Mark Finley: Jak být zdravý v nezdravém světě?

Palčivá zkušenost nemoci

Nemoc je pro každého nepochybně člověka nepříjemná. Když jsme nemocní, strádá nejen naše tělo, ale i naše mysl. Kvůli bolesti, nepříjemnostem a omezením, které sebou nemoc přináší, propadáme špatné náladě a často až beznaději. Nepříjemným důsledkem nemoci může být i samota, ať už v rámci domova, nebo v nemocnici, jelikož nemoc nám brání účastnit se společenského života a tím nás izoluje od našich přátel a rodiny.

Všichni jsme něco podobného zažili ve větší či menší míře během covidové pandemie, kdy jsme se během onemocnění museli izolovat od svých blízkých. Jednoduché to nebylo ani pro ty, kteří se nám během této doby snažili poskytovat pomoc, a přitom se sami nenakazit. Nemálo lidí umíralo v důsledku nemoci v samotě na nemocničních lůžkách. A jistě i vy máte stále řadu osobních vzpomínek na toto krušné období, které je naštěstí již za námi.

Avšak co kdyby obdobná situace trvala třeba 12 let? Bible nám vypráví o příběhu jedné ženy, která trpěla těžkou nemocí krvácení: „Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení“ (Marek 5‚25). Žádní doktoři nedokázali na její vzácnou nemoc nalézt lék. Samotná nemoc se velmi podepsala na jejím vzezření a všichni lidé, včetně dětí, se ji ze strachu vyhýbali. Po dlouhých letech trápení tak žena ztratila veškerou naději a její mysl zaplnila temnota.

Jednoho dne však procházel na nedaleké cestě společně s velkými zástupy lidí Ježíš. Proslýchalo se o něm, že je mesiáš a také že již mnoho lidí uzdravil. V ženině mysli tak bylo náhle zaseto semínko naděje a usmyslila si, že se pokusí dostat k Ježíši co nejblíže: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“ (Marek 5,28)

Ženě se nakonec podařilo prostoupit davem a dotknout se Ježíšova pláště. Ježíš náhle ucítil její dotek plný víry a pravil: „Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji“ (verš 48). Tento příběh tak ukazuje že daná žena nebyla jen jednou z mnohých neznámých tváří v davu, byla dcerou Boží, na které Bohu záleží. Záleží Mu, aby žila naplněný život bez trápení. Skrze svou víru se dokázala dostat k Ježíši blízko. Pán tak ženě projevil svou milost a vyléčil ji nejen na těle, ale také na duchu a na mysli. Daroval ji naději.

Zdraví tělesné i duševní

Co je na tomto příběhu však dále podstatné je to, že člověk je nerozlučnou jednotou mysli a těla. Víra tedy není schopna léčby a obnovy pouze duševní stránky našeho života, ale je potřebná i k lepšímu fyzickému zdraví těla. Apoštol Pavel se o této jednotě vyjadřuje následovně: „Sám Bůh pokoje, nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista“ (1.Tesalonickým 5‚23). O jednotě duše a těla, a tedy i tělesného a psychického zdraví však svědčí, jak si ještě ukážeme, i řada vědeckých a medicínských studií.

Bohu záleží jak na našem psychickém, tak na našem fyzickém zdraví. Tak například již v genesis se dočítáme. Že Adam s Evou žili v zahradě Eden, která vyhovovala potřebám jejich těla: byla zde řada čistých řek a potoků, také hojně zdravého a výživného jídla, od všemožných druhů zeleniny, přes ovoce, ořechy a obilí. Žili své životy na čerstvém vzduchu, v blízkosti Boha a ve vzájemné lásce. Žili život, který postrádal stres, nemoci a utrpení, život, po kterém i my často toužíme.

Avšak tvrdíme-li že duchovní část naší bytosti je spojena s naším tělem, co tím vlastně myslíme? Duchovní část, či „duše“ odkazuje na naše životní postoje, na morální hodnoty, které zachováváme a také na naši emoční stránku. Skrze to, jaké zastáváme hodnoty, co považujeme v životě za dobré a správné, tedy to, o čem si myslíme že bychom to měli činit, se odvíjí i způsob toho, jak pečujeme o naší fyzickou stránku, o naše tělo. Jak pečujeme o své zdraví, také vypovídá o našem vztahu k Bohu. Péče o svůj vlastní dar života je také formou bohoslužby. Ve stejném duchu se vyjadřuje i Apoštol Pavel:

To, že člověk je nerozlučnou jednotou mysli a těle začíná postupně uznávat i dnešní moderní věda.

