Učení o Nejsvětější Trojici bývá označováno za jednu z nejobtížnějších a nejtajemnějších částí křesťanského učení, a to zcela oprávněně! Pochopit samotnou podstatu Trojice, která je neuchopitelná, a sešněrovat nauku o ní do omezeného prostoru lidského rozumu, je velice svazující. O to důležitější je přijmout ji právě skrze víru a snažit se uvědomit si bezprostornost tohoto učení. Možná nám na konci zůstane více otázek než odpovědí, ale i přesto si pojďme Trojici společně přiblížit.
Boží trojjedinost aneb 3v1
Boží trojjedinost značí Boží jednotu Trojice – Otce, Syna a Ducha svatého, ale zároveň i skutečnost jednoho Boha. Sděluje nám, že neexistuje žádný pantheon různých božstev. Možná je poněkud matoucí, že hovoříme o „jedné nedělitelné podstatě“, ale zároveň popisujeme tři jednotlivé osoby Božství. Musíme si uvědomit, že nauka o tom, že Bůh je pouze jeden, ale tvoří ho tři osoby je velmi důležitá, protože se zabývá tím, kým Bůh je, jaký je, jak pracuje a jaký má vztah ke svému stvoření. Božství Krista je nezbytnou součástí plánu Spasení. Starý zákon pluralitu v rámci Trojice naznačuje, avšak neučí o ní výslovně – Bůh někdy používá množné číslo, např.: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem“ (Genesis 1,26) nebo „Teď je člověk jako jeden z nás“ (Genesis 3,22), apod.
Na Trojjediného Boha získáváme mnohem jasnější pohled s prvním příchodem Krista. Janovo evangelium zjevuje, že Trojici tvoří Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. V lidských společenstvích má autoritu většinou jedna osoba (např. král, prezident či ministerský předseda), avšak v Trojici mají konečnou autoritu všechny tři osoby. Trojice tedy není „jednou konkrétní osobou“, ale je zapotřebí vnímat Boha jako jedno v záměru, myšlení a charakteru. Tato jednota nezastírá charakteristické rysy osobnosti Otce, Syna a Ducha svatého, ale i naopak – samostatnost osobností Trojice nenarušuje monoteistické učení Písma, že Otec, Syn a Duch svatý jsou jeden Bůh.1
Boží Trojice
Musíme si uvědomit, že ačkoli každý z Trojice zastává jinou funkci a má svůj vlastní úkol (své poslání), jsou si přesto všichni rovni.
Musíme si uvědomit, že ačkoli každý z Trojice zastává jinou funkci a má svůj vlastní úkol (své poslání), jsou si přesto všichni rovni. Bůh totiž pracuje podle řádu, základního zákonu nebes, jenž vychází z Trojice a udržuje její jednotu. Zdá se, že Otec působí jako zdroj, Syn jako prostředník a Duch jako vykonavatel. Fakticky tedy existuje jeden Bůh, ale křesťané vnímají Boha třemi způsoby: Boha, jako Otce Ježíše, kterého seslal na svět, jejž stvořil; Ježíše, jako Syna Božího, který přišel na svět, aby ohlásil Boží království; a Ducha svatého, který je s křesťany nyní, když se Ježíš vrátil ke svému Otci. Tato myšlenka je známá jako doktrína o Trojici, je ústředním bodem křesťanské teologie a vznikala postupně jako snaha odpovědět na záludné otázky ohledně monoteismu.2
Otec, Syn a Duch svatý
Duchu svatému jsme již věnovali samostatný článek (https://genesisera.cz/duch-svaty/), avšak připomeňme si alespoň pár základních věcí. Duch svatý není pouze neurčitou duchovní energií, nýbrž se jedná o Boží osobu. Může k nám promlouvat a slyšet nás, ale rozhodně bychom ho neměli vnímat jako sílu, kterou si můžeme přivlastnit ku prospěchu svému. Naopak bychom se jím měli nechat vést a naslouchat mu – přijmout ho jako nezištný Boží dar.3 Spolupráci tří Božských osob si můžeme ilustrovat na inkarnaci: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží“4 – Otec nám dal svého Syna, Kristus dal sebe samotného a Duch svatý „způsobil“ Ježíšovo narození (Jan 3,16; Matouš 1,18-20). Dnes nás Otec a Syn oslovují skrze Ducha a posílají ho, aby každému člověku zjevil Krista.
