Příběh Adama a Evy z filozofického hlediska

Adam a Eva jako filozofická nutnost a logický počátek lidstva

Každý člověk se může sám snadno přesvědčit, že lidé se rodí pouze z lidí a že člověk může zplodit zase jenom člověka, podobně i ryby pouze ryby, ptáci ptáky atd. Tento biologický zákon zachování druhové identity, o kterém nalézáme první zmínku v 1. kapitole Bible a který se evoluční komunita snaží dodnes všemožně zpochybnit, se táhne napříč celými dějinami, až k samotnému počátku světa a lidstva. Jinými slovy, z bakterie se nikdy nevyvine nic jiného než bakterie, a totéž platí pro každý základní druh organismu na úrovni čeledi a výše. Pokud bychom tedy ve svých úvahách vycházeli výhradně z toho, co lze reálně pozorovat v přírodě napříč celými dějinami, tedy zákon zachování druhové identity, který dobře znal už např. Noe a jeho synové, kteří v Arše skryli před smrtícími vodami Potopy zástupce všech základních druhů suchozemských zvířat, pak je počátek lidstva v Adamovi a Evě nejen možný, ale z logického a filozofického hlediska nutný.

Existuje však jedna významná výjimka z tohoto zákona zachování druhové identity, a tou je první člověk v dějinách, jehož původ nemůže být v principu přirozený, neboť je morální, genetickou, mentální a vztahovou předlohou celého lidstva. Z logiky věci tedy nutně musí mít ne-přirozený či nad-přirozený původ (tj. vymykající se přirozenému běhu věcí). Podobný princip potvrzují nejen tradiční vědní obory jako biologie, fyzika nebo chemie, ale i tzv. informační věda, která důsledně rozlišuje mezi tím, jak vzniká originální sdělení (předloha), a jak potom všechny další kopie. Adam s Evou však nejsou jen biologickou předlohou všech dalších mužů a žen, ale, jak jsme si řekli, také předlohou vztahovou (manželství, mužství, ženství, otcovství a mateřství) a morální (charakterovou).¹

První člověk byl dle Bible stvořen věčným Bohem k Jeho Podobě, jako jakási dokonalá předloha a vzor pravého lidství — tedy s dokonalým morálním a vztahovým vnímáním, se schopností abstraktně uvažovat, mluvit, tvořit, milovat a chránit. Adam, jakožto první muž v dějinách, byl stvořen jako vůbec první člověk a z jedné jeho části (konkrétně z boku obepínajícího jeho srdce) byla pak záhy vystavěna první žena Eva jako Adamova nejbližší pozemská bytost stejné podstaty, stejného druhu a poslání, k jakému on sám příslušel.² Bez ohledu na to, jak nepochopitelné či nepředstavitelné nám to může v dnešní konzumní, sexistické a materialistické době připadat, Adam (první muž) přišel na svět jinak než Eva (první žena) a zároveň oba jinak, než kdokoliv z nás. Tím Bůh zároveň definoval existenciální blízkost a niterný, celoživotní vztah muže a ženy, jejich podobnost, rozdílnost i dokonalou vzájemnou komplementaritu a zároveň tím vyjádřil bohatství a vztahovost svého Majestátu. Bůh sám totiž existuje jako ten nejniternější, věčný a absolutně dokonalý vztah Otce, Syna a Ducha svatého, který je počátkem i naplněním každé stvořené osoby i vztahu, které kdy existovaly.³

Adam a Eva jako morální a duchovní počátek lidstva

Morální a duchovní počátek lidstva v Adamovi a Evě je vedle biologického vůbec nejdůležitějším aspektem celých lidských dějin. Z biblické zprávy se totiž dozvídáme, že tento první manželský pár otevřel celé lidské pokolení (sebe i celé své potomstvo) ve všech dobách a kulturách zlu a smrti, a to jedním hanebným rozhodnutím. Boží vůlí bylo, aby Adam s Evou v lásce, věrnosti a vděčnosti naplnili Zemi lidmi s dokonalou Boží povahou, milující, věrné, čisté, spravedlivé, pravdu milující, vděčné, pokorné, moudré a radostné, a aby pak společně žili bez smrti, nemocí, utrpení, soupeření, závisti, podvodů, násilí atd. Boží vůlí pro lidstvo byl zkrátka dokonalý Ráj, a to po celou věčnost!

Adam s Evou tak představovaly dokonalý počátek lidstva, jedné velké lidské rodiny, ve které jsou si všichni navzájem bratry a sestrami. Z biologického hlediska to tak jistě je dodnes, ale z morálního a duchovního hlediska si, žel, nejsou všichni lidé blízcí. Zdaleka ne každý člověk uznává a praktikuje morálně ctnostný život. Dokonce je mezi námi stále více lidí, kteří těmito Božími charakterovými kvalitami pohrdají a z duše nenávidí každého, kdo tak žije. Proto na svět přišel Bůh sám v lidském těle jako Ježíš z Nazareta, aby otevřel každému člověku přístup do Boží rodiny, ovšem s tou podmínkou, že se zřekne svých přirozených sobeckých tužeb, přestane lhát, krást … rozbíjet vztahy a manipulovat s druhými a přijme Kristův svatý charakter jako svůj vzor.⁴ Přesně takový byli na počátku Adam s Evou a přesně takoví mohli přirozeně být všechny jejich děti … dějiny se však, žel, ubíraly zcela jiným směrem.

Proto také závěr Bible ukazuje na brzké ukončení dějin tohoto padlého světa slovy: „A Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly.“ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím vše nové.“

Mgr. Libor Votoček
Redakce Genesis Era