Žena v Bibli
„Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (1. Mojžíšova 1,27) I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ (2,18) Jako muže a ženu je stvořil, požehnal jim a v den, kdy je stvořil, dal jim jméno Adam, to je Člověk. (5,2) Hned na počátku Bible je vymezeno postavení ženy. Hovoří se o muži a ženě bez určování nějaké nadřazenosti, hovoří se o tom, že žena je rovná muži, a že oni dva společně vytváří úplného a dokonalého člověka. Ne že by jeden nebo druhý nebyl člověk, ale teprve ve vzájemném doplnění se, kdy žena je doplněna mužem a muž ženou, může být dokonalá jednotka, která naplňuje dar nového stvoření, tedy plození dětí. Žena má jiná obdarování, stejně jako muž má jiná obdarování a vzájemné doplnění je potřebné. Každý je jiný, a to je dobře. Platí zde, že 1+1=1. Ne 0+1=1, nebo 1+1=2. Oni jsou jedním celkem se stejnými právy, ale i povinnostmi.
Jak dále Bible upravuje vztah mezi mužem a ženou? „Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval… A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.“ (Efezským 5,25.33) Při přednáškách o vztazích hovořím také o těchto biblických verších. A ptám se žen: kdyby vás váš manžel miloval jako sebe, miloval tak, že by byl ochoten pro vás položit i život, měli byste takového manžela v úctě? Ještě se mně nestalo, že by některá žena řekla, že ne. Absolutní láska ze strany muže je bytostná potřeba ženy, a stejně tak i úcta ženy k muži je bytostná potřeba muže. A je snad v naplnění vzpomenutých potřeb problém, když se tyto dva aspekty (láska ze strany muže a úcta ze strany ženy) potkávají? Znovu je zde rovnost, nikoli nějaká podřízenost. Stejně tak je tomu v desateru přikázání, v souvislosti s přikázáním nezcizoložíš, tedy budeš věrný, nikoliv nevěrný. To platí jak pro muže, tak pro ženy. Opět žádná nerovnováha.
O hodnotě ženy hovoří i další biblické texty: „Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Srdce jejího muže na ni spoléhá… Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země. Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům. Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.“ (Přísloví 31, 10-11.23.26) Zde není chválena za to, že dobře vykonává svoji práci a tou je péče o manžela. Zde se hovoří o tom, že její manžel na ni spoléhá, že je vnitřně silná, důstojná, moudrá, vlídná, prozíravá, co se budoucnosti týká. A vedle toho: její manžel je uznáván, když zasedá se staršími země. A to je začleněno do popisu ženy, která je cennější než perla. Protože to je právě ona, která má takový vliv na manžela, že může být uznáván.
Jistě by bylo možné pokračovat a hovořit o ideálu, který nám předkládá Bible. Na druhé straně je jasné, že lidé i v biblické době žili v nějakém společenství, které se projevovalo ne vždy podle tohoto ideálu. Například apoštol Pavel píše: „Ženy nechť ve shromáždění mlčí“. (1. Korinským 14,34) Proč? Není to projev nadřazenosti? V té době ale slušné ženy skutečně veřejně nehovořily. Pokud některé hovořily, vykřikovaly, potom to byly (dnes bychom řekli) ženy lehčích mravů. A Pavel pouze nechtěl, aby za takové byly pokládány křesťanky ve shromáždění. Nebyl to ideál, byl to pouze odraz doby. Boží ideál byl jiný. Takový, který byl již vzpomenutý. A Bůh jej také dodržoval. „Tu vzala prorokyně Mirjam, sestra Áronova, do ruky bubínek a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji.“ (2. Mojžíšova 15,20) „Toho času v Izraeli soudila prorokyně Debóra, žena Lapidótova.“ (Soudců 4,4) „Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova.“ (Lukáš 2,36) „Ten měl čtyři neprovdané dcery, prorokyně.“ (Skutky apoštolů 21,9) Ženy byly prorokyně pověřeny od Boha, což byl výsostný úřad. Stejně tak byla žena soudcem národa Izraelského, a to v době, kdy v něm panoval soudcovský systém, tedy soudce byl nejvyšší autoritou v zemi. A opět bychom mohli pokračovat.
V dnešní církvi, církvi adventistů sedmého dne, ženy samozřejmě hovoří, vedou bohoslužby, jsou kazatelkami, diakonkami, vedoucími křesťanského společenství a mají stejná práva i povinnosti jako muži. Proč? Protože to je Boží vidění věci.
Jan Dymáček
