Úvod Magazín Bůh a Bible Ukřižování Ježíše Krista

Ukřižování Ježíše Krista

Nepochybně tím nejpozoruhodnějším, co se kdy v dějinách lidského pokolení odehrálo byl život Ježíše Krista. Znají jej lidé po celém světě, a to v celé jeho šíři – od velkolepé zvěsti o Ježíšově narození přes úmornou smrt ukřižováním až po slavné vzkříšení. Ježíšův příběh je pro nás stále velkým ponaučením a zároveň obrovskou výzvou.

Ačkoli nelze bez výčitek srovnávat významnost jednotlivých etap jeho života, událost Ježíšovy smrti je vyústěním, jež, dá-li se to tak říct, dodává smysl celému příběhu. Ten směřuje do tohoto bodu nejen jakožto časová souslednost, ale hlavně co do významu a proroctví,1 které se nese napříč Ježíšovým životem, vyplňuje se v Ježíšově smrti a je dokonáno jeho zmrtvýchvstáním. Dnes se proto na úkor jiných významných událostí zaměříme na vyprávění o Ježíšově smrti.

Cesta na kříž

Ukřižování bylo ve starověku považováno za nejkrutější možný trest. Jako první ho začali používat Peršané a přes Kartagince přejali tento způsob popravy Římané. Židé jej nepoužívali, avšak věšeli na kříž mrtvé rouhače. Ve Starém zákoně totiž stojí: „Ten, kdo je pověšen (na kůlu), je zlořečený Bohem.“2 Proto žalobci požadovali pro Ježíše právě tento krutý trest.

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

V průběhu dnů, které této události předcházely, se odehrála řada významných okamžiků. Známe příběh o poslední večeři Ježíše s jeho učedníky, který se stal předobrazem eucharistie. Víme o Jidášově zradě, o Ježíšově úzkosti a myšlenkovém zápase se Satanem v Getsemanské zahradě a jsme obeznámeni s nespravedlivým soudem odehrávajícím se před Pilátem Pontským. Co následovalo?

Přestože veškeré útrapy a ponižování snášel se silným duchem, byl Ježíš poté, co podstoupil krutý výslech, mučení a několikeré bičování, slabý na těle. Bylo ovšem zvykem, že si odsouzenec musí kříž, na nějž má být přibit, donést na popraviště sám. Místem ukřižování Ježíše Krista se stal kopec za hranicemi města Jeruzaléma zvaný Golgota (lebka) a cesta, jež k němu tehdy vedla přes centrum města, je dodnes vyznačená a známá jako „via Dolorosa“ (bolestná křížová cesta).3

Cestou několikrát pod tíhou kříže padl. Bylo mu ulehčeno, až když nad ním Šimon z Kyrény4 projevil lítost a stráž jej za to povolala, aby Ježíšovi s potupným nákladem pomohl. Po cestě jej mnozí z těch, kteří dříve Ježíše vítali palmovými listy, častovali nadávkami. Dokonce i samotní Ježíšovi žáci, jež mu stáli hrdě po boku při jeho slavném příjezdu, jej nyní jen zdrceně sledovali z povzdálí. Jedno z evangelií ovšem podává silné svědectví o skupině žen, které, jako jedny z mála, ukázaly soucit. Ovšem ani v tento moment Ježíš nemyslel na sebe a své utrpení, ale obrátil svou pozornost právě k ženám a k lítosti nad hříchy svých bližních:

„Dcery Jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi: hle přicházejí dny, kdy budou říkat: Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily! Tehdy řeknou horám: padněte na nás a pahorkům: přikryjte nás! Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?“5

