Mládí a studia

Jan Amos Komenský se narodil 28.března 1592, jako nejmladší z pěti dětí. Dodnes není s jistotou známo, jaké je jeho rodiště. S největší pravděpodobností se však jednalo o Uherský Brod, nebo Nivnici. Své rodinné jméno však nese po obci Komňa, která se nachází ve Zlínském kraji. Komenský neměl lehké dětství. Již ve dvanácti letech náhle osiřel. Společně s jeho rodiči umírají kvůli epidemii i jeho dvě sestry. Následně se jej ujala jeho teta, jejíž rodná Strážnice se Komenskému stala novým domovem. Nedlouho poté je však Strážnice vypálena povstaleckými vojsky Štěpána Bočkaje a tak Komenský přichází se svým nově nabytým domovem i o značnou část svého dědictví. Vyhnanství se pro Komenského stane brzy stigmatem, doprovázející jej celým jeho životem.

V odpovědi na strasti osudu se Komenský obrací ke své největší naději, k Bohu. Důkazem je dnes již jedno z jeho nejznámějších děl, Labyrint Světa a Ráj Srdce.

Svými novými opatrovníky byl mladičký Komenský vyslán v roce 1608 na studia do školy v Přerově, která byla pod správou protestantské jednoty bratrské, k níž se hlásila i Komenského rodina. Komenský byl velice pilným studentem, vynikal v latině a následně absolvoval i univerzitní vzdělání na reformovaných německých školách v Herbornu a Heidelbergu. Již během svého studia uvažuje nad tím, jak zlepšit úroveň vzdělání v Českých zemích a v jeho mysli se formují první myšlenky na tvorbu české encyklopedie.

Po svých studiích v roce 1614 se Komenský vrací na Moravu, zpět do městečka Přerov, kde je vzápětí ordinován na kněze. Kromě kazatelské činnosti však začíná sepisovat encyklopedické dílo: Divadlo veškerenstva věcí, ve kterém pojednává o situaci člověka na světě, o Boží vůli, o moudrosti stvoření, a možnostech jejího poznání člověkem.

Komenský učitel a kazatel.

V roce 1618 se Komenský přesouvá do městečka Fulnek, kde se stává učitelem na místní bratrské škole. Zároveň se zde žení a zakládá rodinu se svou ženou Magdalenou Vizovskou. V této době sepisuje například spis: Listové do nebe, který formou sociálně laděné meditace prostřednictvím fiktivních dopisů lidí k Ježíši Kristu, popisuje řešení sporu mezi chudými a bohatými. Komenský zde stojí spíše na straně chudých, avšak pomocí Biblických příkladů rázně napomíná obě skupiny za jejich prohřešky. Spis je zároveň zajímavým svědectvím běžného života v tehdejší době.

V této době však postupně graduje vypjatá politická situace v českých zemích. V celé Evropě se postupně vyostřují spory mezi katolickými a protestantskými královstvími. V roce 1618 započíná defenestrací císařských úředníků na Pražském Hradě České stavovské povstání. Povstání kulminuje bitvou Na Bílé hoře roku 1620, kde dochází k porážce Českých stavů a Evropa se začíná zmítat v jednom z doposud nejkrvavějších konfliktů jejích dějin, známém jako Třicetiletá Válka.

Domácí exil

Nedlouho poté postihla Komenského velká životní tragédie. Fulnek je napaden a následně vypálen císařským vojskem, společně s bratrskou školou. Následkem požáru přichází Komenský o řadu svých rukopisů. V roce 1622 náhle umírá jeho žena společně s jeho dvěma syny na následky morové epidemie. Zdrcený Komenský opět přichází o svůj domov i o svou rodinu. Jeho život jako by se obrátil v krutou Jobovu zvěst. Stává se vyhnancem ve své vlastní zemi. V odpovědi na strasti osudu se Komenský obrací ke své největší naději, k Bohu. Důkazem je dnes již jedno z jeho nejznámějších děl, Labyrint Světa a Ráj Srdce, které vzniká v roce 1623, a ve kterém Komenský hledá v labyrintu chaotického a matoucího světa, klid a bezpečí v lásce a v sjednocení s Ježíšem Kristem.

