Úvod Magazín Bůh a Bible Padlí andělé a původ zla

Padlí andělé a původ zla

22. února 2023

Dříve než Bůh stvořil Adama a Evu a dal jim žíti v ráji, stvořil nádherné vyšší bytosti, které nazýváme anděly. Andělé jsou Boží služebníci pobývající s Bohem v samotném Nebi. Bůh jim dal poznat sám sebe, svou lásku, dobrotu a spravedlnost tak, jako žádným jiným bytostem. Jeden z andělů byl však bytostí vskutku výjimečnou, Bohu nejvíce podobný, vyčnívající nad ostatní anděly. Jeho jméno bylo Lucifer, „nositel světla.“

„Toto praví panovník Hospodin: ‚byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný. Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, na svých cestách jsi byl bezúhonný, ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost.’“ (Ezechiel 28,12-15)

Lucifer se nespokojil se svým postavením, ačkoliv se svou slávou vypínal nad ostatní. Jeho srdce ovládla pýcha a závist. Začal se vyzdvihovat nad samotného Boha a toužil po Božím postavení. Pomocí intrik a úskoků získal na svou stranu celou jednu třetinu z početného zástupu andělů. Na nebi se odehrála velká bitva a Satan byl společně se svými anděly vyhnán z nebe.

Proč však Bůh Lucifera rovnou nezničil? I zde se projevuje nesmírná velikost Božího charakteru. Ve jménu pravdy a spravedlnosti dovolil, aby každý mohl spatřit čisté zlo, které postupem času vyvěrá z Luciferova díla, jež on sám maskuje za zdokonalování Božích zákonů. Bůh si nepřeje, aby mu kdokoliv sloužil ze strachu z jeho moci a možná i právě proto se rozhodl Lucifera nezničit. Samotné Luciferovy útoky proti Boží svrchovanosti, jakmile se plně ukážou ve svém pravém světle, se stanou důkazem o dobrotě Boží spravedlnosti a neměnnosti jeho zákona. Můžeme se dále ptát, proč Bůh stvořil Lucifera takového, aby mu z jeho přirozenosti bylo umožněno od Boha odpadnout. Na to nemůžeme odpovědět jinak než že Boží cesty jsou pro nás smrtelníky v mnohém nepoznatelné. Zdá se však, že Bůh si v mnohém cení svobody, kterou při stvoření obdařil i Lucifera.²

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

„Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo, Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý.“ (Deuteronomium 32,4)

Takto se v kosmu poprvé objevil hřích. Satan dále vstupuje i do dějin člověka. V podobě hada stejnými argumenty, kterými ospravedlňoval svou vzpouru proti Bohu, přemluvil Evu, aby i ona přijala jeho argumenty, a tím jej uznala za vyšší autoritu, než je Bůh. Dokonce Evě slíbil něco, co bylo sice lákavé, ale nebylo pravdivé. A ona svým souhlasem povýšila satana na boha, a tím se odvrátila od Boha Stvořitele. Eva společně s Adamem ochutnala ovoce ze stromu poznání, čímž zradila Boží důvěru a odmítla Boha. A proto byli oba vyhnáni z ráje. Nejdříve první lidé opustili Boha, a důsledkem toho bylo, že Bůh opustil je.

Člověk, ač poskvrněn prvotním hříchem, zůstává však nadále otevřen pokání a spasení a svět se tak stává jevištěm, na kterém se odehrává pradávný souboj dobra se zlem. Souboj, jehož účastníky se stáváme i my v našem každodenním životě. Svědectvím tohoto odvěkého boje i role člověka v něm, je pro nás Biblický příběh. Již první potomek Adama a Evy Kain se dopustil jednoho z nejhorších hříchů, a to vraždy svého bratra Abela.³ Hřích byl od této chvíle na vzestupu v lidských myslích i skutcích. Došlo to tak daleko, až Bůh musel o člověku říct:

„každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.“ (Genesis 6,5)

Bůh se proto rozhodl očistit svět Potopou, avšak dal prostřednictvím Noeho a jeho synů lidem novou příležitost vydat se na správnou cestu. Avšak i potomci Noeho se brzy zpronevěřili tím, že vyjádřili svou nedůvěru v Boha stavbou Babylonské věže, kterou se chtěli uchránit před další potopou, přestože se Bůh zavázal, že ji už nikdy znovu nesešle. Pokoušeli se dosáhnout až samotného nebe, vyrovnat se tak Bohu, avšak Bůh stavbu zarazil proslulým zmatením jazyků.

Nejvýznamnější událostí tohoto sporu je však příchod Božího syna Ježíše Krista na zem. Poté, co se Ježíš v poušti postil 40 dní, k němu přistoupil Lucifer a snažil se ho přesvědčit, aby použil svoji moc a proměnil kameny v chléb. Vyžadoval po něm, aby se stejně jako on odklonil od Boha a zneužil své moci, a tím pošpinil svou důvěru v Otce. Ježíš však vytrval a poslal Lucifera pryč. Svou důvěru v Boha prokázal i během nesmírného utrpení, které podstoupil jako zástupnou oběť za lidské hříchy na hoře Golgotě. Ježíš tímto svým činem vykoupil lidské hříchy a předznamenal Luciferův konečný pád.⁴