Existuje osud nebo kletba?

Velmi blízko významu slova osud je význam slova prokletí nebo kletba. Někým je vyjádřena prosba k nadpřirozeným silám, aby někomu jinému vznikla škoda, nebo se stalo něco zlého. Tím je daná osoba prokletá, a tedy opět nesvobodná, protože se svým životem již nenakládá sama, ale někdo další. Zatím co osud může být negativní, ale i pozitivní, kletba se vnímá pouze jako negativní. Obě záležitosti, pokud by byly naplněny, berou člověku svobodu, nedovolí mu, aby on sám rozhodoval o svém bytí, a to bez ohledu na přání i konání daného člověka.

Zrádné je to, že i když člověk nevěří na osud nebo nějaké prokletí, přesto, když mu někdo řekne nějakou vizi týkající se jeho života, může podléhat této „předpovědi“. Ona totiž vyřčená slova působí. A tak je dobré nejenom tomu nevěřit, ale také se tím nezabývat a nenechat si předpovídat svoji budoucnost.

Je ale možné nevěřit v osud nebo dokonce v prokletí? Neodkládáme něco pouze proto, že se nám to nelíbí? Vždyť dokonce v Bibli se používá slovo „zlořečený“.

„Hleď, dnes vám předkládám požehnání i zlořečení: požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám dnes přikazuji, a zlořečení, když nebudete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, sejdete-li z cesty, kterou vám dnes přikazuji, a budete-li chodit za jinými bohy, k nimž se nemáte znát.“ (5. Mojžíšova 11,26-28)

„Zlořečení“ je opakem požehnání. Poslušnost a požehnání nebo neposlušnost a prokletí, milost nebo odsouzení. „Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: `Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.“ (Galatským 3,10) Tedy jde o svobodné rozhodnutí člověka, které nese nějaký dopad, daný tím, jak jsme se rozhodli. Pokud kouřím cigarety, potom je možné, že kouření způsobí rakovinu plic. To není osud, to není kletba, to je dopad našeho svobodného rozhodnutí, a tím bylo, že budu kouřit.

Stejně tak Bible velmi jasně vysvětluje, že nepykáme za nějakou vinu našich předků.

„Vy říkáte: »Proč nepyká syn za otcovu nepravost?« Bude-li syn jednat podle práva a spravedlnosti, dbát na všechna má nařízení a plnit je, jistě bude žít. Syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi. Kdyby se svévolník odvrátil ode všech svých hříchů, jichž se dopouštěl, a dbal by na všechna má nařízení a jednal podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít, nezemře.“ (Ezechiel 18, 19)

Samozřejmě se může stát, že dítě nese zdravotní důsledky nezodpovědnosti svých rodičů, kteří například užívali drogy. To ale není ani osud, ani prokletí, to je dopad svobodného rozhodnutí rodičů. A i ty se snaží Bůh eliminovat. „Hospodin vykoupí duše svých služebníků, nikdo z těch, kteří se k němu utíkají, vinu neponese.“ (Žalmy 34:23)

Bůh dává lidem svobodu. Svobodu v rozhodnutí, jestli půjdou v životě podle jeho rad anebo proti Jeho radám. To i to nese svoje důsledky. A tento Boží dar svobody naprosto vylučuje osud nebo dokonce prokletí. Pokud Bible používá slovo „proklet“, potom ve smyslu zavržení, nespasení:

„Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“ (Galatským 1,8)

A to je přece velice osvobozující. My máme svůj život ve svých rukou. Ne osud, ne prokletí, ale my.

Je možné, že znalci dějin reformace řeknou, že i tak velký reformátor jako byl Jan Kalvín věřil v předurčení. Ano, je to tak. Ale věřil mylně. Protože předurčením by Bůh vzal lidem svobodu volby. Bůh je ten, který dokáže předzvědět. Tedy ví, jak se jako lidé rozhodneme, ale není ten, který by předurčil některé k záchraně a jiné ke smrti. A pokud se mluví v Bibli o předurčení, potom ve smyslu, že hříšníci jsou předurčeni k záhubě a věrni Bohu jsou předurčeni k záchraně. Asi jako bychom dnes řekli: piráti silnic jsou předurčeni k pokutám, ale slušní řidiči jsou předurčeni k tomu, že je policie nebude stíhat.

Tedy osud ve smyslu předurčení, které nemůžeme změnit, neexistuje. Kletba, která nás dostihne ať chceme nebo nechceme, neexistuje. Bůh nám dal svobodu rozhodnutí. Díky za to.

Jan Dymáček