S postavou Ježíše se setkáváme během celého života – jako malí jsme se těšili na dárky od Ježíška, během studií jsme se doslechli o Ježíšových skutcích a nahlíželi na jeho příběh v kontextu velkých světových dějin, dnes možná přemýšlíme, jak Ježíše chápat nebo jak ve svém životě naplňovat jeho odkaz. Možná právě proto nám někdy na mysli vyvstanou otázky o jeho životě.
Po stopách Ježíšových
To, co víme o Ježíšově životě, je založeno převážně na čtyřech evangeliích. Matouše, Marka, Lukáše a Jana, jež najdeme v Novém zákoně. Každé z nich nám vypráví o Ježíšově životě ze své vlastní perspektivy – dokládají nám proroctví, Ježíšovo poselství a hovoří o zázracích, jež Ježíš učinil.1 Obě zmínky o Ježíšově dětství, které nalezneme v evangeliích, jsou však velice neurčité. Evangelia sice dávají narození Krista do souvislosti s událostmi velkých světových dějin, ale nehovoří o přesném datu. Podle Lukáše přišel Ježíš na svět za římského císaře Augusta2, Matouš zaznamenal, že se Ježíš narodil v Betlémě „za časů krále Heroda“3, který byl místodržitelem (králem) Judska. Judsko bylo v té době římskou provincií. Dny Herodovy vlády jsou přibližně léta 37-4 př. Kr., císař Octavianus vládl jako Augustus od roku 27 př. Kr.4 do 14 po Kr.
Roku 7 př. Kr. nechal Herodes zatknout šest tisíc farizeů, protože mu odmítli přísahat věrnost – někteří z nich dle Josepha Flavia předpovídali příchod Mesiáše.5 Stejný rok položili mudrcové z Východu Herodovi otázku: „Kde je ten narozený židovský král? Spatřili jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“6 Herodes se velice znepokojil, zavolal si odborníky a chtěl vědět, kde se má Mesiáš narodit. Dostalo se mu odpovědi, že v Betlémě, neboť tak je to psáno u proroka (starozákonního proroka Micheáše). Pro plné pochopení je tedy důležité neopomíjet paralely mezi Starým zákonem a evangelii ve smyslu naplněného proroctví. Podobnost mezi vyprávěním z Matoušova evangelia a starozákonním vyprávěním například o Mojžíšovi (kniha Exodus) je zarážející – přímo se nám vnucuje závěr, že jde o příchod „nového Mojžíše“. Obdobně lze prokázat i paralelu ve vyprávění o Jákobovi. Ať už tedy považujeme za předobraz Ježíše Krista kteroukoli ze starozákonních postav (například též krále Davida jako Hospodinova pomazaného atd.), důležitou skutečností zůstává, že tyto postavy naznačují, že Bůh neopouští člověka v jeho utrpení a chystá jeho záchranu. Evangelistům v prvé řadě nešlo o konkrétní historické podrobnosti, nýbrž o to, aby vyšla najevo určitá pravda z dějin spásy.7 Zároveň však tyto události můžeme ověřit z jiných historických pramenů. Pro příklad uveďme známého astronoma Johannese Keplera, který se „onou hvězdou“ zabýval ve svých matematických výpočtech.8
Diskutovat o tolika podrobnostech a pokusit se odhalit každodennost nám tak vzdálených časů, je pro nás dnes velice obtížný úkol. Avšak s jistotou můžeme říct, že se Ježíš nenarodil a neobjevil na zemi v neurčitém mýtickém „jednou“, ale patří do přesně datované doby spolu s přesně vyznačeným geografickým prostředím. Pro další zkoumání Ježíšovy osoby z historické perspektivy se samozřejmě využívají i jiné prameny, kupříkladu mimokřesťanské texty pocházející z římského či židovského prostředí, případně apokryfní texty nebo biblická archeologie. Většina historiků dnes klade Ježíšovo narození mezi roky 7 a 4 př. Kr. Zajímavostí je, že, na základě pokusu o výpočet přesného data Ježíšova narození, učinil kdysi římský kněz Dyonysius Exiguus mylný propočet, dle kterého dodnes užíváme křesťanský letopočet, jenž je celosvětově nejběžněji používaným letopočtem.
