Úvod Magazín Bůh a Bible Král Šalomoun

Král Šalomoun

Král Šalamoun byl králem izraelského království mezi lety 970-931 před Kristem.1 O jeho životě se dozvídáme především z 1. knihy královské a z Knihy kronik (2. Paralipomenon). V češtině používané Jméno Šalamoun je jen přechýlením originálního jména Šalomoun, které pochází z hebrejského slova „Šlomo“, v doslovném překladu „pokoj jeho.“

Šalamoun byl synem krále Davida a jeho královskou vládu již od jejích počátků charakterizoval úzký vztah s Bohem. Jedné noci Šalamoun obětoval Bohu na posvátném návrší v Gibeonu tisíc zápalných obětí a horoucně se modlil. Tu noc se mu ve spánku zjevil Hospodin a řekl mu: „Žádej, co ti mám dát.“ Mladičký Šalamoun si přál schopnost moudrého rozvažování, aby mohl spravedlivě vládnout nad Hospodinovým lidem. Hospodinu se zalíbilo Šalamounovo ne sebestředné, velkorysé přání. Splnil mu jej a daroval mu moudré srdce a společně s ním i příslib bohatství a slávy.2 Jak píše Bible:

„Bůh dal Šalomounovi moudrost, převelikou rozumnost a takovou hojnost myšlenek, jako je písku na břehu moře. Šalomounova moudrost převýšila moudrost všech synů dávnověku i všechnu moudrost egyptskou. … Jeho jméno bylo proslulé mezi všemi okolními národy.“3

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Šalamounovu rozvážnou povahu dobře ilustruje známý příběh o tom, jak před Šalamouna předstoupili dvě matky, aby je král rozsoudil. Obě matky porodily novorozeně ve stejném domě a ve stejný den. Jedna z nich však ve spánku své dítě zalehla a pod rouškou noci vyměnila své mrtvé dítě za dítě druhé ženy, přesto však neúprosně trvala na tom, že se jedná o její vlastní. Šalamoun přikázal, aby dítě rozpůlili a dali každé ženě jednu půlku. V tu ránu se jedna z žen dala do pláče, ať raději dítě ponechá té druhé, hlavně ať zůstane na živu. Zatímco ta druhá s úšklebkem souhlasila, ať raději dítě nemá nikdo. Šalamoun pohotově usoudil, že dítě jistě náleží ženě, která si za každou cenu přeje jeho život.4 Král si za své moudré rozhodnutí, vysloužil úctu svého lidu:

„Když se celý Izrael dozvěděl o rozsudku, který král vynesl, jala je bázeň před králem. Viděli, že je nadán Boží moudrostí k vykonávání soudu.“5

Šalamounovu moudrost také ilustruje skutečnost, že byl autorem tří tisíc přísloví a tisíci pěti písních. O mnohých z přísloví nás informuje biblická Kniha přísloví, která tvoří jednu z knih Starého Zákona. I po tisících letech si Šalamounova slova stále zachovávají svou váhu a relevanci.

„Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti. Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato. Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty. V její pravici je dlouhověkost, v její levici bohatství a čest.“6

Další skutečnost, která ilustruje zbožný charakter krále Šalamouna, je stavba velkolepého Jeruzalémského chrámu na posvátné vyvýšenině Mória, kde se podle Bible odehrálo obětování Izáka jeho otcem Abrahamem. Stavba chrámu trvala dlouhých sedm let a podílelo se na ní 180 tisíc dělníků a kameníků.7 Při první slavnostní bohoslužbě byla do chrámu přemístěna Archa úmluvy a chrám zaplnil velký posvátný oblak. Šalamoun se modlil za prosperitu izraelského lidu a Hospodin ho vyslyšel. A skutečně, izraelské království bylo v době tvz. prvního chrámového období na vrcholu své prosperity a Šalamounova moudrost a silná víra se stala pověstnou i za hranicemi království.8

Šalamounova velkolepá vláda však měla brzy dojít svému pádu. Šalamoun postupně přestával ctít Boha jako původce svých velkolepých činů, stával se zpupným a přestával být před Bohem pokorný. Neustále toužil po větším území a po stále větším bohatství. Propadl touze po ženách a zřídil ve svém království veliký harém, do kterého si nechával přivádět ženy i z okolních pohanských zemí. Na popud svých mnohých manželek začal Šalamoun ctít různá pohanská božstva, na jejichž počest pořádal zrůdné obřady, jedním takovým bylo dokonce obětovávání novorozeňat.9

Příběh krále Šalamouna nám ukazuje jasný příklad toho, jak jednoduché je se od Boha odklonit a propadnout samolibosti. Šalamoun přestal být před Bohem pokorný a začal se nad něj dokonce povyšovat. To bylo začátkem jeho pádu. Člověk musí vždy zůstat pokorný, jak před Bohem, tak před svými bližními, tak jak nás učí náš Spasitel Ježíš Kristus. Když se člověku dostává úspěchu a Boží přízně, snadno podlehne síle své namyšlenosti a přestane Boha ctít za jeho náklonnost. Je však důležité být Bohu neustále vděčný za jeho dary a zachovávat úměru a dobrotu ve svých přáních a skutcích.

Redakce Genesis Era

Související články

Apoštol Pavel, pokračování

8. dubna 2024

Pavel se stal apoštolem pohanů a výrazně se zasloužil o to, že se z malé křesťanské enklávy v Izraeli, stalo světové náboženství.

Chci vám dát naději do budoucnosti

5. dubna 2024

Naděje je v dnešní době nedostatkovým zbožím. Stejně ani já nemám možnost s jistotou slíbit, že bude lépe. Kde však můžeme naději hledat?

Jakou stopu za sebou v životě zanechávám?

1. dubna 2024

Charakter je tím, co vytváří stopu, kterou za sebou zanecháváme. Rád bych se zmínil o jednom muži a o jeho stopě, kterou za sebou zanechal.

Apoštol Pavel

29. března 2024

Apoštol Pavel je jednou z nejvýznamnějších postav Křesťanství, a to i přesto, že nenáležel do původního kruhu dvanácti apoštolů.