Úvod Magazín Bůh a Bible Jóbova rozmluva s přáteli

Jóbova rozmluva s přáteli

Do řeči mezi dvěma přáteli a Jóbem se vloží třetí z přátel. Sófar vyčítá Jóbovi že neví nic o Boží moudrost a nevěří mu jeho slova o jeho bezúhonnosti. Jedině Bůh může vědět čím se Jób provinil a jediné co může Jób učinit, je přestat se svým hříchem a navrátit se na cestu dobra a pokory. Tato řeč Jóba rozlobila. Sófar mluví, jako by znal Boží vůli a díky ní i Jóbův hřích. Jób přece nepochybuje o Boží moudrosti a všemohoucnosti. Jako zbožný člověk ví že Bůh je příčinou všeho, bere moc králů a řeky vylévá ze svých řečišť. To, co mu přátelé povídají, ví přece až příliš dobře. Jejich životy jsou v bezpečí, a tak pohrdají cizím neštěstím, které (jak se domnívají) musí mít příčinu v Jóbově provinění. Jób je však nade vše přesvědčen o své bezúhonnosti. Argumenty přišlých přátel mu jeho situaci nejsou schopny vysvětlit. Prosí raději samotného Boha ať jej rozsoudí. Ať jej ospravedlní, zahubí, nebo ať mu alespoň sdělí jeho provinění.

Rozhořčený Elífaz vyčítá Jóbovi jeho nadutost. Jak může Jób vědět co mi sami nevíme? Je přece člověk jako každý jiný, každý je přece nějak hříšný. Hovořil snad Jób s Bohem? Jistě ne. Jak si tedy může být, tak jistý svou nevinou. Bůh trestá všechny hříšníky a s nimi i jejich rodiny. Celý život pak kvůli svým hříchům prožijí v zoufalství a ve strachu před Bohem. Jób si začíná zoufat nad řečmi svých přátel kteří jej pouze nadále osočují. Nejen že se mu dostalo od Boha utrpení, teď je však i terčem útoků svých přátel. Kdyby mu raději dodávali odvahu, jako on dodával odvahu lidem celý život. Teď je však jen každému k posměchu. Jediný, před kým se bude moct Job hájit, bude až Bůh, až nadejde jeho poslední soud. Bilbad i Sófar nadále přesvědčují Jóba o jeho hříchu. Jób však nepolevuje, nadále je přesvědčen že na něm byla spáchána křivda. Proč někteří hříšníci žijí v blahu a on v takovémto trápení? Jóbova utrpení neutuchají, avšak nadále věří, že existuje cesta, jak by ospravedlnil svou nevinu a dokázal, že si své utrpení nezaslouží. Vzpomíná na svůj krásný a blažený života a zoufá si nad svým nenadálým trápením. Přesto že pochybuje, nezná Boží vůli a smysl situace ve které se nachází, ani jednou se vůči Bohu nepostaví, naopak nadále mluví o jeho velikosti a všemohoucnosti. Společnou řeč ve sporu, který se stále prohlubuje však s přáteli nenachází, až nakonec všichni umlknou.

V závěru knihy předstupuje před Jóba a jeho přátele nový host, Elíhu. Je ještě mladý, a proto raději čekal až nejprve promluví zkušenější, než je on sám. Ve své řeči se nejprve zaměří na tři Jóbovi přátele. Vytýká jím, že s Jóbem hovoří jako by byli ve věci moudřejší než on, jakoby znali něco, co Jób neví a proto jej nedokázali usvědčit. Jób však přece nevede spor s nimi, ale s Bohem. Obrací se však i na samotného Jóba, vytýká mu, že se považuje za spravedlivějšího než Bůh, a to už jen tím, že s ním vede při. Všemocný Bůh, tvůrce všeho nemůže přece být nespravedlivý. Nespravedlnost by byla nedokonalostí, která se nesnese s Boží podstatou. Sám ze své dobroty stvořil svět, a každá část jeho díla je pro něj stejně hodnotná. Lidský rozum na Boha nestačí, a kdo se sním pře, zpochybňuje jeho vůli, místo toho, aby uznal její nadřazenost. Nepochopení patří k lidské podstatě, ani Jóbovi, nejlepšímu z lidí tak nenáleží z tohoto důvodu pochybovat o Boží spravedlnosti.

