manželství, či partnerství s takovým člověkem? Jak je oblíbený mezi spolupracovníky, ve škole, v místě bydliště? A vnímání jeho samého ostatními lidmi se samozřejmě projeví ve vztahu a chování ostatních k němu. Zřejmě takový člověk není oblíbený, nemá velkou důvěru u ostatních a také v manželství to může být velmi problematické soužití. Znal jsem takového člověka. Dokud ještě trvalo jeho manželství nebyl šťastný, stejně jako nebyla šťastná jeho manželka, a v kolektivu přiliž oblíbený nebyl. Dokonce neznal ani svoje limity v podnikání a nedopadlo to dobře.
A tak je třeba říct, že určitá míra pokory je důležitá pro nás, pro naše okolí, pro naše manželství i pro další vztahy ve kterých žijeme. Někdo napsal, že: „Z psychologického hlediska je pokora prospěšná. Pomáhá člověku dospět stavu vnitřního klidu a harmonie, a právě to lidem v dnešní uspěchané době často chybí nejvíce. Dovolte mně ještě jeden citát na konec:
„Pokora neznamená myslet méně na sebe, ale méně o sobě.“
– Clive Staples Lewis britský spisovatel irského původu 1898 – 1963.1
Jan Dymáček
Redakce Genesis Era
