Jak se vyzpovídat v kostele

Svatá zpověď nebo také svátost smíření představuje akt, při kterém se věřící vyznává ze svých hříchů, díky čemuž může dojít ke smíření s církví, Bohem a svým svědomím. V římskokatolické církvi představuje jednu ze sedmi svátostí, mezi které patří: křest, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, svěcení a manželství.¹ Podle Sv. Bonaventury, františkánského biskupa, svátosti představují pro katolíky nástroj, jak se vypořádat se selháním a se všemi hříchy, které lze prominout.² Akt zpovědi jako takové není zakořeněn v Bibli, proto se v rámci různých církevních tradic její pojetí tolik liší.

Jaká je historie svaté zpovědi?

Významnou roli v historii svátosti smíření hraje čtvrtý lateránský koncil, který v roce 1215 svolal papež Inocenc III. Tento koncil ustanovil, že odmítnutí svátostí římskokatolické církve znamená vyloučení z jejího středu, což sebou nese, dle katolické tradice, ztrátu možnosti spasení.³ Nově tak bylo nutné podstoupit zpověď povinně každý rok, jinak mohl člověk přijít o možnost křesťanského pohřbu a mohl mu být zapovězen přístup do chrámu.⁴

Reformační snahy během 15. a 16. století přinášely rozkol do římskokatolické církve, a to z toho důvodu, že církev reformní snahy nepřijala a reformisty a jejich následovníky z církve exkomunikovala. To byl vlastně důvod postupného vzniku protestantských církví. Reformisté požadovali nápravu poměrů v církvi, především upozorňovali na rozpor mezi učením Bible a církevní praxí té doby. Německý reformátor Martin Luther prosazoval učení sola fide, sola gracia a sola scriptura, což znamená, že lidé jsou spaseni jen z víry, z Boží milosti, a zdrojem nauky je jen Písmo. Švýcarský reformátor Jan Kalvín zpověď plně odmítal.⁵