Úvod Magazín Rodina a děti Šesté přikázání aneb nesesmilníš

Šesté přikázání aneb nesesmilníš

20. února 2023

Setkával jsem se s mladým mužem, který si velice přál více rozumět Bibli. Zajímavé bylo, že hned z počátku chtěl hovořit o desateru Božích přikázání. Procházeli jsme jedno přikázání za druhým, a on vždy souhlasil s tím, že to jsou pro člověka velice moudré rady. Když jsme ale došli k přikázání nesesmilníš, zásadně nesouhlasil. A je jasné, že není sám. Jde o téma, se kterým se v dnešní době dostáváme na „tenký led“. Tak co s tím?

Nejdříve je ale třeba několik slov úvodem. V katolickém katechismu je toto přikázání jako šesté, v Bibli je však přikázáním sedmým. V některých českých překladech Bible zní toto přikázání nesesmilníš, v jiných nezcizoložíš. Zajímavé je, že například ekumenický překlad Bible napíše do textu nesesmilníš, ale do poznámky uvede „doslova nezcizoložíš“. Hebrejský text pěti knih Mojžíšových s českým překladem rabína Sidona (naklad. Sefer, Praha 2012) uvádí slovo „nesmilni“. Proč tak složité vysvětlování? Protože pod pojmem smilstvo (řecky „πορνεία [por·nei′a]) se rozumí mimomanželský pohlavní styk, nebo jak říká Slovník cizích slov.net „pohlavní aktivita mezi svobodnými partnery, kteří nežijí v manželství“. Na rozdíl od toho je cizoložství obecně definováno jako „mimomanželský pohlavní styk manžela nebo manželky, čili manželská nevěra“. (viz Wikipedia). Vyplývá z toho, že toto přikázání nesesmilníš, nezcizoložíš v sobě zahrnuje skutečně obě záležitosti. Jak nevěru v manželství, tak mimomanželský pohlavní styk.

A jsme opět na již zmíněném „tenkém ledě“. Nevěra, to ještě ano, i když ze života společnosti je jasné, že ani to se již nebere až tak vážně. Ale v dnešní době nesouhlasit s mimomanželským, či předmanželským sexem, to snad ne. To jenom ti náboženští fanatici si myslí, že je to hřích, podotkne někdo svobodomyslný. A k tomu dodá: vždyť je to normální a pokud to někdo nechápe, tak asi žije ve středověku. Jak to berou náboženští fanatici, nevím, ale vím, co o tom říká Bible. A ta říká, že Bůh učinil člověka, muže a ženu, požehnal jim a řekl ploďte se a množte se. (1. Mojžíšova 1,27-28) Sexualita byla dána člověku při jeho stvoření, ještě před tím, než člověk od Boha odešel, tedy zhřešil.

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Sexualita není hřích, naopak je to dar, který Bůh člověku dává. Máme od Boha i jiné dary: radost z dobře vykonané práce, chuť, kterou zažíváme u dobrého jídla nebo pití atd. Žel každý dar je možné znehodnotit, zneužít. Když budeme pracovat do úmoru, je to špatné. Když se budeme řídit pouze podle chuti, nedopadne to s naším zdravím dobře. A stejně tak je možné znehodnotit či zneužít dar sexuality. Ne proto, že je hříšná, ale proto, že je nesprávně používaná. To, že se dnes věci vidí jinak, není ještě normou. Ono totiž ne vše, co se považuje v té, či oné době za normální, nutně musí normální být. Může to být pouze běžné. A běžné ještě neznamená normální. Stejně jako normální nemusí znamenat běžné. Normální je totiž to, co je ve prospěch života, životnímu štěstí, zdraví, dobrých vztahů atd.

Lidé vyznávající přikázání nesesmilníš nebo nezcizoložíš jsou obvykle vyzývání k tomu, aby vysvětlili, proč se tím řídí. Proč vybočují z „normálnosti“ dnešní doby, co jim to přináší. Dovolím si otázku obrátit. Co z toho mají ti, kteří toto Bohem doporučené jednání nerespektují. A to ať už se jedná o nevěru v manželství, nebo sexualitu mimo rámec manželství. Když se takto posunul pohled na sexualitu, jsou lidé šťastnější? Žije více dětí ve spokojených rodinách? Žije více dětí s mámou i se svým tátou v jedné domácnosti? Když se partneři „zkoušejí“, jestli si vyhovují i v této oblasti, přineslo to méně rozvodů? Je méně samoživitelek? Je méně ústavů pro odložené děti? V žádném případě nechci být negativní, stejně jako rozhodně nechci říct, že v minulosti byly všechny rodiny a všechna manželství šťastná. Pouze se ptám, jestli dnešní způsob života naplnil očekávání a vylepšil soužití partnerů a situaci dětí.

Nehledě k tomu, mohou se vůbec dva lidé vyzkoušet? Omlouvám se za přirovnání, ale vyzkoušet si mohu mixer, nebo nějaký jiný přístroj, který pracuje stále stejně. Ale člověk, ani sexualita s ním se vyzkoušet nedá. Dnes jsem zdravý, zítra nemocný, dnes mám tu náladu, zítra jinou, dnes mně je tolik roků, ale postupně stárnu, dnes je všechno v pohodě, ale může přijít problém, který je třeba řešit, dnes děti nemáme, ale ony přijdou… A všechny tyto vlny života přicházejí postupně, nedají se dopředu vyzkoušet. Statistiky dokazují, že soužití na zkoušku pouze zvyšuje pravděpodobnost rozchodu při obtížích, zvyšuje samozřejmost postoje, že nic není natrvalo a že máme právo na pěkný život, tedy i právo hledat jinde, když se nedaří. A co ten partner, který nechce rozchod? Co děti?

Otázkou tedy zůstává ne proč bych měl respektovat Boží radu uvedenou v šestém, biblicky v sedmém přikázání, ale proč bych ji neměl respektovat, když očividně nepřináší nic, co by lidem, a zvláště dětem zkvalitňovalo život. A to, že se rozvádí i manželství? Nepodepisuje se z velké části na tom právě to, že dnešní společnost nerespektuje onu Boží radu? Přemýšlejme. A přistupme na normální soužití, ne na to, které je pouze běžné.

Jan Dymáček