Pyramida potřeb člověka
Hovoříme-li o potřebách, potom jde o věci, které jsou pro člověka nezbytné. Pokud je nemá, potom buď umírá, nebo je jeho život nenaplněný, člověk strádá, což se samozřejmě projevuje na kvalitě jeho života. Jistě nikdo nerozporuje fakt, že člověk potřebuje jíst, pít, dýchat, potřebuje spánek, pohyb atd. Věřím, že souhlasíme s tím, že člověk má potřebu fyzického bezpečí, jistoty zázemí, jistotu pomoci v případě nutnosti atd. Jistě nerozporujeme ani potřebu sociálních vazeb, tedy přátelství, lásky, mezilidských vztahů. A stejně bych se mohl vyjádřit o potřebě uznání, úcty a potřebě seberealizace. Není možné procentuálně určovat velikost jednotlivých potřeb, protože ony se vzájemně prolínají. Mohu mít naplněny všechny fyziologické potřeby, ale nemám-li pocit bezpečí má to silný negativní vliv na moji psychiku. Mám-li všechno, ale jsem nucen žit v osamění, což je problém mnohých v dnešní době, potom můj život je ohrožen. A bylo by možné pokračovat. Jde totiž o celek potřeb, který se nedá dělit ve smyslu, že „přece máš naplněno 70 % svých potřeb, a tak je to v pořádku“. Je pravda, že u nenaplnění některých potřeb člověk umírá okamžitě (dýchání), u jiných do několika dnů (příjem tekutin), a u jiných jde o celé roky. Ale je-li člověk nemilován, osamocen, neuznán atd., potom je kvalita života velmi špatná a vede to k psychosomatickým problémům, projevujícím se nejen na kvalitě, ale i na délce života.
Jsou potřeby, o kterých jsem se již zmínil, všechny, které člověk má? A co duchovní potřeby člověka? Lidský život se sestává z roviny fyzické, duševní, ale i duchovní. Co odpovědi na otázky života, které nás přesahují? Na otázky ohledně nekonečnosti a touze po životě? Touze po někom, o koho se mohu opřít v každé situaci života, i když jsem sám? Co záležitost odpuštění, záležitost zatíženého svědomí? Paul Tibbets, pilot a velitel letadla, které v roce 1945 svrhlo atomovou bombu na Hirošimu, při své pozdější návštěvě Hirošimi řekl: „Jsem zděšený z toho, co jsme udělali. Je to totální zkáza.“ Zemřel v 92 letech a nechtěl ani pohřeb, ani pomník se jménem na svém hrobě. Celý život žil s tím, co způsobil. Do jaké oblasti tato potřeba vyrovnat se i s takovou záležitostí patří? Mária Sováriová Soósová napsala knihu „Péče o duchovní potřeby nemocných v ošetřovatelské praxi“, ve které hovoří o potřebě uspokojování spirituálních a religiózních potřeb pacientů v každodenní klinické praxi.
Tam upozorňuje na skutečnost, že: „přibývající vědecké důkazy potvrzují, že spiritualita a náboženství mají prospěšný účinek na zdraví člověka. Holistická, na pacienta orientovaná péče, by měla zahrnovat i péči o duchovní dimenzi.“ Světová zdravotnická organizace v roce 1998 prohlásila: „Až do nedávna postupovaly medicínské profese většinou podle modelu, který se snaží léčit pacienta tím, že se zaměřuje na léky a chirurgické postupy… pacienti i lékaři si začínají uvědomovat pozitivní význam víry, naděje i soucitu v procesu uzdravování“.
A tak podle téže organizace, stupnice kvalita života je následující: fyzické zdraví, psychické zdraví, míra nezávislosti, sociální vztahy, prostředí a spiritualita neboli duchovnost. A tak je dobře, že i v našich nemocnicích, věznicích, armádě jsou kaplani, kteří naplňují onu potřebu duchovnosti. Již jsem se zmínil o tom, že pokud nějakou potřebu člověka uvedenou v Maslowově pyramidě opomeneme, potom to může vést ke smrti, nebo ke značnému snížení kvality života. A potřeba duchovní dimenze člověka je také akutní potřebou. Její nepřítomnost způsobuje nejenom ztrátu kvality života, ale i ztrátu naděje, stejně jako ztrátu života věčného, jehož touha po něm je zakódována v člověku. Ne nadarmo Bible v knize Zjevení Jana (3,15-18) připomíná: „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil…“ onoho duchovního pokrmu, který zasytí tvoji potřebu v duchovní oblasti. Co na to řekneme?
Jan Dymáček
