Smrt – co o tom říká Bible
„Nepřirozený charakter smrti vysvětluje náš strach z ní. Smrt je skutečně strašná a nepřirozená. Smrt znamená ztrátu, je opakem života.”1
Lidé mají nutkání věci vysvětlovat, pochopit, rozumět jim. Pak strach odeznívá. Pokud věci chápeme, nemusíme se jich bát. Poté, co lidé pochopili, proč každý den nastává noc a proč po světle přichází tma, pokouší se pochopit také to, jak funguje smrt. Jak lze ale pochopit smrt? Může být smrt považována pouze za nepřítomnost života, stejně jako je tma nepřítomnost světla? Mnoho lidí se smrt snaží zkoumat vědecky.2 Hledají rozdíly mezi smrtí a spánkem, studují, co se děje s tělem po smrti. I když ale fyzický stav těla prozkoumat lze, věda se nemůže dostat za hranici metafyzických otázek. Co vnímáme po smrti? Existuje nějaký jiný život nebo jen prázdnota? To, co je ale na smrti nejděsivější je, že je nevyhnutelná. Nelze ji ovládnout, nelze se jí vyhnout a čeká nás všechny. Proč? Kde jinde hledat odpovědi na otázku smrti než v Bibli.
Původ smrti je téměř tak starý jako původ člověka samotného. Člověka stvořil Bůh k obrazu svému (Genesis 1,26). Vložil do něj svou podobu, vdechnul mu život. A navrch všeho krásného ho stvořil nesmrtelného. Jeho nesmrtelnost však byla podmíněna (Genesis 2,17). Dokud nebude člověk jíst ovoce ze stromu poznání, bude moct žít v Edenu a užívat všech jeho radostí. Jednoduchá podmínka, která se však pro člověka, v rámci svobody, kterou mu Bůh dal, ukázala jako nesplnitelná. A proto, když Eva i přes Boží zákaz ochutnala jablko, a tím dala najevo, že Bůh již pro ni není nejvyšší autorita, objevila se zcela nová věc; hřích. Porušení zákazu bylo následováno vyhnáním z ráje a ztrátou nesmrtelnosti. A původně nesmrtelný první člověk Adam po 900 let svého života zemřel (Genesis 5,5). Jak píše apoštol Pavel;
„Hřích přišel na svět skrze jediného člověka a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili.” (Římanům 5,12)
Když však zjistíme, že smrt se tu objevila s hříchem, a právě proto je nevyhnutelná, člověka pak lehce napadne další myšlenka. Když zemře každý, jaký má smysl být dobrý? Odpověď na tuto otázku zjistíme, pokud se budeme zajímat o to, co je vlastně smrt. Jak vypadá, jakou má formu? Smrt není totiž rovna se zatracením, ale ani s rájem. Smrt je jako spánek, ze kterého se můžeme probudit buď do vzkříšení, nebo do ‘hanby’ (Daniel 12,2). Smrt totiž není věčná, smrt je čekání. Smrt je dopad hříchu, ale tento dopad není nekonečný. Smrt není konec.
„Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.” (Římanům 6,23).
Co přesně je smrt nikdo z nás neví. Bible ji přirovnává ke spánku, ale hlavní je, že z tohoto spánku se můžeme probudit do věčného života. A přesně to je důvod, proč se nevzdávat. Proč žít dobrý život. Protože můžeme žít věčně (Římanům 2,7). A i přes krutou mzdu smrti, která nás postihne všechny, se můžeme zachránit. Protože až přijde poslední soud, moře vydá své mrtvé, stejně jako Smrt a Záhrobí, a každý bude souzen podle svých skutků (Zjevení 20,13).
„Ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.” (Janovo evangelium 5,29)
Smrt je nevyhnutelná a postihne nás všechny. Může nás postihnout dříve, či později, nečekaně, klidně či doprovázena bolestmi. Smrt není dobrá, není hezká. Ale i smrt bude přemožena (1. Korintským 15,26). A po ní může následovat dobrý a hezký život věčný. Jaký je tedy pro běžného člověka nejlepší způsob, jak se vypořádat se smrtí? Naděje. Vždycky je to naděje; naděje v budoucnost, naděje ve vzkříšení, naděje na věčný život v dobru.
Redakce Genesis Era