Nevěra v manželství
Odborníci sestavují statistiky rozvodovosti způsobené nevěrou muže nebo ženy, statistiky vypovídající něco o toleranci, či netoleranci společnosti k tomuto žel častému jevu a upozorňují na skutečnost, že křivka znázorňující nevěru stále více stoupá. Další odborníci píši knihy, jak tomuto nežádoucímu trendu nejlépe zabránit. Manželské poradny mají plno… O čem toto všechno svědčí? O tom, že je zde nárůst nevěry jak u mužů, tak u žen, že je větší tolerance společnosti k této záležitosti, a přesvědčení že pomyslná svoboda, nebo neochota řešit problémy v manželství člověka opravňuje k tomu, aby hledal jinde porozumění a to, co mu „doma“ schází. Tedy řečeno ne tak kulantně, aby byl nevěrný. Přece jde za svým štěstím a v tom mu nemůže nikdo bránit. Dost ale popisu stávajícího stavu. Je jistě důležité přiznat si diagnózu, ale důležitější je najít cestu k uzdravení.
Manželství vzniká, alespoň se to (možná naivně) domnívám, na základě lásky. Ona láska je tak intenzivní a hluboká, že se dotyční rozhodnou svůj vztah legalizovat a uzavřou smlouvu manželství. Smlouva je dobrovolný a svobodně uskutečněný závazek. Potom přijdou do manželství děti, a jejich formování pro život je jednoznačně závislé na rodičích. Rodičích, kteří tvoří láskyplný celek. A tady přichází na scénu života potřeba odpovědnosti. Moje pomyslná svoboda nemůže dostat přednost před mojí láskou a mojí odpovědností k dětem. Pokud ano, potom jsem člověk bez lásky a odpovědnosti. A tím samozřejmě nechci být.
Vím, mohou jistě přijít problémy v manželství, které nás ale neopravňují k úniku do nevěry. Říká se, že problémy jsou od toho, aby se řešily. A je to tak. Utíkání od problémů nás pouze přivedou k jiným problémům. A to jak pro toho, kdo byl v manželství nevěrný (mohu ze své praxe vzpomínat mnoho těch, kteří velice litovali své nevěry), ale i pro toho kdo byl podveden a (opakuji) zvláště pro děti. Chci být ten, který utíká od problémů, aby se velice záhy dostal do dalších, většinou ještě větších problémů? V dnešní době virtuálního světa žijeme ve virtuální realitě, kdy „kliknu“ a okamžitě změním to, co se mně nelíbí. V mezilidských vztazích to tak nefunguje. Ony jsou na rozdíl od virtuálního světa skutečné.
Není možné přistoupit ani na systém „pokus – omyl“. To je možné v technické oblasti, ale v mezilidských vztazích toto vždy za sebou zanechá pošlapané city, bolest ze zrady, podepisuje se to na psychickém a tím i fyzickém zdraví atd. Kdyby se takové ublížení dělo v oblasti fyzické, potom by to byl trestný čin. Nevěra trestným činem, podle zákonů, není. A přitom je mnohdy její dopad ještě těžší.
Je to silnější než já. I to může být někdy omluvou pro nevěru v manželství. Nechce se mně pracovat, nechce se mně ráno brzy vstávat, chtěl bych takové auto, jako má můj soused… A to všechno je silnější než já. Dětem, studentům se nechce do školy, a je to silnější jak oni. Nemusím pokračovat, cítíme, že onen argument neobstojí.
Protože Bůh nás chce chránit od všeho výše vzpomínaného nechal napsat do Bible srozumitelné pravidlo „nezcizoložíš“ (2. Mojžíšova 20,14). A nejen to. Bůh chce pomoci i tím, že dává důraz na prevenci.
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci“. (Matouš 5,27). Jinými slovy nevstupuj na tenký led. Ale do prevence patří také slova apoštola Pavla: „Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá svého muže. Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži. Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu. Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout“. (1. Korinským 7,2-5)
Jsme lidé, které Bůh obdařil emocemi, ale i rozumem, stejně jako svobodu, ale i odpovědností. Používejme v životě všechny tyto dary. A vedle toho se nepouštějme do něčeho, co se ukázalo jako nefunkční a destruktivní. Protože moudrý člověk se učí z chyb jiných.
Jan Dymáček
Redakce Genesis Era