Po těchto tragických událostech často mění bydliště, v závislosti na tom, kdo je zrovna ochotný Komenskému, který byl stejně jako řada ostatních protestantských kněží vystaven perzekuci, poskytnout azyl. Stálé bezpečné útočiště mu poskytl až Karel starší ze Žerotína na svém panství v Brandýse nad Orlicí. Nové světlo do Komenského života přinesl druhý sňatek s Marií Dorotou Cyrilovou v roce 1642. V této době se také dostává do popředí Jednoty Bratrské, v důsledku čehož vykonává řadu cest, během kterých navštěvuje ostatní duchovní, organizuje emigraci a setkává se s členy protestantské církve. Setkal se dokonce s bývalým českým králem, Fridrichem Falckým, vůdcem poražených Českých stavů na Bílé Hoře.

Novověká proroctví

V této době se Komenský také setkává s řemeslníkem Kryštofem Kotterem a šlechtičnou Krystýnou Poniatowskou. Tyto dvě osoby jsou dodnes svědectvím zajímavého fenoménu novověkých proroků. Kotter se ve svých vizích setkával s Anděly a Božími posly a naslouchal zvěstem o pokání před Božím hněvem, ale i o brzkém míru a porážce Habsburků. K Poniatowské přicházely extatické vize, které často gradovali až ve ztráty vědomí. Její vize se mnohdy dotýkali zjevení Janova a Písně Písní a s Kotterovými vizemi často sdílely zvířecí symboliku. K této dvojici se později připojil kněz Mikuláš Drabík s vizemi Božího zásahu a vzniku jednotné církve, spojující všechny národy. Komenský vnímal symboliku tohoto uskupení skrze svou religiózní obsesi trojicí. Každý z proroků zastupoval jeden ze tří stavů. Každý z nich navíc také zastupoval jednu ze tří konfesí. Luterskou, Kalvínskou a Bratrskou. A také jednu ze tří českých zemí, Čechy, Slezsko a Moravu. Legitimita těchto proroctví je poněkud zvláštní, a zřejmě o ní nebudeme moci nikdy s jistotou zcela rozhodnout. Jsou však zajímavým dokladem zlomového charakteru věku počátku 17. století, plného eschatologických očekávání, kdy docházelo k tak razantním změnám, že se zdálo, že příchod Ježíšův je již nadosah. Zmíněné věštby Komenský později vydává v knihách Historia revelationum (Historie zjevení), a Lux in tenebris (Světlo v temnotách).

Zahraniční exil

Politická situace se však nadále komplikovala a císařská moc sílila s každou další porážkou protestantské opozice. 31. července 1627 vychází císařský patent přikazující všem nekatolíkům vystěhovat se do půl roku z českých zemí, nebo přijmout katolicismus. Naděje na brzkou změnu politické situace v českých zemích postupně uhasínají. Na počátku roku 1628 se Komenský vydává do Polského Lešna, kde započíná období jeho života v exilu, které bude trvat až do jeho smrti.

„…věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu vláda věcí tvých se k tobě zase navrátí, ó lide český.“

V polském Lešnu Komenský nachází svůj domov na dlouhých 19 let, přerušovaných pouze zahraničními cestami. Opět se zde začíná věnovat výuce. V tomto období se Komenský naplno oddává své tvůrčí činnosti a vytváří řadu učebnic, slovníků a metodologických příruček výuky, které se záhy stanu velmi známé. Nadále figuruje jako duchovní. Velká řada Komenského kázání se nám bohužel nedochovala. Jedním z nejvýznamnějších kázání je však patrně kázání XXI, O tajemstvích smrti, vzkříšení a na nebe vstoupení Ježíše Krista, spasitele světa, ve kterém Komenský podává výklad křížové cesty. Stává se také tajemníkem Jednoty Bratrské, což obnáší mimo jiné vedení rozsáhlé korespondence s duchovními a učenci ze všech koutů Evropy. Počátek 17. století znamená pro Evropu značný rozmach poštovních služeb, společně s šířením knihtisku. Z toho, co je nám známo vedl Komenský korespondenci se zhruba 230 partnery, odeslal něco kolem 450 dopisů a obdržel jich zhruba 120. A to mluvíme pouze o dopisech z po-exilového období, které se dochovaly navzdory bouřlivé době.