Po skončení Elíhuvo řeči promlouvá Bůh, popisuje velikost veškerenstva, od nejhlubších vod po nebesa a ptá se Jóba, zda ho zná v celé jeho šíři a zda rozumí jeho příčinám. Zda je pánem světa a dokáže poručit zvěři a dešti, tak jako to dokáže Bůh.

„Hospodin dále řekl Jóbovi toto: „Smí se člověk přít se Všemocným? Smí ho kárat? Ten, kdo Boha obvinil, ať odpovídá:“ Jób na to Hospodinovi odpověděl: „Jednou jsem už promluvil a nevím co odpovědět, ba i podruhé, ale nemohu pokračovat.“ (Jb 40, 31-35)

Kdo pochybuje o Boží spravedlnosti, nemůže být spravedlivý. Jób sám tak nakonec končí svou při, a vzdává Hospodinovi svůj poslední hold.

„Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný. Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozumněl. Jsou to pro mě věci příliš divuplné, které neznám. Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit; budu se ptát a poučíš mě. Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním oknem. Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu.“ (Jb 42, 1-6)

Když Bůh domluvil s Jóbem, obrátil se k jeho třem, přátelům. Řekl jim, že o něm nemluvili náležitě, a proto musí odevzdat Bohu velkou zápalnou oběť. Poté změnil Jóbův úděl a dal mu dvojnásob všeho co míval. Jób žil ještě dalších sto čtyřicet let a zemřel stár, plně syt svého života.

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Kniha Jób otevírá důležité otázky, které nejsou cizí žádnému věřícímu. Jóbova beznadějná a bolestná řeč utrpení, prosení Boha o odpovědi a snaha obhájit se, v nás silně rezonuje a připomíná nám naše vlastní životní strasti. Jób se stává prostředníkem v boji mezi dobrem a zlem, prostředníkem ve sporu Boha se Satanem, ve kterém hraje klíčovou roli. Je zastupujícím archetypem lidského utrpení, které bere na svá bedra. V jistém smyslu je tak předchůdcem utrpení Ježíše Krista. Člověka až zaráží, jakým impozantním způsobem je rozehrám spor Joba s jeho přáteli. Ti, jako by rozuměli Bohu pouze povrchně. Chápou jeho vůli jako jednoduchou rovnici, která říká, že špatné věci se v životě mohou přihodit pouze zlým lidem. To že máme činit dobro, je věcí nezpochybnitelnou, celá otázka víry a dobra se však náhle dramatizuje v momentech kdy nás v životě potká neštěstí a utrpení, které vrhá stín pochybností na naše nejniternější přesvědčení, o kterých jsme v dobách blaženosti neměli nejmenší důvod pochybovat. To jsou momenty, ve kterých se odehrávají pravé zápasy našeho bytí. Jób, vylíčený jako nejlepší z lidí, je vlastně zároveň vinný i nevinný. Je nevinen svým počestným životem, avšak je vinen ztrátou naděje a víry v Boží spravedlnost v momentech svého utrpení. Avšak právě v momentech, kdy se cítí nejvíce opuštěn, jsou na něj zraky Boží nejvíce upřeny. Celý příběh nás nabádá k tomu, abychom nechápali Boha naivně. Zároveň však, abychom neztráceli víru v Boží dobrotu v těžkých momentech našeho života, protože právě víra v Boží spravedlnost je odpovědí na lidské utrpení.

Redakce Genesis Era

Související články

Jak dosáhnout spravedlnosti? 07/15 | Vrabcova píseň o naději

24. května 2024

Audiokniha motivuje posluchače k tomu, aby si uvědomili, že víra v Boha, naděje a láska jsou hodnoty, se kterými stojí za to žít.

Je Bůh mocný, nebo bezmocný? 06/15 | Vrabcova píseň o naději

24. května 2024

Audiokniha motivuje posluchače k tomu, aby si uvědomili, že víra v Boha, naděje a láska jsou hodnoty, se kterými stojí za to žít.

Co je a co není z tohoto světa? 05/15 | Vrabcova píseň o naději

23. května 2024

Audiokniha motivuje posluchače k tomu, aby si uvědomili, že víra v Boha, naděje a láska jsou hodnoty, se kterými stojí za to žít.

Kdy naděje a víra není iluzí? 04/15 | Vrabcova píseň o naději

23. května 2024

Audiokniha motivuje posluchače k tomu, aby si uvědomili, že víra v Boha, naděje a láska jsou hodnoty, se kterými stojí za to žít.