Celý článek zobrazíte po přihlášení.
Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.
ZÍSKAT ČLENSTVÍ
Již máte účet? Přihlaste se.
Svůj účet máte navždy zdarma.
Narození Ježíše Krista v Bibli
Jestliže se podržíme pramenů, bude otázka, jak se narodil Ježíš, snadno zodpověditelná. Je jasné, že se Ježíš narodil v Betlémě a vyrůstal v Nazaretě. Historicky však celý příběh začíná již Zvěstováním, kdy se Marii zjevil anděl Gabriel, aby ji oznámil, že počne dítě a narodí se jí Syn Boží. Zdánlivě náhodou se Josef s Marií musí vypravit z Nazareta do Betléma kvůli soupisu lidu za účelem stanovení daní. Jelikož již nenašli místo pod střechou, spokojili se s přenocováním v jeskyni, která zároveň sloužila jako chlév. Právě zde se narodil Ježíš, syn Mariin a Syn Boží – jak je explicitně řečeno v Novém zákonu – zde se Slovo stalo tělem.9 Po narození se Ježíši klaněli nejubožejší a nejchudší, nedlouho po nich mudrcové a králové, kteří následovali hvězdu až do Betléma. Po 40 dnech po Kristově narození se Marie podrobila očistným obřadům, při návštěvě chrámu se setkala se starcem Simeonem a prorokyní Annou, kteří v Ježíšovi rozpoznali Spasitele a světlo k osvícení pohanů a slávu izraelského lidu.10
Křesťané tedy skutečně nevědí, kdy se Ježíš narodil přesně. Koneckonců, ono to vlastně není vůbec důležité. Ač můžeme Ježíšovi přisuzovat lidskou přirozenost, kdy byl jako syn Davidův a syn Abrahamův podřízen zákonům lidského rozvoje, musíme si uvědomovat i okolnosti oné přirozenosti božské.11 Ježíše uctíváme jako Boha a pokud bychom chtěli definovat, kdo je to Bůh, můžeme hovořit o bytosti, jenž nemá počátku ani konce. Při takovém přístupu pak vlastně není nutné znát přesný čas Ježíšova narození – Ježíš totiž existoval již dávno předtím.12 Z toho vyplývá, že pouze lidská část Ježíšovy existence podléhá časovému ohraničení – od chvíle co se Marii narodilo v Betlémě dítě, až po okamžik ukřižování na golgotském kříži. Z tohoto hlediska se čas stává irelevantním a můžeme předpokládat, že ze stejného důvodu nenapadlo žádného z autorů evangelií opsat přesné datum Ježíšova narození. Skutečně důležité totiž není, kdy se Ježíš narodil jako člověk, ale aby se v našem srdci narodil jako Bůh.
Duch Vánoc
Vigilie (zvyk připravovat se na významné svátky a události) Narození Páně o slavnosti Zjevení Páně se v Betlémě slavila 6. ledna, obsahem této slavnosti byly různé události z Ježíšova života: v Betlémě narození, v Jordáně křest, v Jeruzalémě první zázrak, zjevení jeho slávy. Roku 385 dne 25. prosince kázal v Betlémě Jeroným a káral ostatní, že neslaví vlastní svátek Ježíšova narození – přinesl tak z Říma zvyk slavit narození Páně 25. prosince. Nové datum se setkávalo s odporem až do působení biskupa Juvenala (422-458), kdy se onen den začal oslavovat jako památka na Ježíšovu rodinu.13 Tyto slavnosti dnes známe jako Boží hod vánoční.
Redakce Genesis Era
