Bakteriální bičík jako dokonalá konstrukční jednotka

Bakteriální bičík je příklad přírodní rotační pohonné jednotky v několika provedeních. Každá jeho součást musí být přítomna, aby mohl fungovat jako celek.

Co je „neredukovatelná složitost“

V roce 1996, Dr. Michael J. Behe, profesor biochemie na Lehighské Univerzitě (a evolucionista), publikoval vyzývavou knihu vzhledem ke klasické Darwinistické evoluci nazvanou „Darwinova černá skříňka“. V této knize používá bičík, aby zavedl koncepci „neredukovatelné složitosti.“ Jestliže je nějaká struktura natolik složitá, že všechny její součásti musí být původně přítomny, je potom označena za neredukovatelně složitou. Všechny části bakteriálního bičíku musely být přítomny hned od začátku, aby mohl fungovat.

Bičík bez přítomnosti všech součástí je evoluční přítěží

Podle evoluční teorie jakákoliv komponenta, která nenabízí organismu nějakou výhodu, bude ztracena nebo vyřazena. Jak by mohla taková struktura vzniknout pozvolným procesem, krok po kroku, tak jak to předpokládá evoluce, není dosud vysvětleno a je otázkou, zda nějaké evoluční vysvětlení může vůbec existovat. Způsob, jakým je bičík používán ještě naopak přidává na složitosti tomuto problému. Některé bakterie mají jediný bičík umístěný na konci tyčkovité buňky. Aby se pohybovala opačným směrem, jednoduše změní směr rotace bičíku. Jiné bakterie mají bičíky na obou stranách buňky a používají jeden bičík k pohybu na jednu stranu a druhý k pohybu na druhou. Třetí skupina bakterií má mnoho bičíků obklopujících buňku. Tyto bičíky se stočí dohromady do helikálního svazku na konci buňky a rotují jednotně tak, aby se buňka pohybovala jedním směrem. Když chce bakterie změnit směr, bičíky se rozpletou, putují na opačnou stranu buňky, znovu vytvoří svazek a synchronizovaně rotují. Strukturální složitost a přesně sladěná koordinace bakteriálního bičíku poukazuje na práci mistrného inženýra, který navrhl a stvořil bičík, aby fungoval nádherně složitým způsobem.