Víra vede k lepšímu přístupu ke zdraví

Mark Finley: „Zjistilo se, že dodržováním pěti zdravotních návyků si prodloužíme život alespoň o deset let. Tvoří je zdravá strava, pravidelné cvičení, přiměřená tělesná hmotnost, střídmé pití alkoholu a vyhýbání se cigaretám. V rámci třicetileté studie vědci rovněž zjistili, že Američané, kteří žili podle výše uvedených zásad, měli o 82 % nižší pravděpodobnost, že zemřou na kardiovaskulární onemocnění, a o 65 % nižší pravděpodobnost úmrtí na rakovinu než ti, kteří žili nezdravým způsobem.“ Podívejme se nyní na každý z těchto jednotlivých návyků samostatně. Jsou to právě ony, které umožnují větší odolnost imunitního systému, tedy zmenšují šanci onemocnění a zlepšují průběh nemoci. Jistě, nikdy se nemůže stát, že se všem nemocím v průběhu našeho života vyhneme. Chceme – li však žít delší a kvalitnější život, neměli bychom na dané rady, na kterých se zakládá způsob křesťanské péče o tělo a pro které můžeme najít velkou oporu v samotném Písmu, zanevřít.“

Jíst zdravě

Správná výživa je základem veškerého zdraví, včetně prevence nemocí. Ovoce, zelenina i celozrnné obiloviny zmírňují zánět a zlepšují cévní funkce. Rostlinná strava je plná podpůrných a ochranných látek, které neutralizují oxidační stres. Zmírňuje zánět a zesiluje výstelku cév, což je důležité pro zdravý krevní oběh. Živočišné bílkoviny naopak obsahuji zánětlivé látky, které imunitní systém poškozují. Naše strava by se tak měla zakládat především na luštěninách, salátech a jiné zelenině. Důležité je také nezapomínat na pestrost stravy, tedy kombinovat vyváženým způsobem různé potraviny. A také co nejvíce omezit cukry

Pít dostatečné množství vody

Věc, na kterou často zapomínáme, je dostatečná hydratace. Naše tělo se z většiny skládá právě z vody a dostatečná hydratace zajišťuje, aby mohly tělesné buňky pracovat na plné obrátky, což rovněž přispívá ke správné činnosti imunitního systému. Denně bychom tedy měli pít alespoň 8 sklenic vody.

Cvičit a trávit čas na čerstvém vzduchu

Cvičení je opravdu důležité. Pohyb zlepšuje činnost imunitního systému a je klíčový pro správnou činnost našich orgánů, včetně těch nejdůležitějších, mozku a srdce. Měli bychom tak alespoň pětkrát týdně věnovat hodinu svého času nějaké fyzické aktivitě a to ideálně venku, na čerstvém vzduchu, v přírodě mezi stromy a ševelícím listí, které člověka pohladí po duši. Na slunci, které je nepostradatelným zdrojem vitaminu D. Postačí krátká procházka ve svižném tempu

Kvalitní odpočinek

Jednou z Božích zásad dobrého zdraví je i odpočinek. Na to bychom také neměli zapomínat. Řada fyzických i duševních zdraví dnes pramení z „přetažení“ tedy z neustálého pracovního zápřahu, stresu a neschopnosti věnovat čas i odpočinku. Odpočinek je ke zdravý nepostradatelný, i právě proto Bůh oddělil sedmý den, jako den odpočinku od každodenní práce a starostí. Pokud jsme prodělali nemoc, nebuďme příliš horlivý a přísní na své tělo a navracejme se po nemoci ke svým obvyklým činnostem pozvolna, s dostatečnou trpělivostí.

Vyhýbat se tabáku, alkoholu a drogám

Kouření je hlavní rizikový faktor při vzniku srdečních onemocnění, rakoviny plic, cukrovky 2. typu a mnohých dalších onemocnění Zároveň způsobuje onemocnění dásní, oslabuje imunitní systém a zvyšuje riziko neplodnosti. K tomu všemu je tabák nebezpečně návykový a dokáže se podepsat i na vaší peněžence. Přestat s kouřením je velmi těžké, tím že se tabák váže nepřímo i na opioidní receptory, se obtížnost odvykání od každodenního kouření vyrovná odvykání od tvrdých drog.
Velikým rizikem pro zdravý je i alkohol. Stejně jako tabák je nebezpečně návykový a jeho nadměrné užívání vede k depresím a ztrátám paměti. Alkohol zároveň stojí za velkým počtem závažných automobilových nehod. K výtržnostem a také k domácímu násilí dochází nejčastěji právě pod vlivem alkoholu.

