Natán

Moudrý král David však navzdory své bohabojnosti, nebyl zcela bez hříchu.

Nátan byl prorokem za vlády krále Davida, jednoho z nejmoudřejších Izraelských králů. Jeho vláda začala brzy po bitvě v pohoří Bilboa, ve které stanul Izraelský král Saul proti Pelištejcům. Ve službách krále Saula sloužil David dlouhá léta, jako vojevůdce zvítězil ve jménu svého krále v mnohých bitvách a stal se velice oblíbeným mezi izraelským lidem. Král začal na Davida velmi žárlit a žárlivost postupně přerostla v nenávist. David se nakonec musel skrýt uvnitř vojska Pelištejců, z jejichž řad pocházel mocný bojovník Goliáš, kterého David ještě jako mladý pastýř, porazil v boji přesnou střelou z praku.¹

Král Saul byl v bitvě v pohoří Bilboa poražen a padl po boku svých tří synů. Vlády se poté ujal jeho syn Iš-bošet, jeho vláda však neměla dlouhého trvání. Celé království napjatě očekávalo, kdy David sesadí mladého krále z trůnu. Jedné noci se dva bratři Baana a Rechab, rozhodli získat si Davidovu přízeň, zavraždili krále a jeho hlavu přinesli Davidovi. David, který choval Hospodinův zákon blízko k srdci, však přikázal bratry za jejich chladnokrevnou královraždu popravit.

Poctivý a bohabojný David však také potřeboval své moudré rádce. Jednoho dne se David rozhodl postavit Hospodinu nový chrám a umístit do něj Boží schránu. Následující noc však Bůh zjeví Nátanovi své slovo pro krále Davida:

A tak se skutečně stalo, David opustil od stavby chrámu, který nakonec vystavěl jeho syn Šalamoun, jehož jméno následně přeslavný chrám nesl. Hospodin přislibuje Davidovi svou přízeň. Izraelský království za jeho vlády skutečně prosperuje, a odolává veškerým nájezdům svých nepřátel. Pelištejci, Moábci, Aramejci a Sóbské království, spojeni v jednu mohutnou sílu, uštědřily ve své válce proti Izraeli pouze samé porážky.³ Hospodin se zde však nezavál pouze Davidovi, ale slíbil že bude stát při všech jeho potomcích. Proroctví jako by hovořilo o příchodu mesiáše, Ježíše Krista, syna Božího a věčného pána království nebeského, který pocházel z královského rodu Davidova.

Hospodin však povolal proroka Nátana, aby Davida usvědčil z jeho hříchu. Ten před krále předstoupil a vyprávěl mu příběh…

Svou milost a dobrotu prokazoval král i ke svým nepřátelům. Svědčí o tom jeho čin vůči vnukovi jeho bývalého nepřítele, krále Saula, jménem Mefíbóšet, kterému David přikázal vrátit Saulovi majetky.⁴ Moudrý král David však navzdory své bohabojnosti, nebyl zcela bez hříchu.

Jednoho dne, když královská vojska vedla válku proti Amónovcům, vystoupil David na střechu svého královského domu. Pohlédl z výšky na své město a tu náhle spatřil nádhernou ženu, jak omývá na zahradě svého domu své nahé tělo. Posla za svými sluhy a ptal se: „Není to Bat-šeba, dcera Elíamova, manželka Chetejce Urijáše?“ ⁵ David přikázal ženu přivést do svého paláce, kde jí svedl a strávil s ní noc. Nedlouho poté Bat-šeba otěhotněla. David se rozhodl utajit svůj hřích a přikázal zavolat zpět z války Bat-šeby manžela Urijáše, jednoho z nejvýtečnější a nejvěrnějších Izraelských válečníků, v naději že se svou ženou ulehne a dítě tak bude moci být považováno za Uriášovo. Po královské audienci však Urijáš přenocoval v domu před palácem, který sloužil pro služebnictvo. Ze soucitu se svými bojovníky, kteří nadále tábořili ve stanech, odmítl jít nocovat do svého honosného domu. David pozval Urijáše do paláce i druhý den, opil jej v naději, že se v opilosti za svou ženou vydá, on však opět ulehl společně se služebnictvem.

(Pieter Lastman, David podávající dopis Urijášovi, 1619)

Ráno, když se Urijáš chystal zpět do vojenského tábora, napsal David dopis pro vojenského generála Jóaba a přikázal Urijášovi dopis doručit. V dopise stálo, aby Jóab postavil Urijáše v bitvě do místa největší vřavy a přikázal jeho druhům jej v bitvě opustit. Jóab přikaz skutečně splnil, a tak Urijáš v bitvě zahynul. David, když se dozvěděl o Urijášově smrti, přijal Bat-šebu za svou manželku.⁶

Hospodin však povolal proroka Nátana, aby Davida usvědčil z jeho hříchu. Ten před krále předstoupil a vyprávěl mu tento příběh:

David se velice rozzlobil a tázal se kdo je tento muž, který se opovážil spáchat takový zločin. Prorok mu hbitě odvětil: „Ten muž jsi ty!“⁸ Hospodin prorokovými ústy pravil Davidovi, že se odvrací od něj, i od jeho rodu a již nebude stát tak jako doposud po jeho boku. David se však kál, a pravil: „Zhřešil jsem proti Hospodinu.“ Hospodin vidě Davidovo pokání, sňal z něj jeho hřích, znovu se postavil k jeho boku, avšak seslal na Davida trest. Dítě, které s Uriášovou ženou počal, musí zemřít.

Davidův novorozený syn velmi záhy onemocněl. Král se pokoušel všelijak Boha uprosit, aby se smiloval. Postil se, vůbec nejedl a vylehával na tvrdé zemi svého pokoje, po sedm dlouhých dní. Avšak bylo již rozhodnuto, a dítě nakonec nemoci podlehlo. Když se to David dověděl, vstal, umyl se, najedl, a vydal se modlit do chrámu. Když se vrátil, mnoho služebníků nerozumělo jeho počínání. Když bylo dítě ještě naživu, byl král velice smutný a prosil o jeho zachránění, teď když zemřelo, přestal se svým půstem. Ptali se ho, proč takto činí. A David jim odpověděl:

Davidův přístup k neblahému osudu svého potomka, můžeme považovat za zdárný příklad kajícníka, který se kaje za svůj hřích a zároveň věří ve všemohoucnost boží vůle a v možnost božího slitování. Stejně tak však věří i v Boží prozřetelnost a smiřuje se s rozhodnutím boží vůle, v momentě, kdy je o životu novorozence již rozhodnuto a očekává shledání v životě posmrtném.

David měl následně se svou žen Bat-šebou dalšího syna, jménem Šalamoun, který byl předurčen k tomu stát se králem. Tak jako stál Natán při Davidovi, stál i při jeho synovi, a podpořil jej v jeho právoplatném nároku na vládnutí v momentě, kdy o trůn usiloval jeden z jeho bratrů. Stejně tak i Natánovi synové, pokračovali ve službě moudrému králi Šalamounovi, jako státní úředníci.