Je zajímavé, a mne to vždy udivuje, že lidé ve většinově ateistické zemi hledají nějaké duchovno. Otevřete noviny nebo časopis a obvykle tam najdete také horoskop, pustíte si rádio (alespoň určitou stanici) a každý den v určitou dobu nechtějí (jak je moderátorem řečeno) ochudit posluchače o horoskop pro dnešní den. (Na rehabilitaci, kam jsem chodil pokaždé ve stejnou dobu, měli puštěnou vždy stejnou radiovou stanici). Různé webové stránky nabízejí duchovní obsah, přednášky s tímto zaměřením… a bylo by jistě možné v tomto výčtu pokračovat.
Mně nejde o to tuto záležitost nějak zlehčovat, ale spíše mne napadá otázka, proč tomu tak je? A jsem přesvědčen, že se nabízí odpověď. Člověk se totiž sestává z fyzické, duševní, sociální i duchovní oblasti. Všechny tyto oblasti jsou vzájemně propojeny a potřebují být také budovány, nebo jinak, je třeba o všechny oblasti pečovat. Jinak člověk může strádat. V oblasti tělesné je to jasné, v oblasti sociální si to začínáme jako společnost uvědomovat, co se týká duševní oblasti hovoříme o duševní hygieně, a co duchovní oblast? Když nám někdo nabídne duchovní cestu, dokonce novou duchovní cestu, potom to může být pro mnohé lákavé, a to pouze proto, že potřebují ošetřit duchovní rovinu svého bytí. A jsem přesvědčen, že právě tady je třeba položit legitimní otázku: co to je nová duchovní cesta, co je to vůbec duchovní cesta člověka?
Je to opravdu tajemná záležitost, která má uspokojit naši zvědavost? Je to nějaký emocionální prožitek, který nás má povznést nad náš všední život? Jde o vysoce intelektuální věc, která má uspokojit naši touhu po vědění? Pomůže nám to nějak v běžném chodu života? Je to něco, co mohou prožívat pouze vyvolení? Jde o záležitost jednorázovou, která se pouze časem opakuje, jako kdybychom chodili například do posilovny nebo do hodin klavíru? A co vůbec z toho člověk má, když se po nějaké duchovní cestě vydá? Odpovědi je možné získat z popisu toho, co duchovní cesta je.
Rád bych začal biblickým citátem z listu Jakuba 1,27:
„Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení…“.
A v té souvislosti ještě slova Ježíše, zaznamenaná u Matouše 25,36-40:
„Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno… Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít…, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě… ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového… Král odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“
A Efezským 4,32:
„buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“.
Nebudu citovat další biblické texty, které nám chtějí říct, že zbožnost, duchovní cesta života je vlastně životní styl. A to stálý. Viz Ozeáš 6,4:
„… vaše zbožnost je jak jitřní obláček, jako rosa, která hned po ránu mizí“.
Ano, životní styl je stálá záležitost, ne pouze chvilkové, emocionální „poblouznění“.
Celý článek zobrazíte po přihlášení.
Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.
ZÍSKAT ČLENSTVÍ
Již máte účet? Přihlaste se.
Svůj účet máte navždy zdarma.
Další věc, kterou je třeba si uvědomit je skutečnost, že duchovní cesta není ta, kterou si já sám vymyslím, eventuálně příjmu všechno, co se jako duchovní tváří. Koloským 2,22-23:
„Jsou to lidské předpisy a nauky… Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají…“.
Ale Bible říká:
„A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista“. (Jan 17,3)
Duchovní cesta, duchovní život je víra, důvěra v nebeského Otce, který nás miluje tak, že dal svého Syna Ježíše Krista, aby nás zbavil hříchů, tíživého svědomí, ale zároveň nám přinesl smysluplný život, který má otevřenou budoucnost do života věčného.
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen“. (Jan 3,15-16)
Jsem-li duchovní člověk, potom přijímám nabídku Boží pomoci s vědomím, že nejsem ten, který stačí na všechno sám.
„Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“. (Matouš 11,28)
Jsem člověk, který komunikuje s Bohem:
„Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu“. (Filipským 4,6)
A jsem také člověk, který i ve svém myšlení a ve svých pohnutkách naplňuje
„přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu“. (Filipským 4,8)
Jan Dymáček
Redakce Genesis Era
