Když vztah ochladne?
Ochladl vztah opravdu? Není to pouze naše subjektivní vidění věci? Nejsme natolik ovlivněni romantickými filmy, nebo například „románky“ různých „hvězd showbyznysu“, které mohou přinést představu, že ony projevy první zamilovanosti jsou ty pravé i v dalších letech vztahu? Někdo řekl, že zamilovanost je rozinka na koláči, nebo nemoc, kterou je třeba vyléčit. On totiž zamilovaný miluje, protože „mnohdy neví“. Láska ale miluje, i „když ví“. Ví o nedostatcích a chybách partnera, a přesto s ním chce být. Láska neznamená méně milovat, naopak víc. Protože miluji druhého i se vším, co není až tak pozitivní. Ona láska se pouze projevuje poněkud jinak.
Jinou věcí je, že jsme ženy a jsme muži. Muž a žena – každý je jiný, má jinou psychickou výbavu, jiné rekce, jiné myšlenkové pochody atd. Ne lepší a horší, pouze jiné. A jiné máme také projevy lásky k druhému. Z drtivé většiny potřebují ženy romantické projevy lásky, což muži ne vždy dokáží pochopit a natož projevit. Žena se potřebuje sdílet, aniž by potřebovala nějakou radu. Muž má naopak pocit, že žena potřebuje radu, a když ji již dal, není o čem hovořit. A tak by bylo možné pokračovat. Prostě každý (muži, ženy) jsme jiný. Nemusí tedy nutně jít o ochladnutí vztahu, pouze se žena chová jako žena a muž jako muž.
Ještě jinou věcí může být skutečnost, že jeden nebo druhý ve vztahu pouze naplňuje přání partnera/partnerky. Jistá žena si mně postěžovala, že její manžel jí již několik roků nepřinesl květiny. Po mojí otázce odpověděla, že po svatbě jí květiny nosil, ale že mu jednou řekla, aby přestal, protože to je škoda peněz. No a on ji poslechl. V jiném případě se na mne obrátili manželé právě pro ochladnutí vztahu, a nakonec se ukázalo, že manžel pouze respektoval manželčiny věty, že není žádná romantička. A ona přitom právě takové romantické projevy potřebovala. Tedy přemýšlejme o tom, zdali jde opravdu o ochladnutí vztahu, nebo o jednu z výše uvedených příčin.
Ale vraťme se k otázce, co dělat, když vztah opravdu ochladne. Odpověď je jednoduchá. Je třeba jej znovu zažehnout. Na to není třeba žádná drahá dovolená, nebo klíče od auta jako dar, ale každodenní drobnosti. Proč by on nemohl přinést květiny, nebo jinou drobnost, která potěší manželku s tím, že ona ji přijme s vděčností a s polibkem jako poděkováním? Proč by ona nemohla uvařit k večeři to, co má manžel rád s tím, že to udělala právě kvůli němu? Proč by nebylo možné oboustranně v průběhu dne napsat SMS zprávu, že toho druhého mám rád, a že se na něho těším? Proč bychom se na sebe nemohli usmát i když je doma spoustu práce? Nebo když procházíme kolem sebe se navzájem pohladit? Děkujeme manželce za připravené jídlo, nebo to bereme jako samozřejmost? Nemohli bychom manželovi poděkovat, že dobře opravil v bytě to, či ono, nebo například vyluxoval byt? Vím, řeknete, že to je také i jeho povinnost, ale ono poděkování je „palivo“, které udržuje vztah v chodu. Nepostavilo se dítě mezi nás jako klín s tím, že…: „prosím tě dej pokoj“. Dítě je na první pozici veškeré pozornosti jednoho z rodičů až ten druhý se dostal na vedlejší kolej, a někdy ani to ne? Nemůžeme si udělat čas na alespoň malou procházku společně s partnerem/partnerkou? Je nezbytné se neustále radit s maminkou, nebo přáteli, místo s partnerkou? Je tak těžké říct promiň, omlouvám se? Je opravdu tak nemožné se odtrhnou od mobilu a věnovat čas také druhému v manželství? Opravdu mne vždy bolí hlava, když ten druhý touží prožít intimní chvilku? Musím na služební cestě zůstávat do druhého dne s tím, že nemohu přijet domů třeba i v noci, protože jsem chtěl být už zase s tebou? Opravdu si v celém kalendářním roce nenajdu čas na společnou dovolenou? Nemohu se třeba i obětovat, abychom společně navštívili rodiče partnera/partnerky? A tak by bylo možné pokračovat a pokračovat.
Ochladnutí vztahu není konec vztahu. A když budou oba chtít, není problém vztah opět oživit. Projevujme laskavý zájem jeden o druhého, přemýšlejme o tom, co my můžeme udělat pro toho druhého, ne o tom, co by on měl udělat pro nás. Dovolím si zakončit několika citáty z biblické knihy Efezským, 4. až 6. kapitola:
„Mluvte pravdu, každý se svým bližním…, nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce…, z vašich úst ať vychází vždy dobré, které by pomohlo…, ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání i každá špatnost, buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si sobě navzájem…, žijte v lásce…, vést hloupé a dvojsmyslné řeči se nepatří…, počínejte si jako moudří, ne jako nemoudří…, muži milujte své ženy jako vlastní tělo, jako sama sebe a žena ať má před mužem úctu…, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci“.
Zkusme to, a já věřím, že náš vztah se oživí.
Jan Dymáček