Na Golgotu Ježíše Krista provázela i jeho matka Marie, která s bolestí sledovala jeho kroky a doufala, že se svou mocí nějak osvobodí. Když viděla, jak je hřeby přibíjen na kříž, samou hrůzou omdlela a její poslední naděje se rozplynula. I lid Ježíše vyzýval, ať dokáže svou moc a, je-li Božím synem, zachrání se. Nikdo z nich nechápal, proč to Ježíš neudělal. Ježíš se skutečně mohl osvobodit, on však vědomě trpěl za hříchy svých bližních, a dokonce odmítl ulevující nápoj, aby jeho mysl nebyla oslabena během boje se svody Satanovými.6 Jeho duch tak zůstal nepřemožen a mohl pronést: „Bože, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí!“7

Jak víme, kdy ukřižovali Ježíše? Záchytným bodem je, že toho dne odpoledne začala v jeruzalémském chrámě slavností liturgie k přípravě na svátek paschy.8

Ježíš nebyl ten den jediným odsouzencem. Spolu s ním byli na kříž přibiti i dva zločinci a Ježíš s bolestným vypětím sledoval jejich utrpení. Jeden z nich zůstal zatvrzelý ve své zlosti a bědách a jen spílal svým mučitelům. Druhý, svědek celého Ježíšova soudu, pozoroval, jak si Ježíš počíná a v posledním momentě před svou smrtí prohlédl a dal se na pokání. Řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“9a Ježíš odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“10

Při pohledu na Ježíšovo utrpení se zatáhla samotná nebesa. Andělé i Bůh Otec truchlili za Božího Syna. I samotné slunce přestalo žhnout a zemi zahalila tma. Ježíš ve svém utrpení volal: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“11 Lidé nadále, jedni s napětím, druzí s výsměchem sledovali, zda Bůh zachrání svého Syna.

Nic se však nestalo a s posledními slovy na rtech, slovy, jež zazněly napříč celým stvořením: „Dokonáno jest.“ – „Otče, do tvých rukou se odevzdávám“12, Ježíš zemřel. Kdo ukřižoval Krista? Zemřel rukou římského soudu, již ale vedla zášť jeruzalémských předáků. Je proto příznačné, že jeho kříž „zdobil” nápis „Ježíš Nazaretský – Král židovský.“13 Na mnohé z přihlížejících tento nápis působil jako psaný Boží rukou. Pro ty, kdo uvěřili, byl však Ježíš skutečně králem.14

Ježíšův příběh je pro nás stále velkým ponaučením a zároveň obrovskou výzvou. Jakým ponaučením a jakou výzvou? Bůh stvořil člověka a dal mu takovou výbavu a takové rady, aby mohl žít šťastný a spokojený život. K tomu ještě člověku přidal svobodu pro rozhodnutí, kterou cestou chce jít. S Bohem, nebo bez Boha. A lidstvo tápalo a tápe mezi Bohem a svými sobeckými zájmy. Jenže důsledkem, přirozeným dopaden odloučení se od Boha je smrt časná, ale i věčná. A právě tento dopad vzal Ježíš těm, kteří chtějí, na sebe. Ježíš zemřel za nás. Svědčí to o tom jaký je Bůh – má nás rád, dává nám stále novou a novou šanci, nabízí nám pomocnou ruku… Nebylo by dobré (pro nás), tuto nabídku Ježíše vzít vážně a přijmout ji do svého života?

Redakce Genesis era

Související články

Co Bible doopravdy říká?

21. září 2022

Bible je kniha, která vyžaduje pozorné čtení a uvědomění si, že se vykládá sama sebou. Otázky, které nám klade, jsou v ní i zodpovězeny.

Biblické pojetí lásky (citáty z Bible o lásce)

14. září 2022

Láska není něco, co si zaslouží jen někdo. Láska je dar, kterého si musíme vážit a který musíme šířit dál.

Popeleční středa

22. srpna 2022

Velikonoce mají své místo i v lidové tradici, která souvisí s křesťanstvím pouze volně. Náleží k oslavám příchodu jara.

Parusie - základní otázky

15. srpna 2022

Výraz parusie, z řeckého parúsia – přítomnost nebo také příchod, se používá pro označení druhého příchodu Krista na konci věků.