Manipulace ve vztahu

Definice se jeví jako přesné a jasné, ale je třeba přiznat, že hranice takového jednání – kdy končí nemanipulativní a začíná manipulativní jednání, je značně nejasná. Jistě, některé jednání je objektivně zváženo jako manipulace, protože manipulátor využívá své síly, postavení, známostí, finančních prostředků, neznalosti a možného hendikepu druhého atd. Na druhé straně jde o subjektivně vnímanou záležitost, kdy jeden to za manipulativní jednání pokládá, ale jiný totéž jednání vidí jako přiměřené. O někom se můžeme pochvalně vyjádřit, že je dobrý diplomat, aby jiný v něm viděl manipulátora. Nechci nyní vypisovat možnosti a příklady, chci pouze upozornit, že než vyslovíme slovo manipulátor, je dobře to zvážit. Jinak by musel být manipulátor manžel, který pozve manželku na večeři, nebo ji přinese dárek, protože to udělal jistě proto a proto. Jinak by musela být manipulátorkou manželka, která je milá na manžela, děti, které svým jednáním způsobí, že rodič „změkne“ atd. Nehledě k tomu, že každý působíme nějakým vlivem, a ten může způsobit u jiného člověka změnu chování a přístupu k věci, což by se také mohlo vnímat jako manipulace.

Ale vraťme se k jednomu případu manipulace, který ovlivnil a ovlivňuje vztahy až doposud. Když otevřeme Bibli v 1. Mojžíšové 3, 1-6, potom čteme o tom, jak satan oslovil člověka s velmi manipulativními otázkami. „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě? Určitě nepropadnete smrti…, naopak Bůh přece ví, že se vám otevřou oči a budete znát dobré i zlé…“. Nejprve lež, potom lež tvářící se jako pravda, nakonec i kousek pravdy, ale bez dovětku, co všechno to člověku přinese. A člověk podlehl, protože i když byl předem upozorněn na nebezpečí, nechal se zmanipulovat. Ale to ještě není všechno. V okamžiku, kdy člověk přestal brát Boha jako autoritu a postavil se na nohy své vlastní autority (protože „my přece víme, co je nejlepší“), přichází další dopad jeho rozhodnutí. Člověk se skrývá před Bohem, a když se jej Bůh ptá, kde se to ocitnul, potom jednak lže, protože to svádí na svoji nahotu a stydlivost, a jednak k rozbitému vztahu s Bohem přidává rozbití vztahu mezi lidmi. „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl“. Jinými slovy: to já ne, to moje žena za to může, protože ona mne ovoce dala, a tu ženu jsi mně dal ty Bože. Není tak daleko doba, kdy se říkalo, že náboženství je opium lidstva. Dnes se spíše hovoří o vymývání mozků, a chceme-li být ještě kulantnější, potom i naivitě. Můžeme to vnímat jako vyjádření názoru, ale můžeme to také vnímat jako manipulaci s lidmi, protože někdo za ně určuje, co je a co není vymývání mozku, co je manipulace, naivita atd. Ale s tím už dávno, na počátku dějin, přišel satan. A dopadlo to jak?

Ale pojďme ještě k jinému pohledu na manipulaci. Proč jsem se zmiňoval o tak nejasné hranici mezi manipulací a jejím opakem? Mohu „manipulovat“, proto, že i já z toho mám užitek, a přece se jedná o pozitivní záležitost. Působíme vlivem a jedno přísloví říká: „jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá“. Jinými slovy se nám vrací jednání, které my sami vysíláme do okolí. Když je to možné v rovině negativní, proč by to nemohlo být možné i v rovině pozitivní? Bible zná přísloví: „Pouštěj chléb svůj po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš“. (Kazatel12,1) Jinými slovy: „co rozseješ, to budeš sklízet“. A tak, co kdybych „manipuloval“ lidi kolem mne úsměvem, dobrou náladou, jistotou, že mluvím pravdu atd. Přísloví 15,1.18 říká: „Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, kdežto slovo, které ubližuje, popouzí k hněvu. Vznětlivý muž rozněcuje sváry, kdežto shovívavý spory uklidňuje“. V modlitbě Otče náš se věřící modlí: „…odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme naším viníkům“. Tak, co tak manipulovat vlídností, shovívavostí, odpuštěním… Ono by to mělo vliv a bylo by to užitečné pro nás, pro naše partnery, partnerky i pro celý náš vztah. Že to může být vnímáno jako projev slabosti: „Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou“. Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města“. (Přísloví 19,11 a 16,32)