Apoštol Jan

Apoštol Jan se velice brzy stal jedním z hlavních apoštolů a společně s Petrem a svým bratrem Jakubem, bývá označován jako člen úzkého kruhu tří.

Jméno Jan znamená v hebrejštině: „Bůh je milosrdný“ (יוחנן). Ve východní tradici bývá Jan označován jako Jan Teolog (Ιωάννης Θεολόγος) a to patrně kvůli mnohovrstevnatému obsahu Janových Zjevení a jejich výpovědi o Boží povaze. Jan se narodil, stejně jako apoštol Petr, do rybářské rodiny. Jeho otec se jmenoval Zebedeus a jeho matka Salome. Měl také staršího bratra se jménem Jakub, který se stejně jako on, stal jedním z dvanácti apoštolů a později se mu dostalo přízviska „Kristův bratr“. Chodívali spolu k řece Jordánu, kde naslouchali učení Jana Křtitele. Byli svědky Ježíšova křtu, během kterého označil Jan Křtitel Krista za Beránka Božího.² Uchváceni touto velkou zprávou, vydali se rychle za ním. Když je Ježíš uviděl, řekl jim: „Co byste chtěli?“ Jan odpověděl: „Mistře, kde bydlíš?“ ³ V té otázce byla skryta Janova touha seznámit se s Ježíšem, a poznat kým vskutku je tato osoba, která přináší Boží učení. Ježíš je přijal, strávili s ním i celý den a naslouchali jeho učení. Bratři Jakub a Jan byli pro svou povahu Ježíšem nazýváni též „Boanerges“ neboli „Synové Hromu.“ ⁴ Kromě milující povahy se v Janovi nalézala zřejmě i vznětlivá stránka. Ta se projevila, když se v jedné samařské vesnici obyvatelé provinili proti pohostinnosti a odepřeli jim možnost noclehu. Tehdy Jan a Jakub řekli: „Pane, chceš abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?“ Ježíš je však pokáral: „Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.“ ⁵ Takto Jan procházel Ježíšovou školou lásky.

Apoštol Jan se velice brzy stal jedním z hlavních apoštolů a společně s Petrem a svým bratrem Jakubem, bývá označován jako člen úzkého kruhu tří. Těmto třem apoštolům bylo dopřáno stát se svědky několika důležitých zjevení a událostí, které Ježíš umožnil spatřit pouze jim, aby učinil jejich víru co nejsilnější. Pouze tito tři byli, na výslovné Ježíšovo přání, přítomni při vzkříšení Jairovi dcery.⁶ Byli také svědky Ježíšovi proměny, když je jednoho dne, Pán vyvedl na vysokou horu:

Tato důležitá Biblická pasáž, nejen že stvrzuje Ježíšův Božský původ, a jeho mesiášství, které je doslova ztělesněním Eliášových a Mojžíšových dávných proroctvích, ale je také zvěstí proroctví nového, proroctví o druhém Ježíšovu příchodu.

O vřelém vztahu Ježíše a Jana svědčí některé z posledních událostí v Ježíšově pozemském životě. Spolu s Petrem měl za úkol připravit poslední večeři a v jejím průběhu, seděl Jan po Ježíšově boku.⁸ Když se Ježíš po večeři s učedníky vydal hledat útěchu na Olivovou Horu, byli to opět Petr, Jakub a Jan, kteří jej doprovázeli. Vzal je hlouběji do Getsemanské zahrady, kde se stali svědky jeho krvavého potu a jeho ochotného vydání se do rukou stráží. Ale také zde Ježíš hledal ve své úzkosti u tří apoštolů posilu:

Při ukřižování Ježíše byl pod křížem pouze Jan, a jako jediný z apoštolů sledoval utrpení svého Pána. Společně s ním truchlila nad Ježíšovou smrtí jeho matka Salome a Ježíšova matka Marie. Byl tím, kdo přijal z Ježíšových úst jeho poslední vůli, ve které jej žádal, aby přijal Marii za svou matku: „Ženo, to je tvůj syn.“ – „To je Tvá matka.“ ¹⁰ Pravil Ježíš. Od té chvíle se o ni Jan staral jako o svou vlastní matku.

Jan se však po císařově smrti do města Efesu vrátil, zde nakonec zemřel ve ctihodném věku přirozenou smrtí. Jan je tak jediným apoštolem, který nezemřel mučednickou smrtí.

Po Ježíšově smrti Jan společně s Petrem a dalšími Apoštoly nadále roznášeli zvěst o Synu Boha narozeného z člověka. Stali se duchovními vůdci rané křesťanské církve. O významu apoštola Jana svědčí i slova apoštola Pavla, který jej společně s Jakubem a Petrem označil za sloup církve.¹¹ Jan během svého života patrně vykonal řadu misijních cest v Malé Asii. Některé části pozdějších let Janova života, jsou však opředeny legendami. Existuje jeden apokryfní text, který se nazývá Skutky Janovi, vypráví o apoštolově životě ve městě Efesu (v dnešním západní Turecku). Jeho pravdivost se však nedá dokázat. Později byl označen za gnostickou herezi. O životě apoštola Jana v Efesu však svědčí i raně křesťanská tradice, o které se dozvídáme prostřednictvím církevních otců. Jedním z nich byl i sv. Augustin, který legendu o Janovi zaznamenal. Legenda vypráví o jeho sporu s císařem Domitianem, který ho kolem roku 95 našeho letopočtu nechal bičovat a poté vhodit do kotle s vařícím olejem. Vroucí olej se však proměnil v příjemnou posilující lázeň a Jan z ní vystoupil zcela bez úhony. Když to Domitian viděl, dostal strach, a nakonec Jana pouze vyhostil na ostrov Pathmos. To, že byl Jan na ostrově Patmos je pravdivá zpráva, protože ji potvrzuje samotný Jan ve své knize Zjevení Jana, kterou na ostrově napsal.¹² Jan se však po císařově smrti do města Efesu vrátil, zde nakonec zemřel ve ctihodném věku přirozenou smrtí. Jan je tak jediným apoštolem, který nezemřel mučednickou smrtí. Kde je Jan pochován s jistotou nevíme, avšak nad jeho domnělým hrobem, stojí dodnes v blízkosti archeologické lokality Efezu, konkrétně ve městě Selcuku, zbytky baziliky Sv. Jana z 6.století, která je stejně jako samotný Janův život, opředena mnohými tajemstvím.¹³

Redakce Genesis Era