Jednoho dne řekl Bůh Elijášovi, aby šel vyhledat svého nástupce. Tím se měl stát Elíša, mládenec z bohaté rodiny, která vždy ctila Hospodina. A tak nastala v Elíšově životě první náročná zkouška. Opustil pohodlný život svého domova, aby se vydal vstříc nejisté budoucnosti, jako pomocník svatého muže. Obětoval své dva voly, rozdal jídlo lidu a vydal se na cestu s Elijášem. Někdy se mu po domově zastesklo, avšak nikdy nezapochyboval nad svým rozhodnutím.
Povolání Elíši se v mnohém podobalo situaci, kdy za Ježíšem přišel jeden z předních mužů v Izraeli a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?“ Ježíš mu tehdy odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“ (Matouš 19,16.19)1
Když byl Elijáš v ohnivém voze přijat do nebe, zůstalo po něm Elíšovi jeho roucho a sním na něj přišel i Elijášův duch svatý. Elíša podobně jako Elijáš dál pokračoval v hlásání Boží pravdy, a převáděl lid v Izraelské zemi, kde mnoho lidí odpadlo od Boha, zpět na správnou cestu. Proslul svými činy především jako vážený učitel a léčitel. Působil v prorockých školách v Gilgálu, Bét-elu a Jerichu. Jeden z prvních zázraků, které Elíša vykonal, bylo uzdravení pramene ve Městě Jericho, které bylo za vlády Achaba znovu postaveno na troskách bývalého města. Jericho bylo proslulým místem uctívání pohanských Božstev, a právě z tohoto důvodu bylo Izraelity zničeno a jeho trosky proklety. Elíša však na přání obyvatel pramen očistil solí a místo kde Jericho stálo, začalo znovu prosperovat. Příběh nám ukazuje, že i hříšná duše oddělena od Hospodina, tak jako byl od něj oddělen pramen v Jerichu, se může obrátit na správnou cestu. Přijme-li do sebe světlo Boží, tak jo pramen přijal sůl.
Podobně jako Elijáš, Elíša odměnil ženu, která mu mnohokrát poskytla přístřeší a pokrm. Jednoho dne, když její syn zemřel na úpal, Elíša přispěchal, aby dítě znovu vrátil mezi živé. Také vyléčil z malomocenství Aramejského vojevůdce, jenž se obrátil k Hospodinovi a jeho nemoc za trest přenesl na svého sluhu, který chamtivě přijal dary za vyléčení, jež mu nenáleželi. Během hladomoru nasytil Elíša dvaceti chleby na sto mužů.
„‚Dej to lidu, ať jedí.‘ Ten, který mu přisluhoval, namítl: ‚Cožpak to mohu předložit stu mužů?‘ Ale on odvětil: ‚Dej to lidu, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: Budou jíst a ještě zůstane.‘ Předložil jim to a oni jedli, a ještě zůstalo podle Hospodinova slova.“ 2. Královská 4,42-44.
Celý článek zobrazíte po přihlášení.
Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.
ZÍSKAT ČLENSTVÍ
Již máte účet? Přihlaste se.
Svůj účet máte navždy zdarma.
Podobně jako Ježíš, který nasytil zástupy pěti chleby a dvěma rybami. Jak Ježíš, tak Elíša nám ukazují, že nesmíme pochybovat nad svými zdroji a možnostmi, budeme-li věřit a konat dobro, budou tyto prostředky v Božích očích dostatečné.2
Jedním z nejvýznamnějších Elíšovích činů, je proroctví, které poskytl mladému králi Joášovi, přestože Joáš Bohu nenaslouchal. V době Elíšova života, bylo Izraelské království ve válce s Aramejci a znamenala pro ně mnoho utrpení a proher. Avšak byla součástí Božího plánu k očištění Izraele. Ve válce padl král Achab a sním i jeho pohanský rod. Díky statečným činnům Elijáše a Elíši, se čím dál tím více Izraelitů přiklánělo na stranu Hospodina. Nyní však měla válka konečně přijít ke svému konci. Elíša přikázal králi, aby otevřel okno směrem na východ, kde stála Aramejská města, a vystřelil.3 Elíša pravil:
„Šíp záchrany Hospodinovy, šíp záchrany proti Aramovi. Úplně pobiješ Arama v Afeku.“ 2. Královská 13,17.
Před tím, než se tak mělo stát, však Elíša ještě potřeboval vyzkoušet královu víru. Přikázal mu, aby vystřelil do země, a tak král vystřelil tři šípy. „Kdybys vystřelil pět nebo šest šípů“, pravil Elíša, „porazil bys Arama úplně, nyní porazíš Arama jen třikrát“.4 Příběh nám říká, že pokud máme něčeho dosáhnout, musíme udělat všechno co je v našich silách s plným zápalem a nasazením. Pak se i jasná prohra s Boží pomocí stane neodvratnou výhrou.5
