Desatero v Bibli
Desatero je považováno za zákoník. Pokud někdo změkčí tento termín, potom považuje Desatero za sumář etických pravidel, kterými by se měl člověk řídit. Ale již úvodem musí připomenout, že Desatero je souborem rad, ukazatelem, jak žít, aby život můj i život mých bližních, stejně jako život společnosti byl svobodný, bezpečný, hodnotný a spokojený. Desatero nezbavuje svéprávnosti, nezotročuje, ale naopak nás osvobozuje. Bez morálního základu, bez pravidel a určitého řádu nemůže existovat žádný kolektiv, ani žádná společnost. Dopravní předpisy mě sice v jistém slova smyslu „omezují“, ale zároveň mě chrání a zaručují bezpečí pro účastníky silničního provozu. Zákony řešící krádeže mě sice „omezují“, ale zároveň chrání mne i můj majetek. Pravidla, která si zvolí pracovní kolektiv nebo například rodina, vnáší do takového kolektivu klid, jistotu a tím i dobré mezilidské vztahy. Proto jeden z pisatelů Bible, Jakub (2,12) hovoří o Božím zákonu jako o zákonu svobody. Vždyť lidská svoboda „není prázdná, neartikulovaná a libovolná“. (J. M. Lochman, Desatero, Kalich 1994) Ne všechno, co mne zdánlivě omezuje, je mně k neprospěchu. Zábradlí na horní vyhlídkové plošině propasti Macocha je „omezující“, a přece jsme všichni rádi, že tam je. A tak přistupme k Desateru bez předpojetí, protože hned první přikázání nám ukazuje důvod toho, proč nám je Bůh dává.
„Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“ (2. Mojžíšova 20,1-3) Celé Desatero začíná představením Božího jména, aby okamžitě na to, bylo řečeno, o jakého Boha jde. Jde o toho Boha, který se projevil činem, vysvobodil národ Izraelský z Egyptského otroctví. A právě slovo vysvobození, svoboda je tím pojmem, který je třeba vnímat v souvislosti s celým Desaterem. Bůh a vysvobození, svoboda, patří nerozlučně k sobě. Bůh se ujal lidí v Egyptě, ale ujímá se všech lidí bez rozdílu věku a kultur. Lidé nemusí být otroky beznaděje a bezperspektivnosti, otroky smrtelnosti, osudovosti a zla. Bůh nás z tohoto otroctví chce vysvobodit. Udělal pro to všechno, včetně oběti svého syna Ježíše Krista. Tedy vstup do Desatera nám nechce přiblížit pouze to, co bylo, ale i to, co je aktuální pro nás, ať už žijeme kdekoliv a kdykoliv. A tady se sluší uvést, že protipólem této skutečnosti je vděčnost. Vděčnost nás, kteří jsme tímto darem obdarováni. Křesťanská etika a respekt k radám v Desateru nevyrůstá z přinucené poslušnosti, ale je to aktivní odpověď na dar, který je nám Bohem nabízen. „Křesťanská etika koření v daru konkrétního vysvobození“. (J. M. Lochman)
„Nebudeš mít jiného boha mimo mne“. Tento dar svobody, naděje, věčnosti
atd. může být ohrožen, pokud zavrhneme toho, který nám tyto dary nabízí a přijmeme jinou autoritu, která potom ovlivňuje a vede náš život. Celá řada věcí se může stát naší modlou, která překryje radu od Boha. Vzpomínám na ženu, která mně při rozhovoru řekla, že Bible je dobrá kniha, ze které si vybere to, co pokládá za dobré a důležité. Poněkud mne to připadá, jako by prvňáček řekl, že školní učebnice jsou dobré knihy, ze kterých si vybere to, co pokládá za důležité. Tedy ona sama se pokládá za vyšší autoritu než Bůh. Jestliže mě pohltí práce sedm dní v týdnu a 24 hodin denně, takže nemám na nic a nikoho jiného čas, potom je pro mne bohem. Jestliže poslechnu hlas doby, že „kdo nekrade okrádá rodinu, a lhát je možné, když mne to vyhovuje“, potom se pro mne hlas doby stal bohem. Jestliže zneužiji úžasný dar sexuality, potom se pro mne moje touha stává bohem. Stejně tak by bylo možné vzpomenout sílu touhy po penězích atd. Modly zotročují své „uctívatele“. Ale Bůh nám nabízí dar svobody. „Jeho motivem není zájem mocenský, ale vykupitelský, zájem o naši svobodu.“ (Lochman) „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“ (Jeremiáš 29,11)
A tak hned první přikázání ukazuje Boha, kterému nejde o usurpování si moci, o dokazováni, že on má převahu a my jsme jeho podřízení, dokonce snad jeho roboti. Ukazuje, že jde o Boha, který nám nabízí a je ochoten nám zprostředkovat dar svobody, budoucnosti, své pomoci, naděje a smysluplnosti života. A že nám dává rady? Který otec by nedával rady svým dětem, pokud je miluje. Kterého otce by nemrzelo, kdyby viděl, že přes všechny dobře míněné rady, se jeho děti pohybují směrem, který nevede k dobrému.
Desatero není omezující ve smyslu, že nám bere něco dobrého, není překonané, ale je to soubor dobrých rad milujícího otce.
Jan Dymáček
