Vzkříšení Lazara
Lazarův příběh
Lazarův příběh je popsán v Janově evangeliu1 jako jeden z mnoha zázraků, jež Ježíš během svého pozemského života vykonal. Lazarus z Betánie byl Ježíšův stoupenec a měl dvě sestry, Marii a Martu. Jednoho dne poslaly Lazarovy sestry Ježíšovi zprávu, že je jeho drahocenný přítel nemocný, Ježíš však úmyslně pozdržel svůj příchod a vydal se na cestu až o dva dny později. Před cestou ho varovali jeho učedníci, kteří nechtěli, aby se vystavoval nebezpečí a vracel se do Judska, kde mu hrozila smrt. Nechápali Ježíše, když jim sdělil, že Lazar spí (mysleli si, že pouze usnul), Ježíš přitom hovořil o smrti. Poté, co Ježíš nalezl Lazara mrtvého, se ukázalo, že s cestou otálel záměrně – kdyby přišel dříve, mohl Lazara jistě zachránit, ovšem Ježíš chtěl, aby ostatní uvěřili, že ho posílá Bůh. Prohlásil, že Lazarova nemoc není k smrti, nýbrž k slávě Boží, aby byl skrze ni oslaven syn Boží.
Od Lazarovy smrti uplynuly čtyři dny a jeho tělo již tlí a zapáchá, avšak nedbaje těchto námitek předstoupil Ježíš k jeskyni zavalené kamenem, v níž Lazara pochovali, nechá odvalit kámen, pomodlí se k Bohu a zavolá na Lazara, aby vyšel ven. Lazar k překvapení všech poslechne a znovu živý, ještě ovázaný plátny, vyjde ven z hrobky.2
Spirituální rozměr příběhu a analogie s osudem Ježíše Krista
Lazarův příběh není jen záznamem Kristova vrcholného zázraku, ale předjímá Ježíšovo oslavení ve smrti a jeho zmrtvýchvstání. Dokonce i popis Lazarova hrobu se jeví jako předobraz hrobu Ježíšova. Před vzkříšením Lazara Ježíš řekl, že ti, kdo uvěří v Boha, budou žít celou věčnost v nebi, i když jejich smrtelný život skončí.3 Symbolika čtyř dnů, které Lazar strávil v hrobě, naznačuje, že Lazarovo vzkříšení nemá stejné kvality jako vzkříšení „třetího dne“ – vzkříšení Ježíšovo.4
Samotné vzkříšení však na světě ani na lidské existenci nic nemění. Lazarovo vzkříšení je navrácením do původního stavu života, který s jistotou směřuje opět k fyzické smrti, kdežto Ježíšovo zmrtvýchvstání je způsobem, jak definitivně překročit smrt, která tak přestává býti konečnou. Vyprávění evokuje Ježíšovu moc nad stálým a nepřemožitelným nepřítelem lidstva: smrtí.5
Otázka, zda lidský život končí smrtí, nebo pokračuje i po ní, trápí člověka již od pradávna a objevuje se i ve starozákonních pramenech.6 Smrt je na mnoha místech v Bibli přirovnávána ke spánku, vzkříšení je tudíž přirovnáváno k probuzení. Odtud pochází paralela mezi umíráním a usínáním – smrt je tak stavem nevědomí. V Lazarově příběhu jsou zachyceny dvě pojetí života, života ohraničeného fyzickou smrtí a života, kterého se fyzická smrt nedotýká.7
Co důležitého si lze z příběhu o Lazarovi vlastně odnést? V prvé řadě nám může pomoci uvědomit si, že Boží moc i Boží láska jsou tak nesmírné, že se o nás dobře postarají, a to dokonce i tehdy, když zemřeme. Mimo jiné nám pokládá i dnes aktuální otázku – jestli je tomu opravdu tak, že i když si něco neumíme představit a vysvětlit, znamená to, že to nemůže být.
Redakce Genesis Era
