Lásku dát, lásku brát
Láska souvisí s věrností. „Milovat člověka znamená svolit k tomu, že s ním zestárnu“ (A. Camus)
Co je ale člověk ochoten obětovat v souvislosti se vztahy? V zaměstnání usilujeme o karierní postup, ve fitness centrech usilujeme o dokonalost těla, ale je naše úsilí zaměřeno také do vztahů a partnerství? Chceme-li řídit auto, děláme řidičák. Chceme-li řídit rodinu, manželství, vztah – nemusíme dělat nic. Jenomže manželství uzavíráme na celý život. I když si to nepřipouštíme, je to tak. Řekněme někomu, že s ním chceme uzavřít vztah, manželství, ale pouze tak na půl roku až rok. Co na to řekne? A tak navrhuji projít test, ne ten, který by nám umožnil řídit auto, ale ten, který by nám umožnil vést ten nejlepší vztah.
Láska. Bůh tento cit zná, prožívá ho a dává ho jako dar i lidem. „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství“ (Jeremiáš 31,3). „Není dobré, aby byl člověk sám.“ (1. Mojžíšova 2,18) Člověk byl stvořen jako bytost společenská. Bůh stvořil muže a ženu, kteří jsou k sobě přitahování. A to je Boží dar. Žena je darem od Hospodina. Není mužovým majetkem. To stejné je i obráceně.
Mezi manželi má panovat láska. Ale tu je třeba denně pěstovat. „Následujte Božího příkladu a žijte v lásce.“ (Efezským 5,1-2) Pravý vztah souvisí s oboustrannou láskou. Mnoho lidí se stará o to, aby byli milováni. Na nutnost, aby sami milovali, až tak nemyslí. Máme-li mít ale stálou lásku, potom je třeba lásku také dávat ne pouze brát.
Život každého z nás má pět součástí. Tělesnou, citovou, myšlenkovou, společenskou a duchovní. Při rychlém navázání vztahu nejme schopni zasáhnout všechny součásti života.
Láska souvisí s věrností. „Milovat člověka znamená svolit k tomu, že s ním zestárnu“ (A. Camus). Mám-li někomu důvěřovat, musím vědět, že se na něj mohu spolehnout. Že si mohu být jist jeho věrností. Slíbit věrnost a věřit ve věrnost druhého je jeden z nejdůležitějších předpokladů pro kvalitní vztah. Existuje mnoho forem nevěry, ne pouze ona intimní. Všechny jsou ale stejně zraňující: Nedůvěra, nemít čas na druhého, nenaslouchat, neprojevit zájem o problémy druhého, nemít trpělivost, nepřiznat mu osobní volný prostor, žárlivé kontrolování, vypočítávání viny, odepření smíření… To všechno je to, co ničí lásku.
Láska „jestliže“. Jde o lásku, která funguje pouze tehdy, pokud jsou splněny určité požadavky. Musíš něco udělat, aby sis takovou lásku zasloužil. Jestliže uspokojíš mé očekávání, jestliže vyhovíš mým představám, požadavkům…, budu tě mít rád(a). Rodiče často učí své děti tomuto druhu lásky, když jim říkají: jestliže budeš mít dobré vysvědčení, jestliže…, budeme tě mít rádi. Láska, která si klade podmínky, sama sebe zničí, protože dříve nebo později jeden z partnerů nebude stačit plnit požadavky druhého. Láska bez podmínek není slepá. Zná svůj protějšek, zná jeho nedostatky a chyby. Ale to lze v souvislosti s opravdovou láskou, ne pouze se zamilovanosti.
Opravdovou lásku a důvěrný vztah není možné získat okamžitě. Život každého z nás má pět součástí. Tělesnou, citovou, myšlenkovou, společenskou a duchovní. Při rychlém navázání vztahu nejme schopni zasáhnout všechny součásti života. Je snazší být na důvěrné úrovni v tělesné oblasti než v kterékoli z těch zbývajících čtyř. Ale brzy zjistíme, že to nestačí. Vztah by se měl navazovat rovnoměrně v každé z těch oblastí. Láska je víc než jen příjemný pocit. A podívejme se ještě do 1. listu apoštola Pavla do Korintu, co ten říká o lásce:
Láska je trpělivá. Trpělivost snáší nedokonalost druhých. Trpělivost je pro naši kulturu neobvyklá, ale je to jeden z rysů lásky. Trpělivost je mocná. Být trpělivý je jedním z nejlepších rozhodnutí, které v životě uděláme. Znamená, že se snažíme druhému naslouchat a pochopit ho. Trpělivost se soustředí na problém, nikoliv na osobu.
Láska je laskavá. Laskavostí dáváme najevo, že si jeden druhého vážíme. Ocenění, poděkování, úcta. Čím jsme my laskavější, tím bývá laskavější i náš partner. Staneme-li se laskavými, přináší to radost druhým i nám. Řekněme něco pěkného, podržme dveře, usmějme se, pochvalme… nikdy nepodceňujme moc laskavých slov.
Láska všechno snáší, přikrývá, nedá se vyprovokovat k hněvu. Odpuštění není náhodný čin, je to trvalý postoj. Bez odpuštění se ve vztazích neobejdeme. Hněv může být snad návštěvník, ne trvalý obyvatel.
Láska se nedá vydráždit. Zdvořilost je předpoklad dobrého vztahu. Věnujme druhému plnou pozornost. Snažme se mu rozumět, ne soudit., nezvyšujme hlas, omluvme se… Nezapomeňme poděkovat, nemluvme za druhého, pozorně naslouchejme, soustřeďte se na hledání řešení, ne na vítězství. Vyslovujme prosby, ne požadavky.
Láska není domýšlivá. Pokora je velmi důležitá. Objevme moc pokory. Přemýšlejme, jak se cítí ten druhý. Pokora je postoj, ne pouze jednání. Pokora je životní styl.
Láska je životní styl. Láska není cit, který nás náhle přepadne. Láska pramení z naších postojů a vrcholí v našem jednání. Chceme-li skutečně milovat, začněme „maličkostmi.“
Jan Dymáček
