Úvod Magazín Bůh a Bible Tři opory pro život

Tři opory pro život

Zřejmě každý člověk je rád, když v určitých momentech života má někoho, nebo něco, o co, o koho, se může opřít, spolehnout se. Když pomineme to, že někdo má zdánlivou oporu v alkoholu nebo jiných drogách, potom přijdeme na to, že někdo hledá uklidnění v přírodě, jiný v nějaké činnosti, ještě jiný opět někde jinde, a samozřejmě také v blízkých lidech. Ale co když žádná z těchto opor není dostačující. Co když tlak je silnější než pomoc, které se nám takto dostává? Rád bych přinesl ještě jinou nabídku pomoci, které se nám může dostat.

Bible popisuje událost, kdy Bůh pověřil Mojžíše (2. Mojžíšova 3. kapitola), aby vedl národ Izraelský, který měl vyjít z otroctví Egypta do Bohem zaslíbené země. Mojžíš neměl pocit, že to dokáže a velmi se bránil. Znovu je žádán Bohem, znovu odmítá, a tak se to opakuje šestkrát. Může se stát, že i my dnes jsme zatíženi nějakým úkolem, nebo jsme zatíženi situaci, zdravotním stavem, věkem, nepochopením, kritikou, odmítáním atd. Kde hledat pomoc, oporu?

Bůh nepověřil Mojžíše úkolem s tím, aby si nějak poradil. Bůh mu nabízí pomocnou ruku, protože říká: „Já budu s tebou“. (verš 12) A to je to první. Bůh nabízí svoji vlastní pomoc. Když nebudeš vědět co dál, když si nevíš rady, jsi skleslý, nemůžeš, potom pro tebe platí slova Žalmu 46,2: „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.“ Simone Adolphine Weilová, francouzská filosofka, napsala: „Proč bych si měla dělat starosti? Není to moje záležitost, abych myslela na sebe. Mojí záležitostí je, abych myslela na Boha, a věcí Boží je, aby myslel na mne.“ Jedinou otázkou je, zda-li jsem ochoten přijmout takovou nabídku Boží pomoci já sám. V té souvislosti je třeba dodat, že Bůh nám nabízí pomoc nejen tehdy, když jsme v koncích, ale v každé chvíli našeho života. A je ověřené, že když přijmeme Jeho pomoc i tehdy, kdy se nám jeví, že ji bezprostředně nepotřebujeme, nedostaneme se do situací, které nás k Bohu nakonec tlačí samy.

Spisovatelka E. G. Whiteová napsala: „Nemusíme se obávat budoucnosti, leda bychom zapomněli, jak nás Bůh vedl v minulosti“. Tedy tím třetím pilířem, třetí oporou, je pamatovat si, nezapomínat, připomínat si.

Mojžíš ale stále namítal a poukazoval na svoji neschopnost. A v té chvíli mu Bůh připomíná: „Což nemáš svého bratra Árona?“ (2. Mojžíšova 4,14) A dále ubezpečuje, že bude s nimi oběma, a bude je poučovat, co mají dělat. Ano, další pomocí jsou naši blízcí kolem nás. Ať už jsou to rodinní příslušníci, přátelé, spolupracovníci atd. Když nakonec Mojžíš přijal jemu svěřenou úlohu, byl velmi zaneprázdněn všemi úkoly. Přichází k němu jeho tchán a upozorňuje ho: „sám to nezvládneš.“ (2. Mojžíšova 18,18) Buďme vděčni za ty, kteří jsou kolem nás, jsou nám nakloněni, nenechají nás v nesnázích, a přitom jsou také ochotni přijmout Boží rady a očekávat Boží pomoc. „Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.“ (1. Tesalonickým 5,11) Dnes je, žel, doba individualismu. Naplňuje se to, co je napsáno v biblické knize Zjevení 3,17: „říkáš, jsem bohatý, mám všechno, nic a nikoho nepotřebuji. A nevíš, že…“ To není Boží plán. V každé době potřebujeme Boha a blízkého člověka k pomoci, povzbuzení, radě i vlastní korektuře.

Ale ještě je tady třetí pomoc nám nabízená. V Bibli, v Novém zákoně čteme, jak Ježíš nasytil posluchače jeho kázání, kterých byl veliký zástup. Rozmnožil pět chlebových placek a dvě ryby, že stačily nasytit všechny, kteří tam byli. Brzy na to odplouval se svými učedníky na loďce přes Genezarecké jezero, a učedníci si v jisté souvislosti uvědomili, že si s sebou nevzali chléb, ani žádné jídlo. (Matouš 16 kapitola) A v té chvíli začali naříkat, že nebudou mít co jíst, že budou mít hlad atd. Ale přitom byli před ne dlouhou dobou účastni Ježíšova zázraku, kdy z mála nasytil celý zástup lidí. A tady jde o problém zapomínání. Ježíš jim totiž řekl: „Proč mluvíte o tom, malověrní, že nemáte chleba? Ještě nerozumíte ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik košů jste sebrali?“ (Matouš 16,8-9) Často zapomínáme, jak Bůh zasahoval do našeho života v minulosti. Ještě jste neslyšeli z úst, byť nevěřícího člověka, slova „díky Bohu“ poté, co prožil nějakou „horkou“ chvíli a vyvázl z ní? Já už mnohokrát. Dospělý vyvázl z nebezpečí ztráty života, těžká operace dopadla dobře, dítě neskončilo pod rozjetým autem… Jak často, mnohdy nevědomě děkujeme Bohu za Jeho zásah. A to bychom si měli pamatovat. Nezapomínat. Spisovatelka E. G. Whiteová napsala: „Nemusíme se obávat budoucnosti, leda bychom zapomněli, jak nás Bůh vedl v minulosti“. Tedy tím třetím pilířem, třetí oporou, je pamatovat si, nezapomínat, připomínat si. Možná si i pamatujeme, problémem ale je, si to zpřítomnit. Naše veliké zkušenosti z minulé doby, mnohdy nepřekrývají strach z drobností v budoucnu. Nezapomínejme, pamatujme a důvěřujme.

Když přijde chvíle, která nebude pozitivní, která způsobí strach a zmatek v našich hlavách, potom si uvědomme, že jsou nám nabízeny tři opory, které nám mohou pomoci. Záleží pouze na nás, zdali je přijmeme, nebo v oné ožehavé situaci zůstaneme sami.

Jan Dymáček

Související články

Jak dosáhnout spravedlnosti? 07/15 | Vrabcova píseň o naději

24. května 2024

Audiokniha motivuje posluchače k tomu, aby si uvědomili, že víra v Boha, naděje a láska jsou hodnoty, se kterými stojí za to žít.

Je Bůh mocný, nebo bezmocný? 06/15 | Vrabcova píseň o naději

24. května 2024

Audiokniha motivuje posluchače k tomu, aby si uvědomili, že víra v Boha, naděje a láska jsou hodnoty, se kterými stojí za to žít.

Co je a co není z tohoto světa? 05/15 | Vrabcova píseň o naději

23. května 2024

Audiokniha motivuje posluchače k tomu, aby si uvědomili, že víra v Boha, naděje a láska jsou hodnoty, se kterými stojí za to žít.

Kdy naděje a víra není iluzí? 04/15 | Vrabcova píseň o naději

23. května 2024

Audiokniha motivuje posluchače k tomu, aby si uvědomili, že víra v Boha, naděje a láska jsou hodnoty, se kterými stojí za to žít.