Bůh tedy navázal styk s lidmi skrze Ježíše Krista – Boha, který se stal člověkem. Každá osoba Trojice má při Spasení člověka svůj úkol, ale pouze Ježíš žil jako člověk a stal se naším Spasitelem. Dílo Ducha svatého nepřidává nic k dokonalé oběti, kterou nám přinesl Ježíš Kristus na kříži, avšak právě skrze Ducha svatého se objektivní vykoupení na kříži stává osobní zkušeností člověka. Ježíš je onou nadějí, jejímž předobrazem jsou oběti a slavnosti Starého zákona, skrze Ježíše byla zjevena Boží láska i jeho záměr, Bible se soustřeďuje právě na něj. Je ústřední postavou evangelia a stal se požehnaným poselstvím, které učedníci hlásali v kázáních a spisech. Starý zákon očekával jeho příchod, Nový zákon pak podává zprávu o jeho prvním příchodu a předpovídá jeho návrat. Kristus je naším prostředníkem mezi Bohem a námi, spojuje nás s Trojicí. Je naší cestou, pravdou i životem (Jan 14,6). Na kříži se plně projevila obětavost Boží Trojice, protože se nám Bůh zjevil ve své plnosti. Více než cokoli jiného zjevuje kříž pravdu o nebeském Otci.5
Celý článek zobrazíte po přihlášení.
Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.
ZÍSKAT ČLENSTVÍ
Již máte účet? Přihlaste se.
Svůj účet máte navždy zdarma.
„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny…“
Ježíš během své služby hovořil o Bohu jako o svém Otci, rovněž hovořil o svém těsném vztahu s Duchem. Znovu a znovu naznačoval společné božství tří osob Boha v tzv. velkém zmocnění – prohlášení, v němž přikazuje svým učedníkům: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny…“ (Matouš 28,19-20). Ježíš činil a říkal věci, jaké může činit a říkat pouze Bůh. Díky němu se od dob učení raného křesťanství mohl každý, kdo věřil, stát součástí Boží rodiny. Bůh Otec i přesto bývá často nepochopen. Mnoho lidí si totiž uvědomuje Kristovo pozemské poslání ve prospěch lidstva i vliv Ducha svatého na jednotlivce, ale už jim není jasné, co s nimi má společného Otec. Pro některé je Otec dokonce jen „Starozákonním Bohem pomsty“ či nepohnutelnou prvotní Příčinou. Bůh Starého zákona se ale ve své podstatě od Boha Nového zákona neliší. V obou částech Bible je to tentýž Bůh, který mluví a jedná tak, aby spasil svůj lid, je původcem všech věcí a Otcem všech skutečných věřících a v neposlední řadě Otec Ježíše Krista. Je Bohem, který dává – vždyť nám dal život, i když věděl, že to přinese smrt jeho vlastnímu Synu. Zároveň je Bohem lásky a Kristus věděl, že svědectví o ušlechtilé lásce jeho Otce je klíčem k tomu, jak přivést lidi k pokání.
Proč je tedy pro křesťany tolik důležité, že uctívají jednoho Boha ve třech osobách a ne tři odlišné osoby? Především proto, že kdyby se Trojice chápala jako tři samostatní bohové, nemohli by si být křesťané jisti, že Bůh z příběhu Ježíše Krista má něco společného s Bohem, o kterém věří, že stvořil svět, nebo který působí ve světě dnes. Myšlenka Trojice chrání jednotu Božího vztahu se světem. Důležité je, že se tito tři považují za jednoho Boha pracujícího třemi různými způsoby na stejném cíli. Tuto skutečnost lze vysvětlit ve smyslu, že každá ze tří osob Boží trojice hraje v díle Spasení svou roli. Otec ji připravuje, Syn naplňuje a Duch svatý uskutečňuje v životě věřících. Pokud někdo v zatvrzelosti vědomě odmítá Boží spasitelné působení a rouhá se Duchu svatému, takovému člověku nemůže být odpuštěno, protože neexistuje jiný způsob, jak dojít Spasení.6
Redakce Genesis Era
