Jak vypadá nebe

V pohádkách, které vyprávíme dětem, mluvíme o tom, že dobro vítězí nad zlem, o tom, že existuje živá voda, a i když pohádková bytost zemře, tak se živou vodou probudí k životu, že existuje spravedlnost a zlo je vždy potrestáno atd. Kde na to lidé přišli? Proč právě o tom jsou pohádky? Nesvědčí to o tom, že lidé po takových záležitostech touží, ale protože zkušenost jim ukazuje, že to není možné, odsunuli to do říše pohádek?

A asi by bylo možné pokračovat. Proč všechna náboženství počítají s tím, že život po smrti v nějaké formě pokračuje? Protože to je přání lidí. Už slyším argumenty proti s tím, že ten či onen člověk si nepřeje věčný život. Když mně nic nehrozí, řekněme přehradní hráz je v pořádku a drží masu vody, potom se lidé žijící v obci pod přehradou ničeho neobávají. A pokud přijde řeč na smrt, komentují to slovy, že přece „všichni tam musí“. Ale představme si, že přehradní hráz je narušená a místní rozhlas hlásí nebezpečí a vybízí k útěku do bezpečí. Našel by se někdo, kdo by v té chvíli řekl, že nikam nejde, protože přece „všichni tam musí“?

A tak jaký závěr k tomu udělat? Není tak jisté, že je Boží království lidem a jejich tužbám tak vzdálené. Pouze si to někteří nechtějí připustit.

Bible hovoří o nebi nebo Božím království v tom smyslu, že je to příbytek Boha, Jeho obydlí. (5. Mojžíšova 26,15) Velmi zřetelné je to také v modlitbě Otče náš, kde se věřící modlí „Otče náš, který jsi v nebesích…“ (Matouš 6,9) Bible potvrzuje také to, že andělé jsou v nebi. (Marek 13,32) A co je důležité pro nás je napsáno v 1. Petrově 1,3-4. „Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích“. Tak že existuje nebe, a je přístupné i lidem, kteří tam chtějí být.

Jsou tam lidé již nyní? Odchází po své smrti rovnou do nebe? Evangelista Jan 14, 1-3 píše: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já“. Tedy Jan hovoří o skutečnosti Božího království až po druhém příchodu Ježíše na zem.

Co tam bude? Je zajímavé, že Bible se až tak nevěnuje tomu, co tam bude, ale spíše tomu, co tam nebude. Protože právě to je to, co nás na této zemi trápí. I když jsme si na to zvykli, přesto nám to není příjemné. Co tam tedy nebude? „A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo. Ani zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři… (Zjevení Jana 21,3-4.8) Ale přece ještě jeden citát, co v nebi bude: „Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost“. (2. Petrova 3,13)

Jak to vypadá v nebi? Ten, kdo přijme nabídku od Boha a vezme ji vážně, má se na co těšit.

Jan Dymáček