Co se děje po smrti

Fyzická smrt jako brána k vědeckému zkoumání posmrtného života

Ani pohled vědecké a lékařské komunity na smrt není jednotný. Zatímco obecná definice smrti hovoří o zastavení životních funkcí organismu spojenému s nevratnými změnami, přišli vědci a lékaři nedávno s překvapivými objevy.

Například kanadská skupina vědců publikovala v roce 2017 pro The Canadian Journal of Neurological Sciences¹ výsledky studie, podle níž mozek pacientů, u kterých lékaři potvrdili smrt, vykazoval po více než deset minut výbuchy delta vln, které jsou typické pro hluboký spánek.

„Proud znalostí směřuje k nehmotné realitě. Vesmír začíná vypadat více jako velká myšlenka či proslov než jako velký stroj.”

Britský docent medicíny Sam Parnia² popsal ve svém výzkumu jev, který se objevuje u resuscitovaných pacientů poté, co prodělali klinickou smrt. V řadě případů si pacient pamatoval kroky lékařů, kteří jej přiváděli k životu a věděl o jejich konání, i když je fakticky nemohl pozorovat očima. Technicky vzato je to důkaz o zachování aktivního vědomí i v okamžiku klinické smrti a je na nás, zda tento závěr  přijmeme.

A pokud nám to nestačí, můžeme si poslechnout fyzika a učitele Stephena Hawkinga, kterým je Roger Penrose³. Ten se se svým kolegou, anesteziologem Stuartem Hameroffem, odrazil od kvantové teorie a popsal lidské vědomí jako program nepřestávající fungovat ani po naší smrti. Zatímco tělo ztrácí svůj původní stav, kvantová informace se jen rozplyne do vesmíru jako celku. 

Věda je hlavně o pozorování měřitelných stavů hmoty, a tak nám nedokáže dát fundované odpovědi na otázky posmrtného života. Výrazně vstřícnější jsou v tomto ohledu stovky a tisíce let staré náboženské nauky, které s existencí nehmotného přirozeně počítají.

Posmrtný život podle různých náboženství

Východní náboženství a zákon karmy

Mezi nejznámější náboženské směry dálného východu patří buddhismus a hinduismus⁶. Ačkoliv se obě náboženství v mnohém liší a mají více směrů, zakládají se na předpokladu neustálého koloběhu zrození, života a smrti. Platí zde tzv. zákon karmy, podle kterého se v dalším životě člověk reinkarnuje podle morální kvality skutků z předešlých životů.

Posmrtný život dle islámu

V západním světě máme často velmi zkreslenou představu o posmrtném životě muslimů. Ten je podobný vikingské Valhalle, jejíž pohled na posmrtný život není nepodobný nám bližším křesťanským náboženstvím a judaismu.

Islám⁷ na smrt nenahlíží, narozdíl od křesťanství a ortodoxního judaismu, jako na důsledek prvotního hříchu. Konec cesty určuje vždy Bůh – Alláh. Anděl smrti Izra’il  doprovází duši zemřelého do hrobu, kde mu andělé položí tři otázky: Kdo je tvým Bohem? Kdo je tvým Prorokem? Jaké je tvé náboženství? Správné odpovědi pak změní hrob v příjemné místo v němž muslim čeká na poslední soud. 

Křesťanství a život věčný

V to, že smrtí vše nekončí a existuje i něco dalšího, věří dle nejnovějšího průzkumu přes 40 % Čechů a dalších 12 % nemá v této otázce jasno. Za v nějaké míře duchovně založené se považuje 62 % Čechů. Kompletní data z průzkumu na CemuCesiveri.cz

Věčný život a nesmrtelnost fascinují lidi od nepaměti. Cestu k věčnému životu založenou na důvěře k Bohu, Božím milosrdenství a bezpodmínečné lásce, stejně jako původ veškerého utrpení a smrti nám ukazují křesťané. Smrt je dle Bible následkem prvotního hříchu, jehož podstatou je iracionální odmítnutí Boží vůle a charakteru a jehož strůjcem (navrhovatelem) je padlý archanděl Lucifer známý dnes jako ďábel nebo satan, který svedl a dosud svádí celé lidstvo na scestí. (Římanům 5,12; 6,23)⁸ Je zde však reálná naděje na brzké ukončení veškerého zla a umírání ohlášeným vzkříšením všech lidí z mrtvých a Božím soudem, což dokázal Pán Ježíš Kristus svým zmrtvýchvstáním a nanebevzetím.“

V Novém zákoně je jasný příslib definitivního vysvobození z moci zla a smrti – tzv. spasení – a to pro každého věřícího. Je uveden například v Janově evangeliu v citátu Ježíše Krista: „Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.“ (Jan 5,24)⁹

V obecné rovině věří ve spasení a věčný život všichni křesťané, přičemž spása je darem od Boha zprostředkovaným Ježíšovou zástupnou obětí. Kristus svou smrtí na kříži osvobodil všechny kajícníky od hříchu (bezbožnosti) i tzv. věčné či druhé smrti, o které se Bible také zmiňuje. Dostalo a stále se jim skrze ni dostává Boží milosti a odpuštění. (Římanům 6,18)¹⁰

Po smrti člověk čeká na druhý příchod Krista¹¹, jež přijde na konci času, kdy bude nad každým vykonán poslední (věčně platný nebo také definitivní či neodvolatelný) Boží soud a pouze spravedliví budou navěky pobývat s Bohem a již nebude žádné zlo, utrpení, nemoci ani smrt. Tím budou završeny dějiny lidstva i světa.

Samuel Hornek