Jak se zbavit negativního myšlení

V prvé řadě je třeba si uvědomit a připustit, že tomu tak v našem případě je. Že jsme těmi, kterých se právě toto týká. Je to stejné jako u každé nemoci (a zakořeněný pesimismus je nemoc), kdy je nedříve třeba stanovit, a také připustit si diagnózu. Teprve až si připustím, že moje diagnóze je právě taková, teprve potom je možné s ní něco udělat. Bible v jiné souvislosti připomíná: „Vždyť říkáš: Jsem bohatý, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný… „(Zjevení 3,17) Dokud si člověk nepřipustí problém, není možné jej řešit. Tedy ne, že všechno a všichni jsou hrozní, že celý život je hrozný, ale problém je v mém negativním myšlení, v mém pesimismu.

Druhou věcí je otočit kolo našeho pohledu na život, problém, událost, která se stala, do jiné polohy. Alice Morse Earle, americká historička a spisovatelka, řekla: „Každý den nemusí být dobrý, ale na každém dni je něco dobrého“. A to je stoprocentní pravda. Dodám k tomu ještě slova jiného autora: „Když něco krásného končí, je jenom na nás, jestli budeme vděčni, nebo smutní“. Je pravda, že můžeme být jak smutní, tak vděční. Otázkou je, co převáží. Buď mohu naříkat, že to hezké skončilo, nebo mohu být vděčný, že jsem to krásné mohl prožít. Ale tento jiný pohled nepřijde sám. O něj musíme usilovat, možná se do něho i poněkud nutit. Napoleon Bonaparte nás přímo vybízí, když říká: „Donuťte svoji mysl, abyste byli každý den pozitivní“.
Když si ale uvědomím a připustím věci, potom musím na nich zapracovat, a to zcela vědomě. Protože ono to samo nepřijde. „Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu“. (Filipským 4,8)

Třetím krokem k pozitivnímu myšlení je nedívat se stále na to jiné lidi, určitě lepší. Říká se, že tráva u sousedů je zelenější, ale ono to není pravda. Apoštol Pavel vyznává: „Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. (Filipským 4,11) To není projev rezignace, to je moudrý přístup k životu. Ne, že bychom neměli chtít jít ku předu, ale ne za každou cenu. „Tajemství úspěchu není (totiž) v tom dělat co se mně zlíbí, ale nalézt zálibu v tom, co dělám“. (Thomas Alva Edison) Mít před sebou stále nové a nové cíle je sice hezké, ale také to může být unavující, deprimující a zatěžující náš život. Naučme užívat si života a mít radost z toho, co máme, ne z toho, co nemáme. Uvědomme si také, že se mnohdy vysilujeme věcmi a událostmi, které nemůžeme změnit. Jsou mimo naši dosažitelnost. Nejsme schopni nic udělat s tím, že vypukla válka na Ukrajině a ukázal se její dopad i v našich životech. Můžeme s ní nesouhlasit, můžeme nabídnout pomoc, ale jiný vliv, jako jedinci nemáme. Jeden z pisatelů Bible, Jakub, napsal: „Lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš“. (Jakub 1,20) Tedy mějme pozitivní filosofii života.

Jiným krokem ke spokojenosti, skrze pozitivní myšlení, je nebýt předpojatý vůči lidem kolem nás. Nedívejme se na ně již a priori (tedy předem) negativně, protože oni jsou „přece určitě takoví“. Ubližujeme sami sobě, a přitom se můžeme hluboce mýlit. „Vůči všem mějte na mysli jen dobré“. (Římanům 12,17)

A když na to sami nestačíme, potom Bůh nabízí pomoc. „Bůh naděje, nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého“. (Římanům 15,13)
A tak pro všechny zemdlené svým vlastním negativním myšlením zakončím opět slovy Bible: „Pozvedněte své zemdlené ruce i klesající kolena a vykročte jistým krokem“. (Židům 12,12-13)

Jan Dymáček