Ukřižování Ježíše Krista

V průběhu dnů, které této události předcházely, se odehrála řada významných okamžiků. Známe příběh o poslední večeři Ježíše s jeho učedníky, který se stal předobrazem eucharistie. Víme o Jidášově zradě, o Ježíšově úzkosti a myšlenkovém zápase se Satanem v Getsemanské zahradě a jsme obeznámeni s nespravedlivým soudem odehrávajícím se před Pilátem Pontským. Co následovalo?

Přestože veškeré útrapy a ponižování snášel se silným duchem, byl Ježíš poté, co podstoupil krutý výslech, mučení a několikeré bičování, slabý na těle. Bylo ovšem zvykem, že si odsouzenec musí kříž, na nějž má být přibit, donést na popraviště sám. Místem ukřižování Ježíše Krista se stal kopec za hranicemi města Jeruzaléma zvaný Golgota (lebka) a cesta, jež k němu tehdy vedla přes centrum města, je dodnes vyznačená a známá jako „via Dolorosa“ (bolestná křížová cesta).³

Cestou několikrát pod tíhou kříže padl. Bylo mu ulehčeno, až když nad ním Šimon z Kyrény⁴ projevil lítost a stráž jej za to povolala, aby Ježíšovi s potupným nákladem pomohl. Po cestě jej mnozí z těch, kteří dříve Ježíše vítali palmovými listy, častovali nadávkami. Dokonce i samotní Ježíšovi žáci, jež mu stáli hrdě po boku při jeho slavném příjezdu, jej nyní jen zdrceně sledovali z povzdálí. Jedno z evangelií ovšem podává silné svědectví o skupině žen, které, jako jedny z mála, ukázaly soucit. Ovšem ani v tento moment Ježíš nemyslel na sebe a své utrpení, ale obrátil svou pozornost právě k ženám a k lítosti nad hříchy svých bližních:

„Dcery Jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi: hle přicházejí dny, kdy budou říkat: Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily! Tehdy řeknou horám: padněte na nás a pahorkům: přikryjte nás! Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?“⁵

Na Golgotu Ježíše Krista provázela i jeho matka Marie, která s bolestí sledovala jeho kroky a doufala, že se svou mocí nějak osvobodí. Když viděla, jak je hřeby přibíjen na kříž, samou hrůzou omdlela a její poslední naděje se rozplynula. I lid Ježíše vyzýval, ať dokáže svou moc a, je-li Božím synem, zachrání se. Nikdo z nich nechápal, proč to Ježíš neudělal. Ježíš se skutečně mohl osvobodit, on však vědomě trpěl za hříchy svých bližních, a dokonce odmítl ulevující nápoj, aby jeho mysl nebyla oslabena během boje se svody Satanovými.⁶ Jeho duch tak zůstal nepřemožen a mohl pronést: „Bože, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí!“⁷

Jak víme, kdy ukřižovali Ježíše? Záchytným bodem je, že toho dne odpoledne začala v jeruzalémském chrámě slavností liturgie k přípravě na svátek paschy.⁸

Ježíš nebyl ten den jediným odsouzencem. Spolu s ním byli na kříž přibiti i dva zločinci a Ježíš s bolestným vypětím sledoval jejich utrpení. Jeden z nich zůstal zatvrzelý ve své zlosti a bědách a jen spílal svým mučitelům. Druhý, svědek celého Ježíšova soudu, pozoroval, jak si Ježíš počíná a v posledním momentě před svou smrtí prohlédl a dal se na pokání. Řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“⁹a Ježíš odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“¹⁰

Při pohledu na Ježíšovo utrpení se zatáhla samotná nebesa. Andělé i Bůh Otec truchlili za Božího Syna. I samotné slunce přestalo žhnout a zemi zahalila tma. Ježíš ve svém utrpení volal: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“¹¹ Lidé nadále, jedni s napětím, druzí s výsměchem sledovali, zda Bůh zachrání svého Syna.

Nic se však nestalo a s posledními slovy na rtech, slovy, jež zazněly napříč celým stvořením: „Dokonáno jest.“ – „Otče, do tvých rukou se odevzdávám“¹², Ježíš zemřel. Kdo ukřižoval Krista? Zemřel rukou římského soudu, již ale vedla zášť jeruzalémských předáků. Je proto příznačné, že jeho kříž „zdobil” nápis „Ježíš Nazaretský – Král židovský.“¹³ Na mnohé z přihlížejících tento nápis působil jako psaný Boží rukou. Pro ty, kdo uvěřili, byl však Ježíš skutečně králem.¹⁴

Redakce Genesis era