Co je to zoroastrismus? (2/2)

Eschatologie a posmrtný život

Zoroastrismus je náboženství, které má velmi rozvinutou podobu dějinné i individuální eschatologie posmrtného života. Na konci dějin má dojít k finálnímu zápasu dobra se zlem, ve kterém dobro v podobě Ahura Mazdy navždy zvítězí nad zlem, porazí veškerá stvoření zla a uvrhne Ahrimana zpět do pekla. Tuto událost zároveň doprovází znovuoživení všech lidí, první povstanou hrdinové a lidé nejvíce spravedliví, a jako poslední i lidé hříšní. Je zajímavé, že znovuoživení se týká téměř všech, vyloučeni jsou jen a pouze ti naprosto nejhříšnější z hříšníků, kteří se dopustili toho největšího zla.

Ahura Mazda roztaví veškeré kovy světa a ohnivá řeka zaleje celý svět.

Po oživení bude všem lidem umožněno zakusit život v ráji, avšak po třech dnech dojde k rozdělení, dobří lidé zůstanou v ráji a hříšníci budou uvrženi do pekla. Toto však ještě není konec posledního vyrovnání, protože ani dobří lidé nedokáží být v nebi skutečně šťastní, jelikož se trápí pomyšlením na utrpení svých bližních. A tak se po počátečním rozdělení lidstva všichni vrátí zpět na zemi. Poté nastane závěrečná událost eschatologie. Ahura Mazda roztaví veškeré kovy světa a ohnivá řeka zaleje celý svět. Jako první zaleje peklo, které tak projde očistou a prakticky přestane existovat. Různé věroučné zdroje se liší v tom, jaký osud čeká po konci pekla Ahrimana. Některé zdroje zpochybňují to, že by mohl Ahriman zaniknout, jelikož není stvořenou bytostí. Podle jiných bude pozřený jedním ze svých démonických draků. Jedno je však jisté: Ahriman bez svých démonů přichází o veškerou moc a vliv na lidstvo. Řekou roztaveného kovu však musí projít i každý člověk. Lidé dobří a spravedliví pocítí kov jako příjemnou lázeň teplého mléka, hříšní lidé však budou hluboce trpět pod spalujícím kovem. Zalití světa ohněm tak představuje závěrečné odměnění dobrých a potrestání zlých, zároveň se však jedná o závěrečné očištění světa od hříchu. Po této očistě se lidstvo spojí ke společnému uctění Ahura Mazdy, nejvyššího dobra. Ten se svými společníky připraví pro lidstvo oběť a připraví jim nápoj zvaný haoma, který po početí poskytne každému člověku nesmrtelnost pro věčný život v nebi.

Přechod dobrého člověka do posmrtného života bývá popisován jako složený ze tří pevných kroků, které symbolizují dobré myšlenky, dobrá slova a dobré skutky.

Zoroastrická eschatologie má kromě univerzálního soudu na konci světa však i popis individuálního soudu. Po smrti čeká duše zemřelého po tři dny u mrtvého těla. Poté čeká odlišný osud duše lidí zlých a duše lidé dobrých. Duše hříšníka je odvedena démonem Wīzarša k mostu stráženému dvěma psy, který představuje soud. Most bývá často ztotožňován s iránským majestátním pohořím Alborz. Za mostem se však stezka zužuje a vede do temnoty. Duše dobrého člověka je však vedena krásným duchem mladé panny, která představuje jeho čistou spirituální duši. V momentě, kdy most přejde, se stezka naopak rozšiřuje a duši čeká setkání s milovanými předky zesnulých. Přechod dobrého člověka do posmrtného života bývá popisován jako složený ze tří pevných kroků, které symbolizují dobré myšlenky, dobrá slova a dobré skutky.

Vliv a dědictví zoroastrismu

Zoroastrismus měl nepochybně vliv na mnohá soudobá náboženství. Jak moc hluboký však tento vliv ve skutečnosti byl, zůstává do dnešních dnů otázkou, a to především proto, že se nám ze zoroastrické tradice dochavala jen řada novějších textů, nejvýznamnější jsou takzvané Pahlavské texty, vznikající mezi 3.–7. stoletím našeho letopočtu. Je tedy těžké určit, jaká byla přesná podoba zoroastrismu například v době Babylónského zajetí, kde se mohla židovská diaspora snadno potkat s tímto tehdy perským náboženstvím, či jakou podobu měl v době druhého chrámu nebo během vzniku křesťanství. Zajímavým důkazem bohaté kulturní výměny, která na blízkém východě probíhala, je dnes již zaniklé náboženství zvané manicheismus, které vzniklo ve 3. století našeho letopočtu a spojovalo v sobě prvky křesťanství, judaismu, budhismu a zoroastrismu. Toto náboženství po devět let vyznával významný křesťanský duchovní svatý Augustin předtím, než konvertoval ke křesťanství.

Dualita dobra a zla a jejich odvěký boj, ve kterém má člověk své místo, je podstatnou složkou zoroastrismu.

Je však myslím velmi pozoruhodné, jakým způsobem zoroastrismus artikuluje principy, které jsou dodnes podstatnými součástmi abrahámovských náboženství. Tím je například dualita dobra a zla a jejich odvěký boj, ve kterém má člověk své místo. Boj, ve kterém člověk musí zvolit na jakou stranou se přidá a ve prospěch jaké síly vychýlí váhy dobra a zla. Neméně podstatný je také monoteistický charakter náboženství, soubor „pomocných“ duchovních bytostí, sloužících dobru nebo zlu, podobajících se dnešním představám andělů a padlých andělů neboli démonů. V posledku zmiňme i výše představenou zoroastrickou eschatologii, zahrnující vzkříšení mrtvých, příchod Boha na zemi, vyústění závěrečného boje mezi dobrem a zlem, očištění od hříchů a vznik ráje na zemi.¹