Úvod Magazín Rodina a děti O smrti a umírání

O smrti a umírání

Proč je tak těžké psát o smrti a umírání? Proč je tak těžké odpovídat na otázky o smrti a umírání? Protože to je velmi citlivé téma. Téma, o kterém se málo mluví, které se snažíme vytěsnit ze svých životů, a pokud je to alespoň trochu možné je vytlačit na okraj naší pozornosti. Proč? Protože smrt je nepřítelem.

Samozřejmě jde o to, jaký jsme měli k zemřelému vztah. Pokud to byl člověk neznámý, nebo nám velmi vzdálený, potom jsme schopni říct, že smrt je přirozenou součástí života. Ale čím je nám zemřelý vztahově blíž, tím je složitější se s touto ztrátou vypořádat. O čem to svědčí? Proč jsme si jako lidé za naši dlouhou dobu existence nezvykli na to, co říkáme, že smrt je přirozená? Proč i lidé, kteří v Boha nevěří hovoří o tom, že jejich blízcí jsou v nebi a dívají se na ně shora? Proč nejbližší zemřelého prožívají enormně bolestné chvíle způsobené právě úmrtím toho, kterého měli rádi? Protože smrt není přirozená, Bůh jako Stvořitel ji neplánoval. Ale v rámci nám jim darované svobody nám dal vybrat. Smrt nebo život. Samozřejmě jsme si jako lidé nevybrali smrt, ale vybrali jsme si cestu, která žel ke smrti vede. Apoštol Pavel píše:

„Buď otročíte hříchu, a to vede ke smrti, anebo posloucháte Boha, a to vede ke spravedlnosti… když jste byli služebníky hříchu, jaký jste z toho měli užitek: Konec toho všeho je přece smrt. Avšak nyní jste osvobozeni od hříchu, stali jste se služebníky Božími a jaký máte z toho užitek – život věčný“. (Římanům 6,16.21-22)

A nyní jde o to, co s tím? Jak odpovídat na otázky o smrti a umírání? Právě proto, že téma smrti a umírání je vytěsňováno z naší pozornosti je jen málo publikací, které se touto tématikou zabývají. Ale několik jich existuje, například O smrti a umírání – Elisabeth Kübler-Ross, Cesty zármutku – Julia Samuelová a další. I tito psychologové připouštějí, že jsme jako lidé zapudili myšlenky o smrti, jako bychom měli žít věčně. Když pak někdo zemře jsme překvapeni a ptáme se co máme dělat? Smrt se týká všech, a přesto nás pokaždé zaskočí. Píši o tom, že žal je nevyhnutelnou součástí života. A potom již následují mnohé, jistě dobře míněné a jistě odborné rady. „Chceme-li vyléčit zármutek, musíme si dovolit prožívat bolest. Zármutek je proces, kterým je třeba projít. Nejvíce nám ubližují snahy bránit se bolesti. Ohledně zármutku neplatí žádná pravidla, co je dobře nebo špatně. Je třeba jej přijmout v jakékoliv podobě“ (Z knihy Cesty zármutku, Julie Samuelová, nakladatelství Host 2018). A mnohé další konkrétní věci, které mají pomoci těm, kteří ztratili někoho blízkého, nebo i těm, kteří musí čelit vlastní smrti.

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Je ale zajímavé, že jeden ze čtenářů knihy O smrti a umírání od Elisabeth Kübler-Ross neopomněl, poněkud s podivem, vzpomenout, že „je těžko pochopitelné, proč, když tři čtvrtiny knihy tvoří kazuistiky doprovázené doslovnými přepisy rozhovorů, z nich většina pacientů dokládá, že hlavní sílu čerpají z toho, že se odevzdali Bohu“. Stejně tak je zajímavé, že Julia Samuelová píše: „Náboženství hrají v postoji ke smrti významnou roli. Jakékoliv náboženství může fungovat jako tlumič strachu ze smrti. Mnoho náboženství klade důraz na posmrtný život a vzbuzuje naději, že smrt není něco, čeho bychom se měli bát. Věřící lidé bývají se smrtí smířeni, protože věří, že po ní budou žít šťastně dál“ (str. 258).

A tady se setkáváme s tím, že existuje ještě další „publikace“, která má k otázkám smrti a umírání co říct. A tou publikací je Bible. Co ona k této záležitosti říká? Dovolím si pouze několik citátu, které (domnívám se) není třeba ani komentovat. Nechci tím říct, že věřící člověk neprožívá smutek ze ztráty blízkého člověka, nechci tím říct, že vírou přijatá biblická fakta ho ochrání od bolesti, která se k zármutku pojí. Chci tím, ale říct, že věřící člověk vidí před sebou „otevřenou budoucnost“ (jak řekl psycholog Zdeněk Matějček), má naději a má také někoho o koho se může opřít. „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“. (Matouš 11,28)

A nyní ona biblická vyjádření o smrti a umírání:

  • „Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli. Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Prach jsi a v prach se navrátíš.“ (1. Mojžíšova 3,3-4,6.19)
  • „Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš“. (Kazatel 9,10)
    Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu“.
    (Římanům 6,23)
  • „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“. (Jan 3,16)
  • „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu“. (Janovo Zjevení 1,17-18)
  • „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ (Janovo Zjevení 21,3-4)
  • Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil“! (1. Korintským 15,54)

Jan Dymáček
Redakce Genesis Era

Související články

Nová duchovní cesta

28. listopadu 2022

Je třeba položit si legitimní otázku: Co to je nová duchovní cesta, co je to vůbec duchovní cesta člověka?

Jak najít sám sebe

21. listopadu 2022

On nás stvořil, vycházíme z Jeho rukou a On nám také dává smysl bytí. Jsme zde proto, abychom užívali darů života, které nám Bůh dal.

Nevěra v manželství

14. listopadu 2022

V manželství mohou jistě přijít problémy, ty nás ale neopravňují k úniku do nevěry. Ale říká se, že problémy jsou od toho, aby se řešily.

Svatý Martin

9. listopadu 2022

Legendy o světcích katolické církve, včetně té o Martinovi z Tours, jsou jednak součástí evropské kultury, ale mohou být i následovány.