Úvod Magazín Bůh a Bible Děti a Bible

Děti a Bible

Nedávno jsem byl požádán, abych s hochem, který měl 13 roků pohovořil o jedné pasáži z Bible. Domníval jsem se, že se tuto chvíli bude snažit nějak přežít v očekávání, kdy už bude „konečně konec“, ale byl jsem velmi překvapen. Nejenom, že se zajímal o čtené z Bible, ale kladl otázky, vyslovoval svůj názor, a ještě při loučení se ptal na nějaké podrobnosti, které mu nebyly jasné. Dovolím si přidat ještě jiný mini příběh: věřící žena byla požádána, aby dlouhodoběji hlídala 8leté dítě. Souhlasila, ale rodičům dítěte řekla, že je věřící křesťanka, a že se bude před jídlem modlit, jestli to nevadí. Naopak, odpověděli rodiče. Dítě se ptá na tyto věci, my o tom nevíme nic, tak alespoň dostane odpovědi.

Proč se o tom zmiňuji? Nepodceňujme děti a jejich schopnost přijímat i duchovní věci do svého života. (I když je otázka, jestli se o Bibli dá hovořit pouze v souvislosti s duchovními věcmi. Záležitost odpuštění, slušného a korektního jednání, plnění slibů, pracovitosti, křesťanské morálky atd., ke kterým Bible vede, to jsou věci duchovní nebo něco, co do života prostě patří?) Ale vraťme se ke schopnosti dětí vnímat a posuzovat to, co v Bibli můžeme najít. A to dokonce se zájmem a mnohdy i z vlastní iniciativy. V Lukášově evangeliu 2,46 čteme, že Ježíš naslouchal a kladl otázky učitelům v chrámě, a to mu bylo 12 roků. V té souvislosti je třeba zmínit i dnes prováděný židovský náboženský obřad při kterém jsou 13letí chlapci uváděni do duchovní dospělosti. Ve Starém zákoně čteme, že otcové měli duchovní věci vštěpovat svým synům (5 Mojžíšova 6,7), stejně jako čteme „vyuč chlapce na počátku jeho cesty, neodvrátí se od ní, ani když zestárne“. (Přísloví 22, 6). A Ježíš k tomu dodává „nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské.“ (Matouš 19, 14) Někdy slyším, že ony (děti) tomu přece nemohou rozumět. Nepodceňujme je.

Samozřejmě někdo může říct, že je třeba nechat dětem svobodu, aby se mohly rozhodnout kdy se budou zabývat Biblí. Zní to tak vstřícně. Když ale vštěpujeme dětem zásady slušného chování, morálky, mezilidského jednání atd., také čekáme až se děti sami rozhodnou, kdy to chtějí slyšet? Jestliže o děti pečujeme v oblasti tělesné, v oblasti intelektuální i mravní, potom jsem přesvědčen o nutnosti nezapomenout ani na oblast duchovní, protože člověk se sestává z oblasti tělesné, duševní, ale i duchovní.

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

No a nyní přijde otázka proč bychom, jako rodiče, to měli dělat. Jednak platí to, co jsem již napsal výše, že člověk se sestává z oblasti tělesné, duševní i duchovní (proč by jinak vlastně všichni lidé „něčemu a v něco“ věřili, proč se rozšiřuje východní náboženství, proč se čtou horoskopy atd.). Vedle toho, a my o tom hovoříme, žijeme v křesťanské kultuře a alespoň základní znalost biblických příběhů patří ke všeobecnému vzdělání. No a v neposlední řadě je povědomí o biblických pravdách užitečné jak pro dospělé, tak pro děti. Děti, ale i dospělí, se nejlépe učí mnoha důležitým věcem prostřednictvím příběhů. A je pravda, že i Bůh k nám mluví prostřednictvím příběhů proto, abychom se mnohému naučili. Máme v Bibli příběhy o odpuštění, o důvěře v Ježíše v problematických chvílích života, o tom, jak upravit mezilidské vztahy, jaký má být vztah mezi mužem a ženou v manželství, ale také vztah dětí k rodičům a rodičů k dětem – Efezským 6, 1-4. Ale děti mnohdy zacházejí ještě dál. Vypráví se, že holčička šla s maminkou slavnostně oblečená v bílém, když šlápla do řídké, blátivé kaše. A hned bylo po parádě. Maminka se zlobila, ale holčička se bránila. Proč existuje nějaké bláto, ptala se nazlobená z maminčiných výtek. A maminka, už klidnější, vysvětluje: Z hlíny se dělají cihly. A k čemu jsou cihly? Pokračovala holčička v odporu. Aby se z nich postavily domy. A k čemu jsou domy? Abychom v nich mohli my bydlet. A k čemu jsme tady my…? Děti mají mnohdy velice hluboké otázky, na které neznáme odpověď, ale Bible onu odpověď zná. Proč ji dětem nezprostředkovat?

