Úvod Magazín Bůh a Bible Příběh o obětování Izáka

Příběh o obětování Izáka

18. ledna 2023

Starozákonní příběh o obětování Izáka je jedním z nejemotivnějších biblických příběhů. Důvod? Pro každého rodiče je nepředstavitelné přijít o svého potomka. Jaké to tedy asi muselo pro Abrahama být, slyšet žádost od Boha, že má svého syna připravit o život vlastní rukou? (Nezapomínejme ale, že to nakonec byl sám Bůh, kdo svého syna vydal smrti na kříži.) Zkusme se tedy na Abrahamův příběh podívat z nové perspektivy.

Abrahamovi bylo od Boha přislíbeno, že bude mít potomstva jako hvězd na nebi a jim připadne dědičně zem, kterou jim Bůh věnoval. Abraham i jeho žena Sára však byli nedůvěřiví. Oba byli již v pokročilém věku a zatím se jim žádné děti nenarodily. Sára nevěřila Božímu proroctví a rozhodla se jeho naplnění pomoci. Protože Boží proroctví zaslibovalo Abrahamovi potomky, rozhodla se, použít jistou cestu k tomu, aby se mohlo naplnit. Abrahamovi navrhla to, (co se vnímalo v té době jako možné), aby spal s její otrokyní Hagar s tím, „že snad bude mít (ona) syna z ní“. (1. Mojžíšova 16,2) Abrhám souhlasil, a opravdu, Hagar počala a porodila syna.

Abrahamovi bylo skoro sto let, když se mu znovu zjevil Bůh a řekl mu, že Boží smlouva nebude naplněna přes syna Hagar, ale přes syna Sáry, kterého pojmenují Izák (Smíšek). Pod tíhou let to ale Abraham i Sára považovali za nemožné a Sára se Božímu proroctví jen smála. Nakonec však i přes svoje a Abrahamovo stáří počala a v době, kterou Bůh předpověděl, porodila syna. (Gen 21,2)

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Opravdová zkouška důvěry však Abrahama ještě čekala. Jednoho dne Bůh opět Abrahama zavolal:

„Abrahame!“ „Tu jsem,“ odpověděl Abraham. Bůh řekl: „Vezmi svého syna, svého jediného, svého milovaného Izáka, a jdi do země Moria. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na hoře, kterou ti určím.“ (1. Mojžíšova 22,1-2)

Tentokrát se Abraham nevzpíral. Neoponoval Bohu. Jistě v nitru doufal, že se to opravdu nestane, ale věděl, že musí být poslušný. Izák byl Abrahamovi darován od Boha a byl to on, kdo měl právo vzít si ho zpět. Abraham tedy nasedl na osla, vzal svého syna i dva služebníky a vydal se na určené místo. Abrahamova cesta trvala tři dny. Jak mu muselo být, když se jeho syn ptal „Vidím oheň a dřevo. Kde je ale beránek k zápalné oběti?“ (1. Mojžíšova 22,7) Abraham odpověděl, že Bůh sám si beránka vybere, až přijde čas. Izák se víc neptal a šel s otcem dál. Nevíme, zda již v tuto chvíli byl Izákovi jeho osud jasný. Víme však, že Izák byl vůči Božímu slovu poslušný.

V Bibli je psáno, že když přišli na místo, jež mu Bůh určil, Abraham postavil oltář a narovnal dřevo. Pak svázal svého syna Izáka a položil ho na dřevo na oltáři. (1. Mojžíšova 22,9) Izák byl mnohem mladší a jistě fyzicky zdatnější než jeho otec. Kdyby chtěl, jistě by mohl zkusit otce přeprat a utéct. Izák ale přijal svůj úděl. S nožem v ruce se nad ním skláněl jeho starý otec, když ho zastavil Boží hlas.

„Nevztahuj ruku na chlapce! Nic mu nedělej! Už jsem poznal, že jsi bohabojný – vždyť jsi kvůli mně neušetřil svého syna, svého jediného“. (1. Mojžíšova 22,12)

Abraham s úlevou rozvázal Izáka a místo něj obětoval berana uvízlého za rohy v houští. Bůh si opravdu vybral svého obětního beránka. A tento beránek byl obětován za Izáka, aby Abraham nemusel zabít svého syna. Bůh již tehdy věděl, jak je to těžké rozhodnutí, jak těžký je to čin. Sám nám poslal svého jediného syna, syna, jež se stal obětním Beránkem za nás za všechny.

Abrahamův příběh je velice silný. Abraham má zpočátku problém Božímu proroctví důvěřovat, později však ukáže svou poslušnost. Pravá víra se projevuje poslušností. Musí být spojena se skutky, jinak je mrtvá. (Jakub 2,17) A protože Abraham v minulosti ukázal nedostatek víry, Bůh ho prověřil touto zkouškou. Poučme se tedy i my všichni. Bůh koná, a my se musíme pouze svěřit do jeho rukou. Někdy nás cesty, kterými nás Bůh vede, matou. Stejně jako Abraham, když slyšel o tom, že má zabít svého syna, se nám někdy nechce Boží příkazy poslechnout. V tu chvíli však seberme svou odvahu a vydejme se Bohu. Nechme ho, aby nás vedl. A buďme poslušní, protože právě tak se projevuje pravá víra.

Redakce Genesis Era