Vánoce a přelom roků poněkud jinak

Předvánočnímu období se říká advent. Jde o slovo z latinského „adventus“, což znamená příchod. A je to myšleno ve smyslu příchodu Ježíše Krista na tuto zem.

Nedávno jsem četl biblický text, který hovoří o tom, že Izraelský národ, po prožití určitých peripetií, „zatoužil po Hospodinu“. (1. Samuelova 7,2) Po určitém tápání v duchovní oblasti, upřednostnění magie a pouze formálního náboženství se ukázalo, že cesta s Bohem je dobrá a užitečná. A tak lid, dokonce „celý národ Izraelský, zatoužil po Hospodinu“. A když se jiný národ, konkrétně starověký národ Pelištejců, postavil vojensky proti Izraeli, potom celý Izrael prosil svého vůdce Samuela, aby „nepřestal úpěnlivě volat k Hospodinu, našemu Bohu, ať nás zachrání z rukou Pelištejců“. (1. Samuelova 7,8) A to se stalo. (verš 10)

Jakou to má spojitost se vzpomínanými svátečními dny? Po stránce vzniku a historie těchto svátků žádnou. Ale přece připomenutí této události má smysl, a to právě v tuto dobu. Předvánočnímu období se říká advent. Jde o slovo z latinského „adventus“, což znamená příchod. A je to myšleno ve smyslu příchodu Ježíše Krista na tuto zem. Ale očekávání příchodu v sobě zahrnuje dvojí očekávání. Jednak se jedná o vzpomínku na první příchod Ježíše, kdy se narodil Marii jako dítě, a jednak se jedná o očekávání jeho druhého příchodu na tuto zem, kdy ukončí dějiny světa a nastolí svoje království. Jde tedy především o duchovní záležitost.

Nestálo by za to, abychom i my dnes prožili ono stejné „přemýšlení“ o věcech ne jenom časných, ale i o věcech věčných?

A lidé v dřívějších dobách to také tak vnímali. Nešlo o bohapustou veselici, ale přemýšleli o tomto duchovním rozměru vzpomínaných svátečných dnů, a to v souvislosti sami se sebou. Vzpomínali ne Ježíška, ale Ježíše Krista jako Vykupitele a zachránce světa. Vzpomínali ne na to, jak oslavit Silvestra, ale na to, že Ježíš znovu přijde na tuto zemi, aby ukončil dějiny zla a nastolil dobu míru a pokoje. Dobu Božího království.

Nestálo by za to, abychom i my dnes prožili ono stejné „přemýšlení“ o věcech ne jenom časných, ale i o věcech věčných? Nebylo by dobré, abychom také my, byť to není v dnešní době moderní, zatoužili po Hospodinu? Abychom si uvědomili a spolu se Samuelem řekli: „až potud nám pomáhal Hospodin“? (1. Samuelova 7,12) Neměli bychom se zklidnit, ztišit a přemýšlet také o duchovním rozměru těchto dnů? Jsem přesvědčen, že by to bylo jenom k našemu užitku. Duchovní rozměr, který je nedílnou součástí našich životů je v současné době v naší společnosti opomíjen. Zkusme to napravit. Bude to určitě k našemu dobru.

Jan Dymáček