Úvod Magazín Rodina a děti Jak bojovat se stresem

Jak bojovat se stresem

24. října 2022

Na Wikipedii se můžeme dočíst, že „stres je stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž – fyzickou nebo psychickou. Při stresu se uplatňují obranné mechanismy, které umožňují přežití organismu vystaveného nebezpečí“. Je skutečností, že v současné době je tlak na člověka, a z toho vyplývající stres, stále větší a větší. Důvodem je mnoho skutečností, ale pokud bychom je měli vyjádřit velmi stručně, potom je to důraz na výkon, který od člověka vyžadují druzí, ale žel i on sám od sebe. Ono mnohdy i hodnocení sama sebe spočívá na osobním podaném výkonu. Samozřejmě svoji roli hraje i hektičnost (tedy uspěchanost, shon a netrpělivost) dnešní doby, která do sebe vtáhne člověka ať chce, či nechce. Jiným stresorem může být snaha vyrovnat se ostatním, mít co nejpohodlnější život v přepychu na který se ale musíme značně napracovat. V neposlední řadě je to nemoc, ztráta blízkého člověka, strach z budoucnosti, zatížení vinnou a mohli bychom takto pokračovat dál.

A tady přirozeně přicházejí otázky, jak bojovat se stresem, jak pracovat se stresem, jak se uklidnit, prostě jak stres zvládnout. Je něco, co pomáhá na stres a nervozitu dnešní doby? Rady by tady byly. Relaxační techniky (dechová cvičení, vůně…), fyzické cvičení, procházky, masáže, bylinné čaje, obklopení se hezkými věcmi, pravidelné odpočívání atd. Fungují tyto jistě dobře míněné rady? Možná v některých případech a u některých lidí ano. Ale co u těch dalších jedinců a v jiných případech. Pokud mně odejde někdo blízký, prožívám vinnu, mám obavy z budoucnosti – obávám se, že tyto techniky nenaplní moji potřebu zbavit se úzkosti a napětí.

Je jistě správné tvrzení, že stresu je možné se zbavit pouze odstraněním příčin. Pokud naším stresorem je přepracovanost (ale to je třeba si přiznat), potom i Ježíš říká svým učedníkům: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte“. (Marek 6,31) Pokud nemohu zapomenout, že mně někdo ublížil, potom: „Buďte k sobě navzájem laskaví, odpouštějící si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“. (Efezským 4, 32) Trápí-li nás pocit vinny, přijměme Boží nabídku odpuštění: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti“. (1. Janova 1,9)

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Nechtěl bych ale opomenout ještě další nástroj, který pomáhá v souvislosti se stresem a nervozitou. A tím je prevence. Odstraňovat příčiny je jistě potřebné a užitečné, ale ještě potřebnější a užitečnější je předcházet stresovým situacím. (I když následující lze jistě použít také při odstraňování příčin stresu.) Mnohdy není náš stres způsoben okolními vlivy a okolními lidmi, ale námi samotnými. A Bible nám ve Filipským 4, 8 radí: „…přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu“. Naše vlastní myšlení nás neskutečně ovlivňuje. Pesimistický pohled na svět nebo optimistický pohled nás velmi ovlivňuje. Naše přemýšlení o ostatních lidech stejně tak. Nehledě k tomu, že já sám mohu svým postojem ovlivnit chování jiných vůči mně. Ve stejně knize Bible (Filipským) je také napsáno: „Vaše mírnost ať je známá všem lidem“. (4,5)

Ale chápu, že u všech stresových situací nelze odstranit příčiny, ani těmto situacím přecházet. Nemoc, smutek, bezperspektivnost… A tak to třetí, co je třeba zmínit je jak se vyrovnat s těmito stresory. Odborník by jistě řekl: udržujte sociální kontakty a neuzavírejte se do osamělosti, dopřejte si pohyb, dostatek spánku, zdravou stravu…

A já si dovolím k těmto radám ještě něco přidat. Apoštol Pavel v listu do Korintu 3,15-16 píše: „A buďte vděčni …a s vděčností v srdci oslavujte Boha“. Vděčnost je jedna z dalších cest, jak zamezit kumulaci stresu – říkají psychologové. A já jen dodávám, že je dobře si spíše připomínat to co máme než to, co nemáme. A když něco nebo někoho vzácného ztratíme, potom je na nás, jestli cítíme křivdu a bolest, nebo cítíme vděčnost za to, že jsme měli možnost to krásné prožít. To je pohled zpátky, ale Bible nám nabízí také pohled v před: „Bůh naděje, nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého“. (Římanům 15,13) Naděje, to je to, co člověk potřebuje, a co jej pozvedá, když jej stres tlačí k zemi. To není naděje, kterou vkládáme do politiků při volbách s tím, že teď už opravdu bude lépe. To je naděje, kterou nám garantuje Bůh svým slovem a jejíž dotek můžeme pocítit i v naších zkušenostech s Ním. A kdo by nepřijal nabídku odborníka právě na ten problém, který mám a který nás zároveň vnímá jako svoje děti. Ježíš říká:

„Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“. (Matouš 11,28)

A takových nabídek, možná pouze jinak formulovaných je v Bibli mnoho. Otázkou je, zdali je to ten způsob, který chci (také) použít při vypořádáním se se svým stresem.

Jan Dymáček
Redakce Genesis Era