Úvod Magazín Rodina a děti Víra, naděje a láska

Víra, naděje a láska

… aneb zamyšlení se nad mezilidskými vztahy

Hned na počátku Bible čteme, že Bůh stvořil člověka (Genesis 1,27). Můžeme s tímto tvrzením souhlasit nebo také nesouhlasit, ale přesto zkusme dále uvažovat v linii této biblické zprávy. Bohem stvořený člověk byl dokonalý, protože také čteme, že „Bůh viděl, že všechno, co učinil, bylo velmi dobré“. (Genesis 1,31). Zajímavé ale je, že v dalších textech bible čteme (Genesis 2,18), že „není dobré, aby byl člověk sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ A tou pomocí byla žena.

Ano, člověk nebyl stvořen jako jedinec, sólista, ale jako bytost společenská, která zná a také potřebuje sociální vazby. Prostě druhého člověka. Když se ještě zdržíme u již napsaného, potom je třeba zdůraznit, že žena měla být pro muže sice pomocí, ale pomocí jemu rovná. Vidíme, že žena je fyzicky odlišná od muže a také víme, že žena je jinak vnitřně nastavená, jinak reaguje, její myšlení je jiné atd. A to je nesmírně dobře. Jak by si asi mohli být dva lidé vzájemnou pomocí, když by byli oba stejní. Tak jak je dobré mít vedle talíře vidličku a nůž, protože se vzájemně doplňují právě proto, že každá část příboru je jiná, tak se ve své jinakosti doplňují i lidé. Co je důležitější, vidlička, nebo nůž? Co je potřebnější, přední, nebo zadní kolo u bicyklu? A kdo je potřebnější, muž, nebo žena? Oba jsou si rovni, oba jsou potřební, protože muž se doplňuje do své dokonalosti ženou a žena mužem. Jsou si tedy rovni. A pokud tuto skutečnost opomíjí, potom to není dobře. Oni se navzájem potřebují.

Ale pojďme do jiné situace a jiných souvislostí. Národ Izraelský, říká Bible, byl zotročen v Egyptě. Bůh to viděl a řekl Mojžíšovi: „Nuže pojď, pošlu tě k faraonovi a vyvedeš můj lid“. (Exodus 3,10). Mojžíš se velice bránil a odporoval Bohu s tím, že on to nedokáže, že neumí mluvit atd. Když Mojžíšův odpor neutichal, Bůh mu připomněl, že má přece svého bratra Árona, který je schopen mluvit (Exodus 4,14). A nakonec to byli právě oni dva, které Bůh postavil do čela lidu, který opustil Egypt a přešel do zaslíbené země. Nejde pouze o vztah v manželství, ale vztah lidí, kteří si vzájemně pomáhají a doplňují tam, kde jedinec má problém. Ono to přesně souvisí s vyjádřením krále Šalamouna, který řekl: „Lépe je dvěma než jednomu. Upadne-li jeden, druhý jej zvedne. Běda samotnému, který upadne, pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.“ (Kazatel 4,9-10). Važme si toho, že můžeme žít ve společenství.

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Ještě si dovolím jedno biblické vyjádření. Když se učedníci Ježíše ptají, jak se mají modlit, je jim odpovězeno: „Vy se modlete takto: Otče náš…“ (Matouš 6,9). Je zajímavé, že tam není řečeno Otče můj, ale NÁŠ. To opět ukazuje na sociální rozměr, který je potřebný pro člověka. Každý člověk může mít vztah k Bohu, to je vztah vertikální a každý člověk může, musí mít vztah horizontální, tedy k lidem. Ideální je obohatit svůj život oběma vztahy. Jako by Ježíš vůbec nepředpokládal, že člověk je sám. Proto Otče náš. Ber člověče do úvahy, že nejsi sám, že máš společenství s ostatními lidmi a měl bys myslet při své modlitbě také právě na toto společenství. Myslet ne pouze sobecky, ale i v rovině sociální. Proč? Protože je to pro tebe potřeba, která naplňuje a obohacuje tvůj život.

Nedá se žít bez víry. Všichni věříme. Když sedáme do autobusu věříme, že řidič má řidičské oprávnění, lékař v ordinaci, kam jsme přišli vyhledat pomoc, vystudoval medicínu atd. Musím dodat, že je možné žít bez víry a důvěry v Boha, ale s důvěrou v Boha je to mnohem lepší. Nedá se žít bez naděje, protože kdo ztratí naději, ztratí všechno. Ne nadarmo se říká, že naděje umírá poslední. A když zemře naděje, co nám zbývá? A je třeba dodat, že není možné žít bez lásky. Protože to už není život, ale živoření. Važme si vztahů, které máme. V manželství, rodině, práci, škole, obci atd. Není to samozřejmost, ale důvod k vděčnosti. A když k tomu ještě přidáme důvěru v Boha, naději v jeho zaslíbení a uvědomíme si, jaký vztah lásky k nám má, potom náš život bude ještě smysluplnější, kvalitnější a také víc naplněný vděčností, která zušlechťuje náš život.

Jan Dymáček
Redakce Genesis Era

Související články

Jak se vyrovnat s osamělostí

1. června 2022

Ježíš říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“. A osamělost je břemeno.

Století 21 #25 Petr Adame - Manželství je jako bezpečný přístav

19. března 2022

"Manželství je něco jako bezpečný přístav, kde nám bude dobře." Rozhovor nejen o manželství, ale také o rozvodech, nebo proč je dobré se na manželství připravovat.

Století 21 #23 Jana Perdomo - Jak vznikl nápad na založení Archy pomoci

19. března 2022

Jak vznikl nápad na založení Archy pomoci? Jsme v dnešní době ochotni pomáhat seniorům a lidem se zdravotním postižením?

Století 21 #13 Helena Chmelová - Jak vypadá praktická pomoc

19. března 2022

Jak vznikl nápad sociální pomoci lidem na Sedlčansku a proč zrovna tam? Co obnáší tato práce a jaké zajímavé příběhy ve své práci zažila...