O Komenského dosahu svědčí i velká míra popularity, které se Komenskému dostalo v Anglii, především za jeho myšlenky v rámci sjednocení a reformy vědy a školství. Významným přítelem byl Komenskému Samuel Hartlib, Londýnský podnikatel, který byl významnou „spojkou“ a organizátorem mezi vzdělanci tehdejší Evropy. V roce 1641 se dokonce Komenský na Hartlibovo pozvání vydává na jeden rok do Londýna a setkává se s místními učenci. Řada školských reforem, které Komenský v Anglii připravoval se však neuskutečnila, kvůli nastalé občanské válce v roce 1642.

V roce 1630 vstupují Švédové do války s Habsburky a českým exulantům svítá naděje na osvobození z Habsburského područí protestantskými Švédy. Dva roky na to však po řadě porážek, padl v bitvě Švédský král Gustav II., a tak naděje na návrat opět pohasínají. Snad i z tohoto důvodu choval Komenský k Švédům určité sympatie, a tak nakonec z řady pozvání přijal nabídku na vypracování školské reformy právě ve Švédském království, kde pobýval v letech 1642-1648. Cestou do Švédska navštívil Amsterdam a Stockholm. Na své cestě se dokonce setkal s významný francouzským filosofem René Descartesem, avšak navzdory dlouhé polemice nenalezli, patrně kvůli svým silně odlišným koncepcím, příliš společné shody. Při předávání učebnic Švédské královně Kristině, neváhal Komenský využít příležitosti a požádal ji o podporu Českých zemí.

Vestfálský mír

Poslední ranou se pro české exulanty stal Vestfálský mír v roce 1648, který byl koncem Třicetileté války a zároveň definitivním koncem všech nadějí na politickou změnu v Českých zemích. V reakci na Vestfálský mír píše Komenský v roce 1650 tesklivý spis: Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské. Spis figuruje jako určitá závěť Jednoty, v němž sama Jednota Bratrská vystupuje jako umírající matka. Z tohoto díla také pochází památná věta, která zazněla z Masarykových úst v roce 1918 v rámci jeho inauguračního projevu, a také se stala motem sametové revoluce v roce 1989:

Kromě Švédska, pobýval Komenský mezi lety 1650-1654 v Sedmihradsku, kde se opět věnoval reformě školství. Na své cestě do Sedmihradská procházel Slovenskem a navštívil zde řadu bratří z Jednoty. Po svém pobytu v Sedmihradsku se Komenský vrací zpět do Lešna. V této době se řada českých exulantů podílí na přípravě a financích českého vojska, které se mělo se Švédskou pomocí pokusit vyvolat v Českých zemích převrat. Tato činnost však byla snášena s nelibostí ze strany katolických Poláků, kteří považovali exulanty za zrádce. Vše vygradovalo v momentě, kdy selhalo Švédské tažení proti katolickému Polsku a nenávistné pohledy upřeli svou pozornost na Lešno, které bylo v té době útočištěm pro mnohé protestanty. V roce 1656 tak dochází k vypálení Lešna. Komenský opět přichází o svůj domov, svůj majetek, avšak tím, co pro něj bylo nepochybně největší ztrátou, byla ztráta řady rukopisů, rozpracovaných děl, kázání i korespondence, které se navždy ztratily v požáru Lešenské knihovny.

Po vypálení Lešna se Komenskému stává novým domovem Amsterdam, kde stráví zbytek svého života. V tomto období, za finanční podpory Amsterdamských měšťanů, vydává sbor svých vychovatelských prací (Opera didactica omnia), a také utváří nové vydání Schola ludus (Škola hrou). V závěru svého života pracuje na kolosální práci s názvem: Obecná porada o nápravě věcí lidských, která se má stát vrcholným výrazem jeho filosofických úvah, které pro svůj charakter bývají nazývány pansofií (vševědění). Toto dílo již však za svého života nestihl dokončit. Umírá 15.11.1670 ve věku 78 let. Je pochován v Nizozemském Naardenu, nedaleko od Amsterdamu, v mauzoleu, které vzniklo za podpory české republiky přestavbou místního kostelíku v roce 1937.³