Křest

Křest je jednou z nejvýznamnějších ceremonií křesťanského života a nese s sebou nedozírnou symboliku a význam. Kořeny křtu sahají až do starozákonní židovské tradice, kdy se praktikovalo tzv. sváteční (rituální) omytí. Avšak křest, jak ho známe dnes, nabyl svého významu až prostřednictvím Krista.

Za „otce” křtu v rámci novozákonní tradice je považován Jan Křtitel, který, stejně jako později Ježíš, nabádal lidi k pokání, ke skromnému životu a ke štědrosti. Jan křtil ponořením (Jan 3,23) do řeky Jordánu, což symbolizovalo očištění od hříchů. Svým počínáním si brzy získal oblibu lidu, ale i zášť náboženských vůdců. Dělal vše pro to, aby nebyl považován za Mesiáše, tvrdil, že on pouze skrze pokání připravuje cestu pro příchod Mesiáše.

Tu jim Pavel prohlásil: „Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm – v Ježíše.“1

Jeho rukou byl pokřtěn i sám Ježíš a význam křtu dokládá, že poté, co Ježíš přijal křest, zjevil se Duch svatý v podobě holubice a z nebe se ozval hlas:

„Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“2

Křest však Kristovým životem, který nakonec položil život za naše hříchy, nabyl ještě hlubšího významu. Stal se symbolem přijetí do společenství věřících (1. Korinským 12,13) a také symbolicky znázorňuje vnitřní proměnu, kterou věřící projde svým obratem k Bohu. (Jan 3,7) Ježíš řekl: „Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“3 Dále si křtem připomínáme Kristovu oběť a jeho zmrtvýchvstání. Voda nás symbolicky očišťuje a ponoření do vody představuje obrat k novému životu, představuje začátek duchovního života ve společenství s Bohem.

„Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.“4

V katolické tradici je křest jednou ze sedmi nejvyšších svátostí. V mnohých případech jsou křtěny děti, kterým je tak otevřena cesta do církve, dostávají přístup k dalším svátostem. Křest, který představuje očištění od hříchu, má v případě dětí (neviňátek) smývat prvotní dědičný hřích. V praxi to znamená, že je křest spíše záležitostí rodičů a kmotrů, kteří musí při této příležitosti projít duchovní přípravou5 a zavazují se, že budou dítě vychovávat ve víře. Je tak příznačné, že křtem člověka provádí jeho kmotr. Tím může být již stávající člen církve, který se za nového člena „zaručuje” a je mu průvodcem na jeho cestě.

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Křest malých dětí ovšem nemá v Bibli žádnou oporu. Svou symbolikou (víra a důvěra v Boha, obrácení se k Bohu, svobodné a vědomé rozhodnutí) kterou dítě ještě nemůže vykonat, poněkud ztrácí (křest dětí) na významu. Lidé často z tohoto důvodu praktikují křest až v dospělém věku.

Křest je v katolické církvi možné podstoupit pouze jednou, v případě konverze z jiné křesťanské církve může být uznáván její křest. Běžnou praxí katolické církve je křest pokropením a za mimořádných okolností může dokonce křest provést osoba, která nezastává žádnou církevní funkci, a to přednesením modlitby:

„Ve jméno Otce, Syna i Ducha Svatého, amen.”

Křest se v rámci jednotlivých křesťanských vyznání liší. Protestantské církve, jako například církev Adventistů sedmého dne, se drží přesného Biblického pokynu provádět křest ponořením do vody, a to až ve věku, kdy si člověk plně uvědomuje jeho význam a je mu schopný plně porozumět. Je to symbolické završení obrácení se k Bohu, odevzdání se Kristu a porozumění duchovním základům Křesťanství. Takový člověk je připraven nést odpovědnost, která se váže ke členství v církvi.6

To, že se v této církvi nekřtí děti, neznamená, že by nebyly uvedeny do církve nebo by byly pokládány za méně důležité. Naopak. Vedení dětí k víře a k poznání je klíčové. Jen na tomto základě se mohou v dospělosti svobodně rozhodnout, zda přijmou cestu, která jim je nabízena. Pro malé děti se navíc v Adventistické církvi ustálil zvyk takzvaného požehnání, které nachází oporu ve Svatém Písmu: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské. Požehnal jim a šel dál.“7

Redakce Genesis Era

Související články

Advent

30. listopadu 2022

Čas trávený vzpomínáním na období Ježíšova života a zamyšlením se nad významem očekávání jeho druhého příchodu je vždy přínosný.

Eucharistie

16. listopadu 2022

Eucharistie nebo také Večeře Páně je jedním ze základních náboženských obřadů již od doby Ježíšovy. Připomíná nám Ježíšovo obětování.

Král Šalomoun

19. října 2022

Šalomounova moudrost převýšila moudrost všech synů dávnověku i všechnu moudrost egyptskou. Jeho jméno bylo proslulé.

Apokryfní Evangelia

12. října 2022

Žádná křesťanská církev nevnímá tato díla jako hodnověrná. Pouze evangelia vřazena do kánonu Bible jsou hodna naší důvěry.