Úvod Magazín Bůh a Bible Duše člověka

Duše člověka

Výraz duše je možné vnímat vícero způsoby. Staročeština používala slovo duše k označení člověka, obyvatele nějaké osady, a hovořila o počtu obyvatel jako o počtu duší. Nikdo to nespojoval s náboženským vnímáním. V dnešní době hovoříme o duševním zdraví, a stejně tak tento termín nespojujeme s náboženským podtextem. Podle Světové zdravotnické organizace „duševní zdraví zahrnuje subjektivní pohodu, autonomii, kompetenci, mezigenerační závislost a sebe-aktualizaci intelektuálního a emocionálního potenciálu“. Duševní zdraví se jinak pojmenovává jako psychické zdraví nebo mentální zdraví. Opět se tady nehovoří o duši ve smyslu náboženského chápání. Přesto, když se vysloví tento termín, je vnímám právě z pohledu duchovního, náboženského. A tak náboženský pohled je jaký?

Nejrozšířenější náboženské chápání je to, které duši pokládá za samostatnou, nehmotnou součást člověka. Podle tohoto náhledu má člověk smrtelné tělo, ale nesmrtelnou duši. Dokonce tato myšlenka je spojována i s tím, že nesmrtelná a čistá duše je uvězněna do hříšného a smrtelného těla. Z toho potom vyplývá, že když tělo umírá, duše se od těla odpojuje a odchází do nebe, očistce nebo pekla. To podle toho, jak se člověk choval ve svém životě. Nejsou neznámé výpovědi těch, kteří prožili klinickou smrt, a poté tvrdili, že se vznášeli nad svým tělem, které viděli ležet na lůžku. Dokonce je snaha tuto myšlenku samostatné duše dokladovat konkrétními čísly. V okamžiku smrti, je prý lidské tělo o 21 gramů lehčí. Tolik prý lidská duše váží. Otázkou je, zdali stejné vidění svého těla na lůžku mají i ateisté, či nekřesťané, jinou věcí je skutečnost, že klinická smrt ještě není smrt jako taková, a stejně tak je možné pochybovat o tom, nakolik je prokazatelné číslo 21 gramů. Chápu ale, že ono náboženské vidění věci v souvislosti s duší člověka pouze ukazuje na touho člověka po nesmrtelnosti. A musím ještě podotknout, že se ona touha po nesmrtelnosti netýká pouze věřících lidí. Protože i nevěřící hovoří o druhém životě, nebi atd.

Když ale má jít o náboženský pohled, potom je potřebné se podívat, jak o této záležitosti hovoří náboženská kniha Bible. Slovo duše je v Bibli přeloženo z hebrejského slova nefeš nebo z řeckého slova psyché. Znamená buď osobu, živou bytost, nebo jiné pojmenování pro slovo život. Bůh vdechl do jim vytvořeného člověka dech života a člověk se stal duší živou. On nedostal živou duši, on se stal duší živou. Jde tedy o pojmenování celé živé bytosti. Pohled Bible na člověka je pohled holistický, tedy celostní. Člověk nemá tělo a samostatnou duši, ale člověk se sestává z oblasti fyzické, intelektuální, duchovní, případně můžeme dodat i sociální. Dokladem je například skutečnost, kdy člověka čeká nějaký zlomový, nebo alespoň výrazný mezník v jeho životě, on je nervózní, nemůže jíst atd. Ale přece onu událost zpracováváme intelektuálně. Proč to má dopady do fyzické sféry? Proč člověk zčervená, když je přistižen při lži? Proč se používá detektor lži? Protože jsme jedna bytost, která není dělená na části. A tak ani slovo duše neznamená nějaký díl lidské bytosti, který je od člověka oddělitelný s možností samostatné existence. Ano, existuje vědomí, myšlení, lidská psychika, emoce, svědomí atd., ale pouze jako součást celého člověka. Nikoli jako „samostatné díly“.

A Bible přesně odpovídá tomuto pojetí. Použité slovo „duše“ nikdy neznamená pojmenování pro samostatnou „jednotku“ v lidském těle. Znamená to buď pojmenování člověka („Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám…“ Římanům 13,1), nebo se to týká života. Kralická bible překládá text 2. Samuelova 4, 9: „vysvobodil duši mou od všech úzkostí“, nový překlad se vyjadřuje: „vykoupil můj život ze všech soužení“. Nový biblický slovník (Návrat domů Praha 1996) říká: základní význam slova duše je „mající život“.

Již jsem uvedl, že slovo duše je v Bibli přeloženo z hebrejského slova nefeš nebo z řeckého slova psyché. Pokud ale Bible chce vyjádřit duchovní sféru člověka, potom používá v řečtině slovo pneuma. Viz 1. Korinským 2,14-15: „neduchovní člověk ovšem přijímá věci…, neboť se jim dá rozumět pouze duchovně. Kdo je však duchovní…“. Bible tedy jasně odděluje význam slova psyché, což znamená celý člověk, nebo pojmenování pro život člověka, a slovo pneuma, kdy hovoří o duchovní sféře člověka. Ale ani duchovní sféra člověka není nějaká oddělitelná část od člověka. Člověk je jedna, nedělitelná, celostní bytost. Po smrti žádná duše nikam neodchází: „Živí vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic“ (Kazatel 9,5). Na druhé straně, nejsme bez naděje na věčný život. Apoštol Pavel píše v 1. Tesalonickým 4,13-18 následující:

„Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli…, …víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. …zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. …těmito slovy se vzájemně potěšujte“.

Touha po životě bude naplněna těm, kteří po tom touží. Pouze je potřebné představit věci tak, jak jsou.

Jan Dymáček

Související články

Nebiblická křesťanská proroctví - William Miller (1782-1849)

29. listopadu 2023

Miller začal své proroctví šířit prostřednictvím tisku a kázání a získal řadu stoupenců. Klíčovým se stalo periodikum Signs of the times.

Nebiblická křesťanská proroctví

22. listopadu 2023

Proroctví hrála významnou roli ve starověkých kulturách, například ve starověké Číně, Persii nebo ve Starověkém Řecku.

Buďme vděčni, že můžeme být vděčni

20. listopadu 2023

Projevy vděčnosti mají vliv na naši náladu a duševní pohodu. Prokázalo se, že vděčnost snižuje projevy deprese a úzkosti.

Desatero – 3. přikázání

13. listopadu 2023

Bůh nám zjevil svoje jméno. Říct někomu svoje jméno, to je projev důvěry. Zlehčit toto jméno je zklamáním a zneužitím důvěry.