Víra vede k optimismu a dobré náladě

Lékařský newsletter Rochesterské Univerzity uvádí, že optimismus a pozitivní náhled na život má výborné důsledky pro zdravý jednotlivců. Lidé, kteří hledí do budoucnosti s optimismem se zpravidla dožívají většího věku a jsou méně nemocní. Víra, která prohlubuje vztah s Bohem, způsobuje pozitivní náhled na život, jelikož víme a důvěřujeme, že se o nás Nebeský Otec každý den stará a hledá pro nás to nejlepší. Víra v Budoucnost, kterou pro nás Bůh připravuje a vědomí Boží přítomnosti tak léčí nejen citově, ale i tělesně.

Víra vede člověka mezi další věřící. Vzájemná podpora a společenství přispívají k větší životní pohodě

Z dané studie je patrné, že trávení společného času v rámci bohoslužeb má blahodárné účinky na životy lidí, kteří se jich účastní. Bohoslužba je místem modlitby, představující důležité vyznání víry a způsob naší osobní komunikace s Bohem. Bohoslužba je však také prostorem komunitního setkání, v rámci kterého si lidé navzájem naslouchají, věnují čas potřebám a problémům ostatních a zároveň jsou vyslechnuti. Tento vzájemný vztah je velmi důležitý a je uvedením starosti o bližní, o které nás učí Ježíš, do životní praxe.

Církev poskytuje prostor pro budování vzájemných vztahů a pro vzájemnou podporu. Je to místo, ve kterém vzkvétá láska, oproti nenávisti. Kde se lidé vzájemně motivují a inspirují. Kde společným studiem písma a společnou modlitbou upevňují svou víru. Je oázu klidu, kde si můžeme oddechnout a nabrat znovu síly.

Kde začít?

Jak se pokusit o nastartování pozitivních změn? Jaký, způsobem začít s obratem k lepšímu životu? Prvním krokem je se obrátit svou vírou ke Kristu. Jsme lidé, chybující bytosti, s omezenou a nedokonalou vůlí. Často se pokoušíme o to, vést své životy správným směre, ale někdy se nám to prostě nedaří. Máme pocit, že to nedokážeme. Avšak Kristus je všemohoucí, jeho vůle i síla jsou nekonečné. Obrátíme-li se na něj, pak je i ta nejneuvěřitelnější změna možná.

Mark Finley v souvislosti s neuskutečněnou snahou o změnu a lidskou chybující přirozeností uvádí krásný příměr. Jedna mořská bioložka se pokoušela o experiment s chováním ryb. Do velikého akvária umístila žraloka a následně do něj vložila i několik ryb. Asi nás nepřekvapí, že dravec velmi rychle všechny ostatní ryby v akváriu pozřel. Bioložka daný experiment několikrát opakovala, avšak tentokrát mezi ryby a žraloka umístila plexisklo. Dravec znovu a znovu urputně narážel na plexisklo, k rybám se však nikdy nedostal. Po mnoha pokusech však dravec zcela přestal na sklo dorážet. Ryby se pak nepokusil sníst ani v momentě, kdy bylo plexisklo vyjmuto, patrně v domnění, že by opět znovu narazil.

A tak je to často i s námi. Může se nám stát, že naše snahy vyjdou několikrát vniveč. Že se nám ani po mnohých pokusech nedaří stát se dobrými lidmi a vést šťastný život. Můžeme být natolik skleslí, že se dokonce přestaneme zcela snažit, s domněním, že to zkrátka nejde a tím stavíme sami sobě zdi a mantinely. Vytváříme si překážky. Někdy se dokonce vymlouváme a zastíráme tak náš neúspěch. Avšak změna je možná a překážky které si sami klademe, jsou často stejně tak reálné jako žralokovo nepřítomné plexisklo.

Mark Finley: „Pokud se rozhodneme pro změnu, Kristus nám okamžitě nabízí pomoc. Překážky na cestě odstraní a dodá nám potřebnou sílu. Výmluvami se však připravujeme o jeho moc. Občas si v mysli postavíme zeď. Analyzujeme důvody, pro které je změna nesmírně náročná. Soustředíme se na neproveditelnost svých plánů, ale Bůh se zaměřuje na to, jak je uskutečnit. Najde cestu tam, kde už žádnou nevidíme. Uskuteční neuskutečnitelné.