Jinou věcí je, jak dětem přibližovat biblické skutečnosti? Samozřejmě je důležité se přizpůsobit věku dítěte. I nejmenší dítě může slyšet příběhy, které nám Bible představuje. Příběh o Noemovi, který poslechl Boha a stavěl velikou loď, potom do ní s celou svojí rodinou i zvířaty vešel a byl zachráněn před potopou nám může mnoho říct o tom, jak Bohu na nás záleží, jak je užitečné jej brát vážně, jak v mimořádných událostech nás může zachránit atd. (1 Mojžíšova 6-8 kapitola). Příběh, kdy Ježíš nasytil zástup lidí chlebem, protože měli hlad, pomůže dětem lépe pochopit, že jsou zde lidé, kteří hladoví, že vše, co máme není samozřejmé, a znovu, že Bůh o nás pečuje atd. (Matouš 14, 13–21) Starší děti se mohou ptát, jak jsme se, jako lidé, zde na zemi, ocitli, co bude s prarodiči, kteří zemřeli, proč lidé chodí do kostela, modliteben a modlí se atd. Na to na všechno má Bible odpověď. Někdy nás děti až zaskočí svojí otázkou, někdy svojí odpovědí, ale také někdy i svým názorem a postojem. Samozřejmě i dobré věci se dají znehodnotit špatným používáním a špatným podáním. Proto Bible hovoří o tom, že je třeba „moudře a vlídně podávat naučení“ (Přísloví 31, 26). Nehledě k tomu, že děti bedlivě pozorují, jak se my jako rodiče chováme, co říkáme, jak se vyjadřujeme o druhých atd. A potom se může stát, že nás dítě upozorní na rozdíl mezi naším jednáním a tím, co jim čteme a vysvětlujeme z Bible.

Ale co když biblické příběhy neznáme nebo je nedokážeme vhodně převyprávět? V dnešní době je k dostání mnoho různých zpracování Bible pro děti. Volně zpracované příběhy i s obrázky pro nejmenší, jiné zpracování pro starší děti, parafrázovaná Bible s názvem „Slovo na cestu“ určena komukoli včetně mládeže. Dále Bible, která je zajímavá tím, že ji můžeme ponořit do vody a nic se jí nestane, Bible, kdy je na jedné stránce text český a na protější stránce text anglický pro ty, kteří se i takovým způsobem chtějí zdokonalit v angličtině atd.

Pomůcky máme, děti chtějí, je to užitečné…, a co my rodiče, prarodiče, také chceme?

Jan Dymáček
Redakce Genesis Era

Související články

Desatero – 7. přikázání

22. dubna 2024

Sedmé přikázání není umístěno mezi přikázání nezabiješ a nepokradeš náhodou. Stejně vážně bychom měli brát i důležitost přikázání sedmého.

Apoštol Pavel, pokračování

8. dubna 2024

Pavel se stal apoštolem pohanů a výrazně se zasloužil o to, že se z malé křesťanské enklávy v Izraeli, stalo světové náboženství.

Chci vám dát naději do budoucnosti

5. dubna 2024

Naděje je v dnešní době nedostatkovým zbožím. Stejně ani já nemám možnost s jistotou slíbit, že bude lépe. Kde však můžeme naději hledat?

Jakou stopu za sebou v životě zanechávám?

1. dubna 2024

Charakter je tím, co vytváří stopu, kterou za sebou zanecháváme. Rád bych se zmínil o jednom muži a o jeho stopě, kterou za sebou zanechal.