Dušičky

Dušičky jsou svátkem katolické církve, který se koná 2.listopadu a přímo navazuje na svátek všech svatých.1 V křesťanské tradici se svátek poprvé objevuje pod názvem: „památka věrných zesnulých“2 v roce 998, kdy svátek ve střední Francii zavedl sv. Odilo, který se tím snažil pokřesťanštit pohanskou tradici. Od této doby se svátek na památku zemřelých začal postupně šířit Evropou. Ve 13. století se začal oficiálně slavit v Římě.3

V 15. století přidali dominikánští kněží k svátku za zemřelé zvyk, kterým je sloužení tří mší. K té co se slouží každý den, se přidává jedna za duše zemřelých v očistci a druhá za papežský úmysl. V roce 1915, v reakci na mnohé oběti první světové války a zničené kostely, ve kterých se následkem toho nemohly konat bohoslužby, povolil papež Benedikt XV. praxi tří mší během „dušiček” všem kněžím.4 Dušičková mše se může odehrávat i v prostorech hřbitova. Po ní zpravidla následuje kropení hrobů svěcenou vodou, pokládání věnců a rozsvěcování svící. Věnec má být symbolem života, který ukazuje, že smrt není jeho definitivním koncem, zapálená svíce je symbolem zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

V českých zemích mají dušičky poměrně silnou tradici, jsou slaveny i dnes, a to dokonce i lidmi bez vyznání. K tomuto svátku se vážou i lidové zvyky. Například v důsledky pověry, že duše toho dne vychází ven z očistce, aby si odpočinula od svých útrap, plnili lidé lampy na olej máslem a připravovali studené mléko. To aby si duše natřela spáleniny a ochladila se. Ptáte-li se, co je to zmíněný očistec, tak je to místo, které je na pomezí nebe a pekla a prodlévají zde duše nacházející se ve fázi “očišťování”. Katolická církev věří, že modlitby těmto duším pomáhají a zkracují čas pobytu v očistci. Existuje dokonce modlitba, která bývá v souvislosti s dušičkami zmiňována:

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Na dušičky pamatujme, z očistce jim pomáhejme!
Budou na nás vzpomínat, až my budem umírat…
V dušičkový večer, rozžehneme svíčky,
modlíme se tiše, při nich za dušičky.
Poslední již svíce, zvolna dohořívá,
za duše, jichž nikdo, nikdo nevzpomíná.

Dalším lidovým zvykem je pečení takzvaných „kostí svatých“ v podobě rohlíků a bochánků, které se následně dávali o dušičkách chudým, žebrákům i koledníkům. Koledování vydrželo nejdéle v jižních Čechách, kde chodili koledníci ještě počátkem 20. století.5

To, co je ale nezbytné dodat je zpráva, kterou nám o těchto věcech předkládá Bible. Bible nezná ani svátek dušičky, ani slovo očistec, které se v Bibli nikde nevyskytuje. Je to skutečně pouze tradice katolické církve, kterou protestanské církve nemají a Bible ji nezná. Bible jasně hovoří o tom, že člověk je jeden celek, a nedělí se na smrtelné tělo a nesmrtelnou duši, která odchází buď do nebe, pekla nebo do očistce. Biblická kniha Kazatel 9,5 říká: „Živí vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic.“ A v 10 verši pokračuje: „není díla ani myšlenky, ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš“. Kapitola třetí, verš devatenáctý: „Vźdyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný. Jedni jako druzí umírají, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty…“ A Žalm 115,17 dodává: „Mrtvý nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují do říše ticha“.

A tak jak to je s tím věčným životem? Bible říká: „Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte“.

Když se vrátíme ke svátku „dušiček“, ano vyzdobené hřbitovy květinami jsou krásné, ale jde pouze o tradici, která nemá v Bibli žádné opodstatnění. To ale neznamená, že nemáme mít naději na věčný život.

Redakce Genesis Era

Související články

Nová duchovní cesta

28. listopadu 2022

Je třeba položit si legitimní otázku: Co to je nová duchovní cesta, co je to vůbec duchovní cesta člověka?

Jak najít sám sebe

21. listopadu 2022

On nás stvořil, vycházíme z Jeho rukou a On nám také dává smysl bytí. Jsme zde proto, abychom užívali darů života, které nám Bůh dal.

Nevěra v manželství

14. listopadu 2022

V manželství mohou jistě přijít problémy, ty nás ale neopravňují k úniku do nevěry. Ale říká se, že problémy jsou od toho, aby se řešily.

Svatý Martin

9. listopadu 2022

Legendy o světcích katolické církve, včetně té o Martinovi z Tours, jsou jednak součástí evropské kultury, ale mohou být i následovány.